Obsahy(1)
České ženy v radikálně levicové alternativě. Sběrný dokument Davida Vondráčka mapující jeden rok nejen v životech protivládních aktivistek, ale potažmo i celé naší země, kterou během roku 2012 zmítala řada protestů proti současné vládě. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Zdá se, že tenhle dokument spoustu lidí uráží, ale nedokážu si vysvětlit proč. Po formální stránce je dost konzervativní, tudíž tímhle to asi nebude. Tak že by obsah? Ale vždyť tu nejsou fašisti, soulož se zvířetem ani nic z téhle kategorie obludnosti. Že by snad někomu vadilo, že se problémy, které se část společnosti snaží odsunout na okraj, cíleně objevovaly v hledáčku médií bez odsuzujícího komentáře? Osobně jsem ráda, že vznikla reflexe neklidného roku 2012 a jsem ráda, že právě skrze několik velice výrazných žen. Historek z osobního života mohlo být méně, nezdály se mi příliš relevantní, ale jestli tohle stačí na odpad, toť otázka. ()
Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. ()
Mám pocit, že zdejší nízké hodnocení je silně ovlivněno antipatiemi hodnotících vůči dámám, které v dokumentu vystupují. Ale i dokument o lidech, kteří nám nejsou sympatičtí, může být kvalitní. Názorově se s hrdinkami opravdu totálně nepotkávám, ale v ryze lidské rovině občas i ty sympatie problesknou (zejména ve scénách s "matkou pluku" S. Uhlovou). Možná právě v tom je smysl tohoto dokumentu - nahlédnout, že ta "levičácká nána, co plácá strašné nesmysly" je taky jenom člověk s nějakým backgroundem. Celkově 70% ()
Osobne musím říct, ze jsou mi iniciativy jako ProAlt sympatické a rozhodne se nejedna o zádné extremistické hnutí. Nicméně tento dokument se, možna i tim, ze ho zpracoval muz, nezabývá skoro žádnými důležitými myšlenkami a nazory hlavních představitelek, ktere by mohly nějak obhájit a vysvětlit a bohužel se velice stereotypne zaměřuje na jejich osobni život, rodinu atd, ačkoliv mi to nepřijde moc relevantni. Vypada to pak, ze jediným cilem bylo vylicit tyto levicové aktivistky jako přinejmenším divne a genderove nekonformní, protoze převážně nemají šťastné partnerské vztahy a někdy je ani nechtějí - fakt velka tragedie, kdyz to říká zena v petatriceti, zatímco svobodný muz ve čtyřiceti pohoršení nebudi, je přece v nejlepších letech. Nevidím pak moc důvod, proc dokumenty jako tento točit, protoze uz dopředu je jasne, jak maji tyto zeny vypadat a jak se vlastne musi legitimizovat a objasnit jejich nemainstreamové smýšlení. ()
Erik Tabery si posteskl nad zbytečností pasáží o soukromí a vztazích a nedostatku prostoru pro názory aktérek. Mno nevím, ale neměl by dokument být právě o pozadí, které zkoumané hrdinky utváří a dobarvuje jejich postoje? Názory si ostatně můžu přečíst kdekoliv jinde (a většina z nás tak dávno činí). Dokument mi přišel velmi slušný (proč hodnotíte názory aktérek?). I ve zkratce televizního dokumentu se Vondráčkovi podařilo všímnout si důležitých detailů, které často kontrastují s veřejnými postoji hrdinek. Sestava bojovnic za práva "obyčejných" lidí, žije velmi "neobyčejné" životy. Jsou sebevědomé, emancipované, mladé a některé i vzdělané a úspěšné. Vypadají jako hrdinky hodné následování, ve svém soukromí ale v nějakém směru každá selhává. Švihlíková, obklopující se nevkusem, je neschopná vést samostatný život. Jak může řečnit na tribuně o těžkosti sociálních podmínek života, když s nimi nemá sama žádné zkušenosti? Tato revolucionářka nemá příliš jasnou představu, jak by lepší systém než kapitalismus měl vlastně fungovat - lépe řečeno, je jí to vlastně jedno. Pouze si bořením současného systému našla publikum a je ji jedno, že vedle levicových mladých inteklektuálů z řad liberálů a anarchistů tam svorně naslouchají také extremisté z Holešovské výzvy, národovci i komunisté. Vůbec ji nevadí, že názor, že "revoluce je nejvyšší stádium demokracie" je marxistický až běda. Nakonec se přiznává, že ani ten socialismus ji vlastně vůbec nevadí. A hlavně je ráda, že si může na tribuně čechrat své zakomplexované ego. Složitému světu intelektuálky Stöckelové nerozumí ani její vlastní otec. Řečnění ji nebaví, je spíše introvertka, která se překonává, protože věří, že je to potřeba. Zdá se, že je spíše typ vědecký, chce argumentovat. Při snaze popsat své politické cíle se ale nakonec zdá, že by ji prostě ke štěstí stačila vláda sociální demokracie. Jejím pravým opakem je Saša Uhlová, která kopíruje cestu svých rodičů a nese si tudíž i jejich trockistický kříž. Zádumčivá intelektuálka, se snaží vést nomální rodinný život jako každý jiný - oh wait - "začala jsem krvácet, tak jsem si prostě lehla do postele, poslala jsem malýho, aby mi utíral krev. No a pak jsem prostě zatlačila a dítě bylo na světě." (Update: prý to bylo střiženo dost nespravedlivě mimo kontext). A pak ta mladá anarchistka neschopná najít si stálou práci, k níž její rodiče vzhlíží, protože svou neschopnost přesvědčivě maskuje za boj proti nespravedlivému systému. Což je legrační, protože ve skutečnosti bojuje za právo bydlet v garsonce v centru Prahy, i když nemá vzdělání a pracuje jako punková recepční s polovinou průměrné mzdy. Ta by si klidně zasloužila více prostoru. Na druhou stranu spousta otevřených otázek k diskuzi. Celkově na 52 minut imho docela výkon. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama