Pompeje

Zábavný a vizuálně strhující dvouhodinový závod v tom, zda dříve vyvrcholí Jenda Sníh do lůna škaredé a ušaté patricijské dcerky nebo Vesuv do Pompejí. Pozor bojler, sopka vyhrála, Honzík nesmočivší zkameněl. A samozřejmě, tento film je opět určen výhradně tupému plebsu, který nikdy nepozná, že mu byly hozeny prosté výbuch a hry, a jenž ve své omezenosti v oddychovém akčňáku prostě není schopen postrádat hlubší psychologické prokreslení postav, jejich důkladnější sociálně filosofické interakce, dějové metafory a jinotaje, které tolik nutí hloubavého a citlivého diváka zamýšlet se u sledování nad mystérii všehomíra, a v neposlední řadě rovněž pregnantní režii některého z velikánů filmového umění. Takže vy, co neočekáváte černobílou antickou tragédii až rozkošnicky líně se převalující v neomaleně precizních, mnohoznačných magmatických výprcech saturnského verše či daktylského hexametru, se pobavíte jako já, no a vy, ostatní hlavonožci, jděte do prdele. Pardon, to byl jen roztomilý drobný přebrept. Chtěl jsem říct, že budete hrubě zklamáni. (01.07.2014)

Šmarjá, to zase byla dramaturgická sebevražda. Sem tam Gladiátor-plagiátor (ha!), sem tam úplně obyčejná kravina. Vizuální pozlátko je celkem OK, pokud jste posledních deset let žili v jeskyni - problém představuje fakt, že téhle (a lepší) úrovně už dnes dosahuje prakticky každá triková výplachovka a Anderson není režisér, který by z ní dokázal vytřískat něco navíc. Dialogy a scénář všeobecně vykazují neobyčejný talent pro nechtěnou komedii, což platí i pro závěrečnou scénu - mému cynickému já se z ní vážně chtělo plakat (radostí z tak vydatné porce klišé a laciné popcornové estetiky). Vzpomínám si, že se mi místy líbilo něco ze soundtracku a herecké obsazení je taková malá rozkoš... jenže není to zase taková švanda, abych tu rozsypával hvězdičky. P.S. S dabingem porce zábavy strmě stoupá - ověřeno! (30.03.2015)

I když Paul W.S. Anderson doteď natočil řadu vyložených pitomostí, většinou mě alespoň něčím bavily. Pompeje už ne. Čekání na trikové soptění bylo nesmírně dlouhé, a když jsem se ho dočkal, zase jsem si říkal, že už by mohlo skončit. Ústřední dvojice mě také vůbec neoslovila, ale Kiefer Sutherland se očividně dobře bavil. Alespoň někdo, že. (17.01.2015)

Proč šijí ty nákladné kostýmy, leští meče nebo trénují choreografie soubojů, když pak přijde někdo s jalovým scénářem a natočí předvídatelné, nevzrušivé a nezajímavé vyprávění o tom, jak kluk přijde o rodinu rukou Římanů (senátor Kiefer Sutherland mezitím vůbec nezestárl), dostane se do otroctví, zamiluje se do pompejské aristokratky (viktoriánsky půvabné) Emily Browning, ona pochopitelně do něj, i když je to upocený otrok a bez tak to schytá hned při dalších gladiátorských zápasech, ale přeci je tak laskavý ke koním? Do Pompejí navíc míří i onen chamtivý senátor. Chová se jak idiot, chce se Emily dostat pod šaty a stihne pronášet neuvěřitelné věty. Ostatně jako zbytek osazenstva pod doutnajícím kráterem Vesuvu. Ten se samozřejmě také náležitě ozve a o svištění balvanů žhoucí lávy nebude nouze (pochopitelně když bude chtít někdo na plátně říct něco osudového, dají si smrtící šutry pauzu). Věčný rutinér Paul W. S. Anderson stihne okopírovat Barbara Conana nebo Gladiátora, ze svého béčkového výplachu, který se tváří zatraceně vážně (rodiče hlavní hrdinky bych předhodil lvům), nevymáčkne ani špetku napětí, emocí, případně něčeho, na co bychom si o pár dní později vzpomněli. Jo, vlastně mně v hlavě nějakou dobu určitě zůstane postava šlechetného Afričana, který břišními svaly a zřejmě stejně odolnými střevy láme čepele. Jako fakt!! A hlavní hrdina? Ten mdlý Kit Harington s vlásky za ouškem? O tom snad raději někdy příště. (08.05.2014)

Bude to znít divně, ale kdyby toto byl první sandálovej biják, co uvidím, zřejmě bych z toho byl unešený. Film má totiž dobrou výpravu, kulisy, město je celkově dobře zpracované, kostýmy super a vůbec bych tak řekl, že je to celkově věrohodné té době, možná by se jen hodila asi víc nějaká epičtější hudba. Pak je tu ale ta záležitost s Paulem W.S. Andersonem, který samozřejmě není žádný artový režisér a látku vyložil přesně tak, jak to má ve zvyku. Scénář tedy není žádné terno, vlastně ani nestojí za řeč; podobných love-story filmoví fanoušci vídávají snad v každém pořádném blockbusteru a nikoho to už nemůže bavit. Co ale musím pochválit, jsou akční souboje, které jsou zpracovány na výbornou, a jak jsem psal, je jen škoda, že Pompeje trpí absencí nějaké pořádné epické melodie a jede pořád to samé dokola. Ačkoli je závěr hodně přehnaný, tak to bylo lepší než jsem čekal a i přes různé recenzentské výtky jsem necítil, že by byl film přehnaně digitální. Což samozřejmě do jisté míry byl, ale když to srovnám s 300 (která je samozřejmě Ad Absurdum sama o sobě), tak tohle je jen takovej slabej odvar do očí tolik nebijící. No každopádně, novej Gladiátor to nepřekvapivě není ani náhodou, k čemuž mu kromě jiného chyběla i určitá špinavost, která by tomu asi slušela více, ale nenudil jsem a za to jsem rád...70%...[2.04.2014_Cinestar_Černý most] (03.04.2014)