Tygr a drak: Meč osudu

Asi jsem čekal moc, ale z tohoto snímku jsem byl prostě zklamaný. Není zde tolik soubojů, jak jsem doufal, velká část je jen ukecaná což je velká škoda. Škoda pak především proto, že to, jaké souboje se zde odehrají, pokud už na ně dojde, je naprosto skvělé. Souboj na zamrzlém jezeře je nádherný. I ten finální se povedl, jen přehršel digitální triků trochu dojem hatí. Celkově tak spíš průměr. (01.03.2016)

Z recenzí i komentářů je patrná silná glorifikace prvního dílu a dojem, že Meč osudu na jeho pověsti pouze parazituje. Takové srovnání stojí na poněkud chybném předpokladu, není totiž nutné, aby všechny díly (jakékoliv) série fungovaly stejným způsobem. Pro dvojku je srovnání se „skvostným originálem“ nejen zbytečně konzervativní, ale i likvidační. Takto nevyrovnaný souboj totiž nemůže vyhrát. Stačí vedle sebe postavit jména Ang Lee (režisér prvního filmu) a Woo-ping Yuen (choreograf prvního, režisér druhého). Oba jsou zástupci naprosto odlišných tradic. Na straně jedné (první díl) jsou bojové scény v pozadí a (primárně) pomáhají formovat tematickou rovinu filmu. Lee se také snaží rozkládat způsob, jakým je wuxia akce tradičně vytvářena (jejich extrémním zpomalením, zaměřením se na ženské hrdinky). Na straně druhé pak máme tvůrce, pro kterého jsou bojové sekvence centrálním bodem filmového systému. Od svého debutu se je snaží posouvat dál, jak choreograficky, tak režijně. Nepřistupuje k žánru zvenku, rozkladem tradic (jako Lee), ale posouvá ho kupředu zevnitř, skrze jejich aktualizaci a naplňování (k nejvýraznější reflexi žánrových schémat se dostal ve Zrození legendy). Takže ono negativní přijetí je spíše spojeno s přechodem od „vysokého“ k „nízkému“, konkrétněji tedy od uměleckého filmu -> k filmu žánrovému. // Samotný Sword of Destiny je pak skvělý film, ve kterém nejsou charaktery definovány psychologií, ale bojovou specializací. Yuen dovedně variuje akční scény (jiná prostředí, počty nepřítel, specializace), precizně jimi rytmizuje vyprávění a vede diváckou pozornost tam, kam potřebuje. Vynikající žánrovka. (30.05.2017)

Jednotka nie je mojou srdcovkou a uz si ju prilis nepamätam. Asi by sa zislo si ju pred dvojkou pustit znova, lebo je tu dost rozhovorov, ktore odkazuju na udalosti z jednotky pri ktorych som sa prilis nechytal. Ale to nie je hlavny problem tohto filmu. Tym je, ze nove dejove linie su uplne bez zivota a postradaju akukolvek chemiu medzi postavami alebo nejake emocie. Vysledkom je totalny chlad a absolutny nezaujem o postavy. Napriek tomu film pôsobi uponahlane, jak keby bol dost zostrihany. Bez zaverecnych titulkov nema ani 90 minut. Prec je aj poeticka atmosfera a dvojka je len tupy jednoduchy kung-fu film. Aspon, ze tie bitky za nieco stoja. Sice sa tu casto lieta alebo aspon nerealne poskakuje, co nemam rad, ale bitky pôsobia kontaktne a tvrdo. Choreograficky su skvele a dynamicke. Natocene su prehladne, takze som si ich uzil a jedine, co mi na nich vadilo, bola absencia krvi. Pôsobilo dost divne, ze sa tam neustale rezu mečmi az do smrti a krv vidime len vynimocne. Kto sa tesi na pokracovanie svojej oblubenej klasiky, tak bude najskôr sklamany, ale komu stacia ku stastiu kvalitne bitky, ktorych tu je dostatok, tak rozhodne nebude sklamany. 4/10. (04.03.2016)

Tygr a brak. Že se tento film z (ko)produkce Netlfixu stěží vyrovná opěvovanému originálu, se dalo čekat. Tygr a drak ostatně dodnes zůstává poměrně výjimečným počinem, ačkoli čínské filmaře rozhodně nelze vinit z nedostatku snahy na jeho fenomenální úspěch navázat. Smutné ale je, že Meč osudu i přes účast hereckých hvězd a režijní vedení tvůrce řady vybroušených žánrových klasik působí jako sotva průměrný počin i v kontextu řadové produkce dnešní Číny a Hongkongu. Zatímco pochybnou fotografickou kvalitu snímku, která spíše než velkolepé filmové podívané odpovídá maďarské pornografii (viz uměle vypadající CG lokace, nehezký color grading a velmi lacině vypadající 'bloom effect') ještě můžeme omluvit s poukázáním na zřejmě chudý rozpočet, pro průměrné bitky, nepřirozené herce a děsivý scénář se důvody, proč přivírat oči, hledají těžko. Ani v bojových filmech, kde se na divácké atrakce klade větší důraz než na sofistikované vyprávění, přece nebývá běžné, že postavy zničehonic zásadním způsobem mění své sympatie a antipatie a už dlouho jsem neviděl, že by někdo od diváků čekal, že budou truchlit nad smrtí "hrdinů", kteří se na plátně či obrazovce mihnuli na několik sekund. Místo epického wuxia dobrodružství tu holt máme epický fail. (29.02.2016)

Čím rychleji člověk při sledování "zapomene" na Tygra a draka, tím lépe si tuhle žánrovku užije. Za Michelle Yeohovou v akční roli samozřejmě hvězdička navrch, co se týká CGI, už jsem viděl podobné filmy zmršené digitálně daleko hůř. Scéna, v níž D. Yen dává v hostinci dohromady svůj tým, neměla chybu. (10.03.2016)