Mistři gagu

Z mého pohledu je to jedna ze slabších komedií C. Zidiho, založená sice na jiskřivých skečích, ale v celkové scenáristické, či drmaturgické stránce nedotažená a rozmělněná o další scénky a scénky. Je sice vzácná svým obsazením a cenná svou mikrorolí P. Richarda, F.Noireta a jiných velkých jmen, nicméně nedosahuje tak skvělé atmosféry jako filmy s Funésem, či Richardem v hlavních rolích, které natáčel Zidi v 80.letech. I Cosma napsal pro jiné jeho filmy, či jiné filmy s Lhermittem a Jungotem mnohem propracovanější a chytlavější muziku. (28.04.2021)

Pár vtípků tam bylo, ale je to film tak na 3 hvězdy. Možná to bylo špatnými titulky, původní znění mělo samozřejmě atmosféru a nelituji, že jsem viděl původní znění namísto dabingu. Nicméně čekal jsem, že to bude vtipnější. Mělo to však pomalejší spád než bych čekal. Některé scény bych asi vyškrtl, působily na mě příliš experimentálně. Nelituji toho, že to vyšlo, ale dávám jen 3 hvězdy. Překvapil mě PIerre Richard, který se tam mihnul asi na 30 vteřin. Celkově tam byl důležitý příběh, uvědomění, ty 3 hvězdy jsou důstojné hodnocení. (16.08.2020)

Komedie je to sice jiskřivá, ale rozhodně nepatří k Zidiho nejlepším. Herci vynikaji silně nad scénářem, který se snaží dosáhnout humoru pomocí gagů a skečů - v dramatické rovině ale nic nepřínáší. Příjemná byla i hudba, ale celkově je vidět, že už je to z doby dohasínající éry klasických francouzských komedií 70/80. let. Zidi potom dobře zvolil trumfy na hořké Prohnilé... (28.10.2020)

,,Mě nějaký režisér nezajímá, dokud nám nezastaví dopravu!" Tak už asi vím, na co dostal v roce 1985 srdeční záchvat Orson Welles. Spatřil tenhle film a sám se bezpochyby poznal v závěrečné karikatuře postavy režiséra Wellsona. :o) . . . . . Když jsem viděl Mistry gagu poprvé, zažil jsem hned na začátku menší zklamání. Původně jsem se totiž na základě obsahu mylně domníval, že půjde o historický film o průkopnících grotesky ve Francii, a ono na mě hned od prvních minut vyskočila moderní 80. léta ve stylu soudobého televizního humoru. Málem jsem to i vypl, jenomže zadíval jsem se s takovým zájmem, že jsem se nenadál a najednou byl konec! Z diváka, který spočátku v této Zidiho komedii oceňoval především kritickou linku, jsem se i díky Michelu Serraultovi a jeho skvěle sehraným partnerům brzy proměnil v nekritického nadšence, který začal hltat každou vteřinu tohoto neotřelého souboje starého mistra gagu s dvěma mladými amatéry a ve dvou zásadních zvratech s postavou Gaëtana zažil i menší dojetí. Dnes jsem viděl Mistry už potřetí a je to pro mě jedna z těch filmových komedií, na které nedám dopustit. Claude Zidi se dříve specializoval na moderní pojetí grotesky a byť mě jeho komedie s Bažanty většinou tolik neoslovily, zde má Zidi můj zpětný obdiv i za to, jak se s odstupem dokázal ke svým oblíbeným gagům vrátit v znových rozměrech. Mistři gagu už nejsou jen volnou přehlídkou humoru a umění humoru, ale v druhé vrstvě zároveň fungují jako velmi chytrý film o humoru a umění bavit. A protože jde o humor, i tato lehce kritická reflexe probíhá za doprovodu obrovské smrště gagů a vtipů, jimž nechybí originální forma. Opakované scénky v různých variacích v představách, ve snu, v civilu, na jevišti či v televizi jsou krásně propracované a mají jedinečné kouzlo. Úžasná podívaná, včetně malých filmových odkazů pro fanšmejkry, kazí to jen trapný Coluchův výstup. 95% (06.12.2020)

Film o tom, kterak komik tvrdý chleba má. Možná mnohými opovrhované troškoviny daly scénáristům více přemýšlení než rodinná dramata, romantické příběhy a přepříliš umělecké filmy, kde je hlavní motivací postav prokopat se k vnitřnímu já poté, co lidstvo vymře a které existují jenom proto, aby měla elita co žrát. "Umělecký" konec filmu mi trochu připomněl Nebezpečně výbušnou trhavinu, byť si nemyslím, že její autoři se inspirovali přímo tímto kouskem. Jsem také rád, že jsem našel Serraulta v poloze, která v sobě nemá ptačí úchylnost a podivnou bezvýraznost jeho dřívějších postav. Claude Zidi tímhle filmem vlastně poctil žánr, kterému sám hodně dal (Bažanti apod.), a zároveň mu dal poslední políbení. Ztřeštěné komedie plné gagů, a přitom ne pitomé a vulgární, potom už nikdo nenatočil (vyjma snad kromě Richardova Nalevo od výtahu), alespoň co se Francie týče. 100% (25.02.2018)