Králové léta

Schválně, kdo někdy nezažil pocit, že ho všechno a všichni serou a nechtěl se sebrat a jít někam do prdele? Králové léta jsou příjemným filmem o pár lidech, kteří to udělali a chvilku si žili, aniž by je cokoli obtěžovalo. Ne, že by to byl kdovíjaký filmařský zázrak, ale na jedno podívání to byla moc pěkná věc. 80% (02.08.2017)

Kdo z nás někdy v období dospívání netoužil po tom sbalit si svých pět švestek a zmizet někam, kde nás už otravní rodičové nikdy nenajdou? A tihle tři kluci to opravdu zrealizovali. Byly tam dost nepravděpodobné a nedůvěryhodné chvilky, humor byl spíše decentní a docela zvláštní, ale jako jednohubka je to fajn. Nejvíc mne pobavila postava Biaggia, s tou si tvůrci opravdu vyhráli - opravdu jedinečně napsaná persona! Celé je to tak trochu naivní a nejkrásnější a nejzapamatovatelnější jsou na tom pravděpodobně téměř až dokumentární záběry přírody. Přes unikátnost tohoto filmu musím ale nadělit tři hvězdičky, protože mě to zkrátka nijak zvlášť nenadchlo a brzy zapomenu, že jsem něco takového vůbec viděla. (24.11.2014)

Taková malá letní pohodovka o přátelství a o soužití s rodiči, kterých měl snad každý z nás jednou za čas plné zuby. Biaggio je jedna z nejdivnějších filmových postav jaké jsem kdy viděl, za celý film se o něm člověk nic nedozví, kromě toho, že je to pomatený magor s dobrým srdcem. Jeho postava by vydala na celý film. Celkově není moc co vytknout, Králové léta jsou prostě malý a upřímný film. A mě se líbil. 75% (08.08.2016)

Je tady hodně dobrýho, ale taky hodně nedotaženýho. Klukovské fantazie o svobodě "explodující" v působivých stylizovaných slo-mo montážích jsou vrcholem filmu, ale jakmile dojde na dialogy, tak jde trochu o křeč, které ne tak úplně funguje, nehledě na pokus o zbytečně vtipnou rodičovskou linii. Finále je uspěchané a rezonovat ve mně nebude. Bylo zaděláno rozhodně na víc. 7/10. P.S. Tohle léto je hodně bohaté na "coming of age" filmy - kromě "Králů" ještě Mud a blíží se z Benátek dobře hodnocený Joe od Davida Gordona Greena. (07.09.2013)

Publikum v narvaném kině kolem mě mi při projekci přišlo o poznání vstřícnější než já. Ne že bych tento film sledoval s nezájmem nebo že bych se nezasmál pár slušným fórkům, ale popravdě mě to celé spíš jen... nudilo. Snad je to mým věkovým odstupem od hlavních postav, že mi jejich problémy přišly nicotné a vzdálené, a příliš sympatií jsem si k nim nenašel. Což je zrovna u tohoto filmu dost problém, protože nějaký příběh zde hraje až druhé housle, a akcent je zde položen právě na postavy. Herecké výkony jejich představitelů mi přišly spíše slabší (zvláště Erin Moriarty je vážně strašná), a extrémně mě iritovaly ty jejich umělé fousky (protože nevěřím, že byly pravé). Pokud jde o celkové technické zpracování, hodnotím ho jako slušný řemeslný standard, který neurazí, ale ani nenadchne - osobně mám třeba pocit, že stejným stylem kamery se dneska točí většina podobné (rádoby)nezávislé produkce, a podobné filmy mi už začínají v hlavě splývat. Když si k tomu přidáte variování notoricky známých motivů (milostný trojúhelník, generační propast, hledání identity...), kterého jste zde svědkem, nemůžete se ubránit dojmu, že se vám tento film skoro jistě za chvíli spolehlivě vykouří z hlavy, protože splyne s hromadou podobných filmů, kterých jste už museli vidět mraky. (29.04.2014)