Jak dostat tatínka do polepšovny

Nevím, kolik filmů TOMÁŠ HOLÝ natočil. Já je mám všechny, které dosud vyšly. Protože jak jinak ? Byl to nejroztomilejší kluk do dětských filmů, jaký se dosud u nás objevil. Přirovnala bych ho směle k dětské hvězdě USA 30.let Shirley Templeové. Samozřejmě, že velkou zásluhu na realizaci má i paní režisérka POLEDŇÁKOVÁ. Měla šťastnou ruku, při výběru všech herců do těchto dětských filmů. (23.09.2007)

Ještě lepší než "stolička". Krásné prostředí a především vynikající Josef Karlík! Nervozita maminky je tu už pochopitelnější, kdyby mi dítě lozilo po skalách, taky bych byla nervés. A samozřejmě neodolatelný Tomáš Holý. Už jsem psala v jednom komentáři, že věta o jeho genialitě by se mohla nakopírovat do všech hodnocení... (26.04.2010)

Mamí, já chci mlíko....já vypiju celej litr....... :-)) K tomuhle filmu mám opravdu hodně silný vztah! Letní atmosféra je silná a skoro máte chu't vyrazit někam pod stan. Když sleduju tenhle film, místy se přistihnu, že mi tak trošičku slzí oči. Nejen z humorné stránky filmu, ale také té poetické. Je to štěstí, že tenhle nesmrtelný snímek s ještě nesmrtelnějším Tomášem Holým vznikl. Díky! (14.04.2008)

Dejte mi pevný bod a já pohnu vesmírem. Dejte mi Tomáše Holého a já pohnu skálou a bránicí. Jeden z našich nejmilejších rodinných filmů, chrabrý horolezec František Němec, děda Josef Karlík, ironická Jana Preissová, éterická baletka ,co má "páru jako lokomotiva", a tři chlapy v chalupě a černé selátko. "Co to je? To je Pepa" :) Spolu s prvním dílem a jedním českým dětským muzikálem jednoznačně nejlepší Holého filmy. Evokuje čas věčně odřených kolen, klukovských rošťáren, těžko vybrat mezi scénami nákupů, Popelky v cukru, dědy vodníka, Máni, lezením a padaním tu nejlepší. Láska přenáší hory, Tomáš Holý přenáší přes Prachovské skály legraci, která ani trochu nekoroduje. A s postupem času jsem objevila, že je to jeden z mála českých snímků, který svým pingpongovým humorem místy načichl atmosférou staré dobré americké screwball-comedy. Přestřelky mezi Lubošem a Annou, do nichž přilévá olej Vašek, děda i hasiči, nemají slepých nábojů. (06.05.2007)

Když přirozenou cestou odezněl hodnotový úhor tvrdé normalizace první poloviny sedmdesátých let, začala se spontánně prosazovat potřeba lehčích, oddechových děl "socialistického realismu"; režim, který se snažil přesvědčit sebe i veřejnost o svém úspěchu a vážnosti, se nestavěl proti. Naopak. Poledňáková se svými projekty přišla jako na zavolanou; přitom se jí podařilo víc než překonat původní předsevzetí a do velmi volného cyklu její tvorby dostat neopakovatelnou osobnost Tomáše Holého, jehož kultivované uličnictví si oblíbil a oblibuje snad každý. Skutečnost, že Poledňákové tvorba má i svůj společenský náboj (osud osamělých matek a jejich enormní úsilí o vychování běžně se v populaci vyskytujících dětí z neúplných rodin a naopak existence bariér usilujících o eliminaci těchto snah), partnerské jiskření muže, který dospěl čerstvě z adolescentnosti ke skutečně "dospělému" otcovství, aniž o tom věděl, z rozverné komedie činí dílo s podstatně většími ambicemi i poselstvím. I po mnoha letech, která upustila od jeho premiéry, si TATÍNEK uchovává svou svěžest a čerstvost. Zřejmě i v mladé a nejmladší generaci, která si ho cení především pro rozvernost, v níž jakoby se hlásila ozvěna příští doby: Ať už je z hlubin světa vyloveno cokoliv, zaslouží si to úctu a uznání, pokud v tom lze nalézt lidství, mravní zodpovědnost a uměleckou nápadidost, která si nemusí za každou cennu libovat v neskrývané negaci své neopakovatelné situace. Naopak: podle svých možností ukazuje tato pozitivní orientace dál, výš, rychleji. Ano, i to je poselství, i to je hodnota, která je něco víc než slepá ulička konzumentství naší současnosti; dnešek, který - ještě prožíván - se mění přímo před očima ve svůj opak předvídatelného, zřejmého, konformního, nudného. Se zahozeným snem, s rezignací na třeba i nevyslovitelný ideál a tužbu. (25.03.2008)