Padesát odstínů šedi

Tak každá občas chce, aby jí On bez tázání serval kalhotky, poté rázně ohnul, řádně naplácal a... tak dále. Tohle ovšem bylo trapné šimrání peřím a dokonce ještě horší než předloha, protože film vytvořil nesmyslný paradox tzv. „něžného znásilnění“. Ne, že by kniha nabízela plejádu kinky stuff (a např. zadek zůstává nedotknutelný chrámem celou trilogii), ale i to málo, co v ní je, scénář obalil medem nebo zcela vynechal. Libovolný díl Hry o trůny nebo Říma nabízí drsnější sex a hlavně bez těch otravných popových songů, které se svým textem snaží být úporně významotvorné. Ostatní scény zhoršuje nepříjemně vlezlá orchestrální hudba Elfmana. Hudba jako důvod pro scenáristku, aby obrala postavy o dirty talk, a vymazala tak zdroj erotické tenze, je tak dosti zcestný. Film tak není vulgární nejen v gestech, ale i řeči postav./// Obsazení Dakoty Johnson coby nezkušené panny, která jí banán zásadně horizontálně, ale lascivně si okusuje ret, typově sedí. Dornan má tělo vypracované, oblek padnoucí, ale chybí mu ona kombinace elegance a dominantní živočišnosti, kterou by Grey měl mít./// Příběh se primárně zaměřuje pouze na dvě hlavní postavy, které však špatně strukturovanou naraci neutáhnou. Dramatickým prvek má být rozhodnutí, zda Ana smlouvu o dominanci/submisivitě podepíše, což je prezentováno jako zcela klíčový prvek pro fungování vztahu. Ukazuje se však jako zcela nepodstatné, protože postavy spolu nadále komunikují a páří se. Zcela se tím zastavuje vývoj příběhu, nezískáme nové informace o protagonistech a vše stagnuje. Vyvrcholení přichází náhle a neočekávaně a během pár minut se situace zcela mění. Konec. Divák navíc ještě schytá nechtěnou dávku do obličeje v podobě okatého cliffhangeru, protože Odstíny budou pokračovat a love chce přece každý. [Prázdné kino] (15.02.2015)

Následující komentář píše osoba, která knižní předlohu považuje za absolutní brak, sračku, co nemá v literárním světě obdoby. Ta kniha je tak hrozná, že se dá číst vždycky jen odstavec a pak si člověk musí dát panáka, aby se smířil s tím, že za takový slovní průjem někdo kasíruje těžký háky. Už jen proto nemůže být filmová verze tak hrozná. Postavy v knize jsou totiž něco příšernýho. Za každou větou si přejete, aby někdo přišel a rozsekal je na maďeru. Obzvlášť strašné jsou vnitřní úvahy hlavní hrdinky. Ta je v podání Dakoty mnohem, ale mnohem snesitelnější. Ve filmu taky tak zbytečně nezdůrazňují, jak Ana nemůže pomalu ani dýchat v přítomnosti svého sexy samce, takže to celé působí přirozeněji a ne jako fraška. Jamie Dornan taky celkem OK - na to, jaký nesnesitelný hovado a psychopat je jeho postava v knize. Dokonce se z pár scének podařilo vykřesat jakousi romantiku (o sexuálních scénách nemluvím, ty jsou fajn, ale nic převratnýho rozhodně ne) a tak nějak jsem oběma hlavním aktérům fandila. V tomto případě film předčil předlohu o několik milionů světelných let. Podle mě jsou zdejší kritici až příliš předpojatý. Nebo spíš nečetli knihu, to by si tohohle béčka z červený knihovny ještě vážili. Říkejte si co chcete, ale JE to lepší, než Twilight. Minimálně tím, že hlavní herečka umí hrát a vládne normální škálou lidských grimas a její vyvolený nesvítí jak vánoční žárovička. Jsem opravdu docela zvědavá, s čím přijde druhý díl... (28.11.2016)

Pred troma mesiacmi: nie ani za toho boha si to nepozriem. Nezaujíma ma to. Nie som predsa nejaký násť-ročný zasran, ktorý sa tu potrebuje vzrušovať nad nejakými odtieňmi. Šedými ešte k tomu. Či sivými ? Skratka päťdesiatimi! Ani ma nehne. Ne,ne. Neprehovoríš ma. Po troch mesiacoch: tak som sa k tomu konečne dostal a náhodou je to celkom slušné. Teda nie, že by to bolo dobré a zdravé, ale nie je to ani zlé a nekukatelné. Samozrejme v Unrated verzii je to pozeratelnejšie. Videl som už hocijaké čačky, mačky, sračky a zástrčky, ale toto ma celkom prekvapilo hlavne čo sa postav týka. Kopec filmov odhadnete dopredu, ale tu sa nielen režisérka, ale aj Danny Elfman snažili (a vytvorili) celkom zaujímavý (a miestami tak trochu záhadný) pár. Keď to porovnám s inými filmami, ktorých je milión a hrajú na tu istú notu, oceňujem iný prístup. A na dvojku sa neteším, ale keď mi príde k nohám, nebudem ju prekračovať. Obľúbený soundtrack: Shades Of Grey, Ana and Christian. 55% - 3* (18.06.2015)

Když několik let o něco zakopávám při každém vstupu do knihkupectví, dříve nebo později mě to přijde strašit. Nejlépe v podobě předvídatelné romantiky, která se přibližně ve třetině transformuje do paradoxního ostudného čehosi. Paradoxního z toho důvodu, že kdo někdy byť jen okrajově v intimních hrátkách experimentoval, má toho pravděpodobně za pár večerů na kontě o dost víc než v sobě skrývá celá smlouva pana Greye. A ostudného čistě proto, protože hlavní hrdinkou je nemožná Ana v podání rovněž nemožné Dakoty Johnson. To Jamie Dornan, jakkoli má úlohu takřka neuhratelnou, dokáže veškeré šílenosti, které se do scénáře z předlohy procpaly, odříkat ve sveřepém výrazu s až překvapivou ctí. Jen mě zkrátka mrzí, jak obrovský humbuk se kolem tak fatálně zbytečné podívané objevoval, objevuje a u dalších dílů opět objevovat bude. Pokud by v Christianově herně opravdu ležel jen ten Xbox, bylo by nám všem mnohem líp. (20.03.2015)

PADESÁT ODSTÍNŮ ŠEDI by se spíše mělo jmenovat PADESÁT ODSTÍNŮ HNĚDI, protože se na projektu zesralo vše, co mohlo. Snažil jsem se k tomu fenoménu přistupovat nepředpojatě, jenže ať člověk přijde s jakýmkoliv sebevstřícnějším rámcem pro posouzení snímku, vždy dojde k závěru, že jde o selhání obřích rozměrů. Více v kritické reflexi. (15.02.2015)