Sandokan se vrací

Ďalší z dobrodružných filmov o slávnom, po Američanoch druhom najhoršom nepriateľovi Angličanov. Film bol nakrútený podľa literárnej predlohy ,,talianskeho Julesa Verna" Emilia Salgariho (1862-1911), autora vyše 200 dobrodružných príbehov z toho 11 pojednávajúcich o Sandokanovi. Ten sa vracia aby sa znova postavil svojim nepriateľom a okrem svojich verných druhov je na jeho strane aj naivný, miestami patetický scenár, ktorý z filmu robí blbosť obrovských rozmerov. ,,Malajský Tiger" žijúci v ústraní už prestal bojovať, akonáhle však stretne Jamilu, ktorá ho prišla žiadať o pomoc, ani chvíľu neváha a znovu sa púšťa do boja za oslobodenie Mompracemu. Na celkový obsah je film až neznesiteľne dlhý a aj napriek jeho dobrodružnému razeniu som sa miestami naozaj silne nudil (90 minút by kľudne stačilo na vyrozprávanie celého príbehu), nehovoriac o tom, že niektoré zábery sa zopakovali dvakrát. Slabo dopadla aj slávna hudba bratov de Angelisov, ktorá ma veľmi tlmený výraz a skôr nevýrazné melódie. Film teda nijak nevybočuje z rady podobných dobrodružstiev, je skôr oddychovou záležitosťou, ktorá nadchne iba Sandokanových fanúšikov, ak by som mal zlú náladu možno by som tie 3* ešte skresal. (23.02.2008)

Sandokan je už podle jména legenda, takže jsem si na něj našel náladu a pustil se do něj prostřednictvím tohoto snímku. Od prvních záběrů mi Sandokan přišel příliš levně zpracovaný, souboje byly takové nemastné neslané a ani samotná zápletka mě nějak zvlášť neočarovala. Kladnou stránkou filmu pro mě byla hudba a občasné chybování hlavního hrdiny, což z něj nečinilo žádného supermana. S přihlédnutím na obě strany mince dávám 3*. (02.01.2011)

Tak dnes ráno jsem měl tu čest setkat se zase s tímto osvoboditelem Malajsie. Nebylo to ve vlhké džungli nedaleko Mompračemu, ale u mně v obýváku (vedro tam ale bylo stejné!) a bylo to setkání zajímavé! Vždyť jsme se neviděli více jak 30 let. Ačkoliv na mně se zub času už krapet podepsal, Sandokan vypadal stále stejně. Propocené oblečení, rozevláté havraní lokny, plnovous, proklatě dlouhá a ostrá mačeta a ten ohnivý uhrančivý pohled... Znovu jsem si uvědomil jaké ten muž má charisma a to nejsem perla z Labuanu !... Samozřejmě naše setkání vyvolalo kupu vzpomínek na staré časy a seroš Sandokan - co tenkrát běžel v závěru Studia kamarád každou neděli. Kdo s ním neměl tričko, mikinu nebo alespoň nálepku na penálu byl totální looser. Já ho měl na bílém tričku nažehleného v barvě a s tygrem. Jedna dívenka mi tenkrát na základce prozradila, že se jí líbím, ale ------- jen v tom tričku... Takže bodoval spíše Kabir Bedi. --- Tak jsme tak na sebe v obýváku vyhicovaném na 28 °C koukali a já kolem zahlédl i další známé tváře. Janéze de Gomeru, krásku ..ehh...Džamilu (brrrr!) a samozřejmě bílého rádžu a záporáka v jednom Angličana Jamese Brooka. Film jsem sledoval s lehkým úžasem jak strašná blbina to ve skutečnosti je a s údivem co se mi tehdá na tomhle mohlo líbit... --- Dnes už jsou Angličané coby kolonisté naštěstí minulostí. Mnoho zemiček osvobozených od jha bílého muže si tam dnes tře svobodně bídu s nouzí, hladoví, funguje jen díky humanitární pomoci a čas od času nám předvede něajakou tu echt domorodou občaskou válku systém kmen proti kmeni ! Dnes tam zkrátka mají tu svou vysněnou svobodu a mají jí často tolik, že se jim zase stýská po bílých a tak raději prchají do otrokářské Evropy.... Vše je dnes zkrátka jinak a stejně tak já už nemám Tygra z Mompračemu na tričku. Někde tam vzadu zůstala vzpomínka, ale spíše je to o tom čase dětství, než o kvalitě filmu. Dnešní optikou viděno je to za 2 rudé vlajky s hlavou tygra vyvěšené nad Brooksovou pevností. * * (03.08.2018)

Ze Sandokanovy bojové taktiky jsem poněkud na rozpacích. Ano, na jednu stranu je bezesporu účinná. Když člověk stojí nehnutě proti puškám, roztáhne ruce, aby skýtal co největší terč a zařve "kupředu", a rozeběhne se, nedivím se, že jsou z toho vojáci na větvi a místo aby Sandokana v pohodě zastřelili, nechají se v klidu přesekávat mačetama a obzvlášť slabé kusy pak dokonce zapíchávat nožíkama. Na druhou stranu, pokud se do něj výjimečně někdo trefí, přináší tato taktika zbytečné oběti, jako např. dcera Sandokanova nejlepšího přítele. Navíc ztrácí drahocenný čas, který musí věnovat léčení zranění. Jinak výběr té hlavní hrdinky mě fakt nenadchl, mladá sice je, ale k fešákovi Sandokanova formátu se vůbec nehodí, vzhledově se vyrovnala tomu nesympatickému sultánovi. Naopak musím pochválit závěr, i slzička m ukápla. Navíc na rozdíl třeba od takového Avatara nenechal nikoho na pochybách, že to s Montpračemem bude dobré i nadále, protože Brůks jasně prohlásil, že už takovou díru nechá na pokoji a dál bude lovit pouze Sandokana. (17.02.2013)

U mě dobrý. Velká škoda tohohle filmu je, že se na obrazovky českých televizí dostal až po úplném odeznění Sandokanománie, která zasáhla tehdejší Československo někdy koncem osmdesátek a ji já jako dítě jsem lítal v tričku se Sandokanem. Ani český dabing z roku 1995 už je jiný jak původní z osmdesátek. První půlhodina je poměrně plitká, ale pak přijde dobrodrůžo. Zábavný je kámoš Portugalec Yanez de Gomera, který tu v převleku za Francouze, Němce i Rusa drtí nepřítele v týlu. Film určitě neztratil nic z původního seriálu. Akorát že fandou se stanou jen ti, když byli v osmdesátkách děcka, tak jako já, mladším generacím už to nic neřekne a spíš to na ně bude působit dost naivně. A to je jejich škoda. 65% (11.02.2017)