Něžné vlny

Tento film je premarnena prilezitost. Prva tretina este slape bezchybne. Sledujeme v nej niekolko zaujimavo nacrtnutych dejovych linii, technicka stranka je na ceske pomery kvalitna, hudba tomu dodava prijemnu atmosferu a herci su dobre typovo zvolení. Vynikaju hlavne prvý dvaja predstavitelia ustrednej detskej postavy. Staci len, ze su v zabere a pôsobia neskutocne roztomile. Lenze od chvile, ked dej poskoci do chvile, ked ustredneho hrdinu zacne hrat treti predstavitel Robert Cejnar, tak sa film zacne rozpadat. Robert Cejnar je neskutocne nesympaticky a ani hereckym prejavom to nedohaňa. Co je velky problem. Lenze postupne aj vsetky tie slusne nacrtnute linie z uvodu dost vysumia a aj jednotlive komedialne epizodky prilis nefunguju a ich finane vyvrcholenie prilis nefunguje. Dokonca aj zo zaciatku prijemna hudba sa postupne stava otravnou, lebo je stale rovnaka. Len vdaka kvalitnej prvej tretine tomu davam tretiu hviezdicku, lebo to podla mna za jedno pozretie stoji. Ale potencial tu bol ovela väcsi. 5/10. (07.03.2015)

Kousek pro nenáročného diváka, který se chce nechat vést jednoduchým nekomplikovaným příběhem a přitom nepotřebuje zapojit ani kousek šedé kůry mozkové. Po shlédnutí pak ani dost dobře nevíte, jestli jste nějakou část úplně neprospali, ale ani to nijak nevadí, protože přijít není o co. Ale je to takové milé prosté, a to prostě někdy postačí. Druhé shlédnutí je však vyloučeno. (17.08.2014)

Začíná to zajímavě, nenudí to a Jiří Vejdělek dokazuje, že když se čerpá z vlastních zkušeností, námět za to obvykle stojí. Něžné vlny se odehrávají v několika časových rovinách, přičemž ta první je kratší a vtipnější. Jakmile na scénu přijde 18letý Vojta, film ztrácí tempo a závěr už spíše působí trapně než, že by nějak smysluplně měnil historii (scéna na náměstí 89´). Obsazení je sympatické (pokud se povznesete nad tím, že se mezi seriály a filmy mění stále ti samí herci) a největší plus druhé části je jednoznačně Vojta Dick (ačkoli nemusim zpěváky, co se míchaj do herectví) a sexy Lucie Šteflová, která ještě má co předvést do budoucna. PS : Rrrrr...60% (19.08.2014)

Odcházel jsem z kina a v uších mi zvonilo... Na tváři blažený připitomělý úsměv a na kalhotech pár kapek první krve. Nebojte, ne ze studenta Šmída, ale z jedné zrzavé propasti hříchu. Moje ruka v kapse kalhot zádumčivě potřásala (ne, verbale, tím opravdu ne!) svazkem klíčů, po čtvrtstoletí laskání neviditelnou rukou trhu vyleštěnými do sametova. Reklamní billboardy podél cesty na mě majetnicky pomrkávaly, jak blahé paměti pěticypatá hvězda na fasádě sídla ÚV. Samozřejmě všechno dobře dopadlo. Pár studentů přišlo na Národní o zuby, Strana přišla o vedoucí úlohu a zrzavá mořská panna o panenství. Jo, a jeden mlátička z Pohotovostního pluku o koule (a když ne o ně, tak o hrdost určitě). Byl jsem happy, byl jsem dojatý. Я был счастлив. Přitom po traileru jsem se dost znechuceně ušklíbnul, že tuhle hrůzu tedy ani náhodou! Třeskutý humor a hřiby jak z Mrazíka? (Pamatujete, jak tam medvíďata běhala po zadních a v náručí nosila stejné monstr hřiby?) Jenže mraku z Černobylu člověk neunikne. Nakonec jsem se k Něžným a nostalgickým vlnám dostal i já, jak slepý k houslím. Podobně jako velký Vojta na Národní, případně jako malý Vojta spolužačce pod sukni. Týdeník, úvodník, „Nezapomeňte tento film ohodnotit na ČSFD" a už to jelo. Na plátno vyběhly spermie a byl konec. Ne filmu, mé mrzutosti. Hravý pan Vejdělek mé obavy hravě převálcoval a nakonec za skotačivého bušení do kláves klavíru úplně pohřbil. Přímo tam pod těmi okny. Nadsázka až na půdu (na které se zabednil jeden domnělý paroháč), romantika jak z praku a jedna bílá laboratorní myška, která zacupitala pod sukýnku na patách sedící školačky. Chlapec holčičce odvážně zalovil pod sukní, chvíli tam šmátral po myšce (a po myšce?), pak ji polapil a ... a myšička byla najednou zrzavá! Vejdělku, Vejdělku, ty čímane jeden! Ty máš z prdele kliku, že netočíš v Americe. Dopadl bys jak Polanski! ;-) (27.01.2014)

Vejdělkův příspěvek na téma "jak jsem přišel o panictví během sametové revoluce". Naštěstí dobrá polovina filmů je vcelku něžná a vypráví o klasické české rodince, ve které maminka (Pauhofová) je ta miloučká a tatínek ten cholerik (Čermák). A samozřejmě vyvolená jejich synátora je samozřejmě zrzavá... (11.05.2017)