Poklad na Stříbrném jezeře

V dnešní době obstojí Poklad na stříbrném jezeře asi hlavně díky nostalgii. Pochybuji, že jt fo film, ke kterému by se mohly obracet i nové generace. Zvlášt když zvážím, že přibližně ve stejné době vznikly i Pro pár dolarů, Sedm statečných nebo Butch Cassidy a Sundance Kid. Ve srování s těmito psůobí Poklad na stříbrném jezeře jako záležitost ryze pro děti. Přeci jen vize západu jak nám je předkládána zde se má k historii asi jako Pán prstenů. Navíc i postavy i jejich dialogy působí komicky. Old Shatterhand je takový Mirek Dušín a Vinnetou, lepší že moc nemluví. A pak takové postavy jako např. potulný básník jsou vysloveně na dělo. A navíc film zkrátka působí tak nějak křečovitě německy. Pijani v baru se snaží vypadat nenuceně, ale neumí to. Vysloveně legračně tam vypadá ten černoch, ten se tam strašně nehodí a je to na něm vidět. Ale nostalgie je nostalgie. (02.12.2011)

Jedná se o velmi vydařenou Mayovku. Jako dítě jsem filmy s Vinnetouem a Old Shatterhandem zahlédl v televizi, ale nějak podrobněji jsem si je nepamatoval. A tak jsem se rozhodl znovu zkouknout všechny filmy s Vinnetouem, aby se mi vryly do paměti. Co musím ocenit nejvíce je hudba, která je velmi krásná. Líbily se mi též lokace, kostýmy, ale i scénář a režie. Opravdu vydařený western. (29.08.2023)

Tak jsem Poklad po 8 letech zkouknul znovu a musím bohužel konstatovat, že jsem z toho vyrostl. Jakási nostalgie zde je, ale spousta směšných replik také. Děj je prostinký, postavy místy přechází ze svých rolí do jakéhosi postu vypravěčů děje a po čtyřech návštěvách Chorvatska už nevidím dávné časy na divokých prériích, ale Plitvice a jiné krásy Chorvatska. Mayovky už holt nesjou pro mě. Teď se raději podívám na dospělácké westerny jako Tenkrát na západě. Ale ještě nebudu házet flintu do žita. Tuším, že první Vinetou by ode mne mohl získat vyšší hodnocení. Uvidíme zítra, hi hi hi. (27.12.2004)

Jednoznačně největší hit mého dětství (přetrvá však navěky). Och, jak rád bych se vrátil do dob, kdy jsme si doma hráli na Vinnetua a Oldu Shatterhanda. Vždycky mě při Mayovkách zavalí takový příjemný pocit nostalgie, jenž umocňuje geniální Bötcherova hudba a přenádherné scenérie jugoslávské přírody. P.S. Vždycky jsem se těšil na skoncování s úhlavními padouchy jednotlivých dílů:-) 10/10 (24.01.2011)

Třeba mi nebudete věřit, ale Poklad ve stříbrném jezeře a nezapomenutelného Vinnetoua jsem již četl ve škole pod lavicí a to ovlivnilo moji dětskou fantazii. Karel May byl vlastně v mém raném věku velmi oblíbený spisovatel, který brilantním dobrodružným dějem svých románů dovedl upoutat moji pozornost od prvé do poslední stránky a vedle exotického prostředí mi dal jakousi (sice idealizovanou představu hrdiny) se smyslem pro čest, statečnost, odvahu a jako malého kluka mě tehdy samozřejmě nenapadlo uvažovat o tom, jestli tyto příběhy napsané či zfilmované reálie jsou pravdivé, ale ani tento fakt nic nezmění na tom, že budu vždy vzpomínat jen a jen rád na čtivé indiánské a dobrodružné příběhy s nostalgií. Myslím, že filmové i knižní příběhy Karla Maye liší se od jiných v nejednom ohledu. Třeba i v tom, že zdůrazňoval rovnost všech ras. Bylo to tenkrát v kině na Vánoce, když jsem prožil nádherné dobrodružství s exotickým rámcem dalekého západu v lůně krásné přírody pohádkových jezer a prérii bývalé Jugoslávie. Dnes už ušlechtilý náčelník Apačů a Old Shatterhand žije pouze zasunut v mých vzpomínkách romantického dětství. (12.10.2009)