Karate Kid 2

Znižujem o 2 kvôli podstatným dvom vadám: 1 - Daniel pôsobí svojím správaním totálne nesympaticky - proste ako hlavnému hrdinovi mu neželám aby zloduchov zbil, ale aby oni zbili jeho, a aby zmizol preč. a 2: je to vraj strašný karatista ktorý na konci predošlého filmu vyhral strašný karate zápas - ale počas celého filmu dostáva bitku - a toto sa vôbec nestotožňuje s predstavou strašného karate šampióna - veď ak ho Mijagi tak strašne karate naučil, prečo dostáva bitku od každého koho stretne? (04.02.2010)

„Na Okinave nebyť rozhodcovia.“ – „No a ako viete, kto prehral?“ – „Ten, čo nebyť živý.“ Karate Kid 2 sa úprimne snaží nevariť z vody a okrem úvodného, aspoň symbolického, návratu hlavnej zápornej postavy zminula (Martin Kove), sa tvorcovia rozumne zbavujú všetkých otrepaných postáv z úspešnej jednotky (mama, spolužiaci, frajerka, samozrejme až na ústredné duo) a prichádzajú s novou zápletkou. Daniel-san (osvedčený Macchio) so svojím mentorom, pánom Miyagiim („Pat“ Morita), odchádza na majstrovu rodnú Okinavu. Tu má starý pán nesplatené účty jednak ohľadom svojej lásky a jednak umierajúceho otca. Snímka sa spolieha na jemne budovanú, nevtieravo pozitívnu, rodinnú atmosféru. Bitky sú stále skôr o filozofii, než o lámaní kostí (Bruce Lee by sa potešil) a ázijská výprava má niečo do seba. Nechýbajú trademarky série (chytanie múch paličkami, bonsaje, bocianí postoj) a vôbec - ak máte radi originál, tak vás napriek zvláštnemu scenáru (mladý Američan vyznáva ázijskú kultúru precítenejšie, ako mladí arogantní Japonci) solídna dvojka poteší. (22.01.2005)

Měl jsem trochu obavy z rapidního úpadku oproti skvělé jedničce, ale téměř žádný úpadek se nakonec nekonal. Druhý díl je hlavně až do samotného závěru úplně jinak pojatý a výlet na Okinawu jsem uvítal s otevřenou náručí. Tentokrát se totiž téměř vše točí okolo moudrého pana Miyagiho a Daniel má možnost se opět nadále vzdělávat nejen v oblasti karate, ale hlavně nahlédnout do historie a dynastie Miyagi. Záporné postavy Sato a jeho žák sice dvakrát věrohodně nezapůsobí, ovšem cestování s mistrem mi přišlo v určitých aspektech zajímavější než Dannyho konfrontace s mládeží v předchozím díle. V celkovém součtu však ročník 84 stále vnímám jako ten lepší a proto zůstávám na neutrální tříhvězdičkové půdě. (20.10.2022)

“Throwback Thursday #11” - Po obrovském úspěchu filmu Karate Kid v roce 1984 byla jen otázka času, kdy režisér John Avildsen přijde s pokračováním. V roce 1986 přišel druhý díl, který začíná hned po finálovém turnaji, kde agresivní trenér Kreese začne ohrožovat své svěřence z Cobra Kai a dostane lekci od Miyagiho, pak se děj přesune na Okinawu, kam jede Miyagi řešit staré spory s dávným přítelem Satem. Daniel je v příběhu tak trochu jen kvůli beefu s douchem Chozenem. Od začátku filmu jsou tu některé bizardní fun facty, přítelkyně z jedničky Elisabeth Shue je z příběhu vymazána (nebyl čas pri studiu), matka Daniela je tam rovněž jen zmíněna, zápletka s Okinawou vyloženě popírá skutečnosti z jedničky (Miyagiho manželka v USA) a naivnost jedničky tu nabývá zcela nových rozměrů. Některé scény, jako ta s bouřkou nebo ten závěrečný vyhrocený fight už jsou vyloženě křeč. Ten kvalitativní propad vůči jedničce je zjevný a nebýt hlavně vtipného Miyagiho, šlo by se ještě níž. Karate Kid II má opravdu parametry klasického milkování úspěšného filmu a nic na tom nezmění ani ústřední legendární song Glory of Love od Petera Cetery. Dvojkou tahle série měla skončit. Viděno na Netflixu. 2* (28.01.2022)

Dvojka, odehrávající se v Japonsku, je už víc pohádkou. Ale ještě stále fajn. Opět je to na stejné kopyto. Opět závěrečný fight a vítězství. Tentokrát na život a na smrt. No pohádka. Ale jako děti jsme to žrali. Navíc okořeněné exotikou. A do mladé Japonky jsem byl zakoukán. Byla mi sympatičtější než namachrovaná Američanka z jedničky. (07.08.2022)