Něžné vlny

Pohoda za každou cenu. 1) Vidím 41letého režiséra (zde i scénáristu) Jiřího Vejdělka, jak stojí nad beztvarou hromádkou, zuřivě do ní kope a řve: Budeš pohodovej, budeš pohodovej! Nešťastný film se choulí u jeho nohou a povzlykává, protože víc pohody prostě nedá. 2) Na začátku avízované odhalení tajemství sametové revoluce mě fakt pobavilo. Snad mu mohl autor věnovat více, než jednu či dvě minuty filmu. (22.07.2014)

Tak to je ale úpe jako z mého života. Také jsem si v onom roce kolem sedmnáctého novembra málem poprvé štrejchnul! Pravda, nakonec jsem našemu souhu čiteli na pěstitelské práce odolal a odmítl jeho nabídky doučování v oblasti setby ředkví, díky čemuž dnes chodím jako kachna jen tak trošičku, ovšem jinak prakticky to samé. A nyní jen zkratkovitě k filmu - občas (výjimečně) se najdou i zrzky, co se dají snést. Rozhodně nejde o komedii, spíše o takové plážové proplutí večerem. Erotično Helimadoe nehledat. V pozadí je vidět Mělník. Dva, ze slušnosti a za zemi původu navyšuji. (18.11.2016)

Podivný mišmaš nejrůznějších scén(ek) naroubovaných na nepříliš zajímavou hlavní dějovou linku, zhruba takové jsou Něžné vlny. Z oficiálního textu distributora, který vidíte i tady, to možná tak nevypadá, ale vezměte si, že k odjezdu spolužačky do vysněné Paříže dojde někdy v poslední čtvrtině filmu (pokud tedy vůbec), a logicky se musíte zeptat: "Co se tam tedy děje tu hodinu a půl?" No, leccos. Největší chyba je, že mám nejspíš úplně jiný smysl pro humor než Jiří Vejdělek. On totiž kromě režírování opět napsal i scénář, zčásti ho založil na vlastních vzpomínkách, zčásti popustil uzdu fantazii, a jsem si jistý, že jemu všechny ty historky připadají k popukání vtipné. Jak přijímací zkoušky na konzervatoř a tenisový loket, tak to, co předchází rvačce v promítací kabině, i vytrestání udavače a další. Jenže mně ne. Já za nejlepší momenty považuji většinu scén cholerického otce (perfektně zahraného přesným Hynkem Čermákem) a pak pár chvil vlídného doktora Jana Hartla a krásné maminky Táni Pahuofové (i když ta se mi líbila především na pohled, co si budeme povídat). Zbytek, který se opírá o hlavní postavu zahranou neuvěřitelně nesympatickým člověkem (a je jedno, jestli starším nebo mladším, oba dva hoši si jsou ve své nesympatičnosti velice podobní), je hrozný. Na jeden dobrý vtip (ve filmu jsou asi čtyři) připadá deset špatných, postavy se objevují a zase mizí bez jakéhokoliv smyslu (sborovna)... Ano, vypadá to dobře (ona kamera Vladimíra Smutného je krásná vždy), řada scén má díky zručné režii švih a není to tak neskonale blbé jako Muži v naději, nicméně bych pana Vejdělka prosil, ať už si scénáře raději nepíše. (18.12.2013)

Film o lásce k zrzkám nemůže být špatný. (A mám pocit, že Vejdělek je z podobně ouchylnýho ražení, jako moje maličkost.) Něžné vlny jsou trochu škatule, o tom žádná. Ale na tak lehkou a pozitivní notu (a navíc s pěknými skladbami k obrazu), že neomrzí. A "ForrestoGumpovský" závěr, ten vyloženě potěšil. (28.04.2015)

Takže asi takto: první pokus se nezdařil, dívala jsem se nesoustředěně a měla jsem pocit, že mě to nebaví. Ale moje oblíbená Troufalka dala pět hvězd, tak jsem to zkusila ještě o dva dny později a v trochu jiné náladě - a ejhle, najednou mi to připadalo milé a ano - něžné. Hlavně se mi líbil vztah rodičů i jejich charaktery (Čermák s Pauhofovou). Ale celkově tam bylo všeho na celovečerák tak nějak málo. Před zhlédnutím jsem si ještě neuváženě přečetla názor, že v závěru se to "rozjede", trpělivě jsem tedy vyčkávala. A vyčkávala jsem tak dlouho, až mě překvapily závěrečné titulky. A i ten nápad se 17. Listopadem na mě působil spíš rozpačitě než trefně. Je mi líto, ale na víc než tři hvězdy to nevidím. (28.10.2015)