Režie:
Felix van GroeningenKamera:
Ruben ImpensHudba:
Björn ErikssonHrají:
Johan Heldenbergh, Veerle Baetens, Nell Cattrysse, Geert Van Rampelberg, Nils De Caster, Bert Huysentruyt, Robbie Cleiren, Jan Bijvoet, Sofie Sente (více)Obsahy(1)
Snímek THE BROKEN CIRCLE BREAKDOWN vypráví milostný příběh Elise a Didiera. Ona vlastní tetovací salon, on hraje v kapele na bendžo. I přes velké vzájemné rozdíly je to láska na první pohled. On mluví, ona poslouchá. On je oddaný ateista a naivní romantik zároveň. Ona má na krku vytetovaný kříž, přestože stojí oběma nohama pevně na zemi. Po narození dcerky Maybelle je jejich štěstí naplněno. Maybelle bohužel v šesti letech vážně onemocní. Didier a Elise na to reagují velmi odlišně. Maybelle jim však nedává na vybranou. Didier a Elise za ní budou muset bojovat společně. (Cinemax)
(více)Videa (2)
Recenze (120)
Za film tři hvězdičky a jednu navíc za bluegrass (i když trošku dřevorubecký) ve filmu. Jedná se o opravdu depresívní drama s místy hysterickými scénami, které jsou někdy naprosto výborně zahrané, aby na jiných místech vyzněly trošku trapně. Přesto dávám palec nahoru za odvážný filmařský počin. Přiznám se, že belgický film (stejně jako belgický bluegrass) je pro mě takřka neznámý. Jako aktivní bluegrassový muzikant si vzpomínám jen na belgickou bluegrassovou kapelu Rawhide, s kterou jsme se párkrát po Evropě potkali, ale ta tady evidentně nefiguruje. ()
Diletantsky odvyprávěná a nechutně vykonstruovaná ždímačka na emoce. O sofistikovaném střihu může mluvit akorát člověk neznalý filmové syntaxe, protože skoky v čase tu jsou zaprvé naprosto nemotivované, zadruhé nepřehledné a zatřetí zakrývající banální příběh. V každé scéně jde v zásadě jen o to nabídnout nějaký extrémně přepjatý moment nebo písničkové sólo, přičemž jde akorát o to manipulativně konstruovat pro diváky širokou škálu emocí. Nepřekvapuje mě, že to má u karlovarského publika takový úspěch (ovace při titulcích byly zdaleka nejbouřlivější, co jsem letos zažil), protože Broken Circle Breakdown je v podstatě nic než primitivní midcult pro měšťáky. ()
Mám rada, keď sa netlačí na pílu. Keď sa scenár obíde bez klíše a citovo vydieračských viet. Dej plynul krásne prirodzene a tak nežne smutne. Tažšie pasáže boli odľahčené krásnymi pesničkami (čo inak vo filme nemusím, no tentokrát to bol pre mňa len ďalší príjemný bonus a hneď po skončení filmu som sťahovala soundtrack). Dvaja zaujímaví, v niečom podobní, no naopak v niečom zásadne odlišní dvaja mladí ľudia, ktorí sa spoja a prinesú na svet ďalšieho človeka. Práve po tom, čo ich dieťa dostane rakovinu vyplávajú ich rozdielne povahy prvýkrát výrazne na povrch. Keď vaše dieťa zomiera, prechádzate si rôznymi fázami. Najprv sa pýtate sami seba, čo ste urobili zle, obviňujete sa, potom obviňujete partnera. Niečo ste predsa museli urobiť zle, inak by sa to proste nestalo, nie práve vám. Kto zato môže? Môže zato boh? A existuje vôbec? Naučia sa niekedy holuby, že sa majú vyhýbať sklu? ()
Srovnání s Blue Valentine se nabízí, ale i když tady jde o život dítěte (tedy úplně jiná liga než má mě ráda, nemá mě ráda), je to vedle Valentine slabá vztahová polívčička. Každopádně je to skvěle natočeno, country soundtrack je úžasný a hlavní dvojice výborně obsazena. A z hlavy to taky jen tak nevyšumí. ()
Někdo film považuje za vykonstruovanou ždímačku na emoce pro měšťáky, někdo za upřímné a dojemné country love. Smutek je pro mě vyjádřen skrz detaily a sentiment, který rozhodně nepovažuji za prvoplánový. Klasické melodrama o životě, lásce a smrti podané nepodbízivým stylem s letmým humorem, provázeným bluegrassovými melodiemi, je precizně odvyprávěným příběhem jedné tragédie. ()
Reklama