Obsahy(1)
České ženy v radikálně levicové alternativě. Sběrný dokument Davida Vondráčka mapující jeden rok nejen v životech protivládních aktivistek, ale potažmo i celé naší země, kterou během roku 2012 zmítala řada protestů proti současné vládě. (oficiální text distributora)
Recenze (19)
Názorově nejblíže mi byla jednoznačně ekonomka Ilona Švihlíková. Samotný dokument podle mého názoru velice pěkně vypovídal o rozmělněnosti a neschopnosti současné radikální levice v naší zemi. Místo toho, aby se všechny antikapitalistické a antisystémové organizace sjednotili tak se utápí v iluzích toho, jak by bylo skvělé, kdyby už konečně došlo k té celosvětové změně, ale zapomínají, že dokud se nevytvoří jednotná, silná levicová antikapitalistická fronta (kde budou radikální socialisté, komunisté, trockisté, anarchisté, zelení a další) ve které všichni potlačí své sobecké zájmy a budou ochotní podřídit se zájmům celého takového sjednoceného hnutí, tak se nemůže nic nezměnit. Problém je, že anarchistické i trockistické postoje jsou naprosto mimo realitu a sociáldemokratismus je dnes nedílnou součástí kapitalistického systému. Jedinou nadějí na skutečnou pro lidi prospěšnou změnu jsou podle mého názoru co možná nejsilnější Marxistické organizace, které vycházejí z vědeckého světového názoru Marxismu-Leninismu a tyto myšlenky se musí snažit prosazovat. PS: Tento dokument by si zasloužil o něco lepší hodnocení než má zde, ale chápu, že místní většinově převažující banda pravičácké pseudointelektuální mládeže, děsící se všeho levicového, něčeho podobného není schopna, třeba s toho jednou vyroste. :-) ()
Ekonómka Švihlíková nemá čas na vzťahy, lebo protestuje, mamička jej vyvára a ona sa z protestov vráti do útulného domova plného tygríkov, farebných vankúšikov a pripravenej večere. Pani Uhlová nechce do tohto marazmu rodiť deti, ale keď stretla aktivistu, hneď s ním chcela dieťa a tak má napokon tri, to posledné dokonca rodila bez účasti štátu. Keby však vedela kde sa ocitneme, deti by zvážila. Ďalšia mala vzťah, ale bol to sviniar, čo z nej vytiahol peniaze a navyše nevrátil kľúče od bytu. Otázne pre ňu je, či nevynakladá príliš energie, keďže cieľovou skupinou jej aktivistickej pomoci sú ľudia typu jej exfrajera. Pri skúmaní osobného života každého jednotlivca, nielen aktivistiek, by sa dali nájsť podobné anomálie. "Ono se to už děje!" Dokument potom vyznieva takto: ako si vôbec dovoľujú meniť svet, keď so zmätenosťou, pohodlím, či problematickým myslením ledva zvládajú ten svoj. No a čo? - dodávam ja. Rozhořčené patrí do línie dokumentov podobných novinám Nový čas alebo Blesk - ak nevieme vyvrátiť nepohodlné názory, zhoďme aspoň ich nositeľov. Nakoniec ľudia a intelektuáli zvlášť majú v tomto veľké zaľúbenie - s jasnozrivosťou a nadhľadom humanitných vzdelancov sa z nich obratom ruky stávajú odborníci medicínski a veľmi radi psychiatrizujú správanie tých, ktorí nie sú hodní ich vzorného života, plného prenikavo bystrých myšlienok. ()
Osobne musím říct, ze jsou mi iniciativy jako ProAlt sympatické a rozhodne se nejedna o zádné extremistické hnutí. Nicméně tento dokument se, možna i tim, ze ho zpracoval muz, nezabývá skoro žádnými důležitými myšlenkami a nazory hlavních představitelek, ktere by mohly nějak obhájit a vysvětlit a bohužel se velice stereotypne zaměřuje na jejich osobni život, rodinu atd, ačkoliv mi to nepřijde moc relevantni. Vypada to pak, ze jediným cilem bylo vylicit tyto levicové aktivistky jako přinejmenším divne a genderove nekonformní, protoze převážně nemají šťastné partnerské vztahy a někdy je ani nechtějí - fakt velka tragedie, kdyz to říká zena v petatriceti, zatímco svobodný muz ve čtyřiceti pohoršení nebudi, je přece v nejlepších letech. Nevidím pak moc důvod, proc dokumenty jako tento točit, protoze uz dopředu je jasne, jak maji tyto zeny vypadat a jak se vlastne musi legitimizovat a objasnit jejich nemainstreamové smýšlení. ()
Erik Tabery si posteskl nad zbytečností pasáží o soukromí a vztazích a nedostatku prostoru pro názory aktérek. Mno nevím, ale neměl by dokument být právě o pozadí, které zkoumané hrdinky utváří a dobarvuje jejich postoje? Názory si ostatně můžu přečíst kdekoliv jinde (a většina z nás tak dávno činí). Dokument mi přišel velmi slušný (proč hodnotíte názory aktérek?). I ve zkratce televizního dokumentu se Vondráčkovi podařilo všímnout si důležitých detailů, které často kontrastují s veřejnými postoji hrdinek. Sestava bojovnic za práva "obyčejných" lidí, žije velmi "neobyčejné" životy. Jsou sebevědomé, emancipované, mladé a některé i vzdělané a úspěšné. Vypadají jako hrdinky hodné následování, ve svém soukromí ale v nějakém směru každá selhává. Švihlíková, obklopující se nevkusem, je neschopná vést samostatný život. Jak může řečnit na tribuně o těžkosti sociálních podmínek života, když s nimi nemá sama žádné zkušenosti? Tato revolucionářka nemá příliš jasnou představu, jak by lepší systém než kapitalismus měl vlastně fungovat - lépe řečeno, je jí to vlastně jedno. Pouze si bořením současného systému našla publikum a je ji jedno, že vedle levicových mladých inteklektuálů z řad liberálů a anarchistů tam svorně naslouchají také extremisté z Holešovské výzvy, národovci i komunisté. Vůbec ji nevadí, že názor, že "revoluce je nejvyšší stádium demokracie" je marxistický až běda. Nakonec se přiznává, že ani ten socialismus ji vlastně vůbec nevadí. A hlavně je ráda, že si může na tribuně čechrat své zakomplexované ego. Složitému světu intelektuálky Stöckelové nerozumí ani její vlastní otec. Řečnění ji nebaví, je spíše introvertka, která se překonává, protože věří, že je to potřeba. Zdá se, že je spíše typ vědecký, chce argumentovat. Při snaze popsat své politické cíle se ale nakonec zdá, že by ji prostě ke štěstí stačila vláda sociální demokracie. Jejím pravým opakem je Saša Uhlová, která kopíruje cestu svých rodičů a nese si tudíž i jejich trockistický kříž. Zádumčivá intelektuálka, se snaží vést nomální rodinný život jako každý jiný - oh wait - "začala jsem krvácet, tak jsem si prostě lehla do postele, poslala jsem malýho, aby mi utíral krev. No a pak jsem prostě zatlačila a dítě bylo na světě." (Update: prý to bylo střiženo dost nespravedlivě mimo kontext). A pak ta mladá anarchistka neschopná najít si stálou práci, k níž její rodiče vzhlíží, protože svou neschopnost přesvědčivě maskuje za boj proti nespravedlivému systému. Což je legrační, protože ve skutečnosti bojuje za právo bydlet v garsonce v centru Prahy, i když nemá vzdělání a pracuje jako punková recepční s polovinou průměrné mzdy. Ta by si klidně zasloužila více prostoru. Na druhou stranu spousta otevřených otázek k diskuzi. Celkově na 52 minut imho docela výkon. ()
Myslím, že na základě tohoto filmu rozebírat nějaký jeho obsah nebo význam je úplně zbytečné, protože Vondráček mi víc než cokoliv jiného přijde jako špatný filmař a tím to zkrátka hasne. (Ačkoliv on se omlouval šibeničními termíny manufakturní výroby pro Českoku televizi a ovlivňování jejich dramaturgy, na čemž může něco být, ale proč na to potom přistupovat a dělat takový film.) Jestli se do jeho výsledného filmu dostaly nějaké myšlenky, tak to bylo omylem. ()
Galerie (2)
Photo © Česká televize
Reklama