Jak dostat tatínka do polepšovny

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)

Volné pokračování legendární TV komedie "Jak vytrhnout velrybě stoličku" se ze zimních Krkonoš přemístilo do letních Prachovských skal do okolí rybníku Věžák. Hlavní představitelé zestárli opravdu jen málo, přibyl děda ve výborném pojetí Josefa Karlíka. Nespočet situací humorných i vážnějších a všemu opět "kraluje" ohromně bezprostřední malý Vašek v neodolatelném podání Tomáše Holého. Je opravdu ohromná škoda, že herecký i životní příběh Tomáše Holého skončil tak záhy, a že nám nemohl předvést daleko více ze svého nesporného talentu. (28.08.2017)

Jedna z nejlepších českých rodinných komedií. Jestli ne nejlepší vůbec... Takovou by dnes už nikdo nenatočil. A navíc se povedlo něco, co se velmi často nestává. Druhé pokračování je lepší než Jak vytrhnout velrybě stoličku. Alespoň podle mého názoru. Prázdninová dovolená u nic netušícího dědečka se nemohla vyvést lépe: komůrka z které krásné Janě Preissové přechází zrak, nádherná česká příroda, hasiči Luděk Sobota a Bronislav Poloczek se svým vysouvacím žebříkem "Máňou", Vodník, listonoš Petr Nárožný a kanec Pepa! Nezapomenutelné a komické situace dostanou snad každého. To vše za doprovodu výborné hudby, která snad ani nemohla být lepší. Nejlepší film Marie Poledňákové... (30.12.2007)

Mamí, já chci mlíko....já vypiju celej litr....... :-)) K tomuhle filmu mám opravdu hodně silný vztah! Letní atmosféra je silná a skoro máte chu't vyrazit někam pod stan. Když sleduju tenhle film, místy se přistihnu, že mi tak trošičku slzí oči. Nejen z humorné stránky filmu, ale také té poetické. Je to štěstí, že tenhle nesmrtelný snímek s ještě nesmrtelnějším Tomášem Holým vznikl. Díky! (14.04.2008)

Druhé a stejně vydařené pokračování příběhu o jedné (skoro) rodince, která se hledala, až se našla. Změnily se lokace a roční období a přibyl svérázný dědeček v dokonalém podání Josefa Karlíka. Plus pár výborných sekvencí, které pobaví nejen napoprvé (vodník ve studni, pošťák v rybníce). Autorům amerických rodinných komedií, kde se to hemží uječenými spratky, pitvořícími se dospělými a slintajícími psy bych tohle dala opisovat stokrát políčko po políčku. (24.11.2011)