Poklad na Stříbrném jezeře

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. (12.10.2009)

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)

Jaj, v některých pasážích se skutečně nelze ubránit smíchu. Čas si zkrátka vybral svoji daň. Ovšem tyto technické nedostatky bych se nebál zanedbat, protože prostředí, kde se vše odehrává se vyznačuje vysokou koukatelností. Bohužel mě příliš neoslovil ani samotný příběh, který disponuje přehnanou mírou nudivosti, což mi nemálo vadilo. A úplně se bojím vyjmenovat všechny nelogičnosti v ději, protože bych tak nechtěně mohl všem milovníkům prozradit, do jaké sračky se zamilovali. Tudíž budu předstírat, že se jedná o naprosto skvostný film a vytáhnu všechny příjemné věci, které jsem při sledování zažil. Dobře jsem se najedl, a dokonce jsem u filmu neusnul. To si zaslouží minimálně 2*, i když si stále stojím za tím, že Vinnetou je prostě gay. (05.09.2012)

Jako dítě jsem z toho byl samozřejmě odvařenej. S odstupem času sice vyvanulo někdejší napětí, naopak do popředí vystoupila silná naivita (u dialogů nevinného mladého páru se dneska nedá nesmát), ale pořád se tu něco děje, je tu dost akce a Barkerův Old Shatterhand a Lomův záporák jsou fajn (Briceův Vinnetou je tu poněkud upozaděn). A i nějaký ten fórek pobaví. Ideální do dvojprogramu s velmi podobným Mackennovým zlatem, které má epičtější finále. (12.03.2022)