Pompeje

Nechapu, proc se musel Anderson srat s nejakym pribehem o zamilovanym gladiatorovi a pomste za vrazdu rodiny, velkoleposti to beztak na Gladiatora nema a ac jsou souboje docela pekny, precejen serialovej Spartakus je naprosto jina uroven. Navic kazdej beztak ceka, az se o slovo prihlasi sopka. Kdyby aspon ten Harington za neco stal, neda se mu sice uprit, ze si zamakal ve fitku, ale stejne oproti jinejm gladiatorum je to takovej chcipacek, navic absolutne bez charisma nebo hereckyho nadani. Ne ze by me ty prvni dve tretiny vylozene nudily, Anderson dokaze natocit zabavnej film, ale zaver je daleko lepsi, zdemoluje se komplet vse za podpory solidnich triku a kdyby to takhle bylo uz od zacatku, mozna bych uvazoval jesli ne o 5, tak urcite o 4*. (10.05.2014)

Po zjištění, že půjde o akční katastrofickou romanci mé nadšení lehce opadlo (teaser trailer totiž působil spíše jako nefalšované historické drama), nicméně nakonec jsem na film přeci jen vyrazila a peněz nelituji. Paul W.S. Anderson, jehož žánrová nevyhraněnost mě nepřestává udivovat, se tentokráte pustil do zfilmování jedné z nejprofláklejších (myšleno v dobrém) přírodních katastrof v dějinách lidstva a světe div se, výsledek je překvapivě dobrý. Ano, něco jako zkáza Pompejí by si určitě zasloužilo dramatičtější pojetí, které by se více zaměřovalo na samotnou katastrofu než na typicky "hollywoodský" příběh, ale pevně věřím, že se časem taky dočkám(e).:-) Andersonovy "Pompeje" si na nic nehrají, netouží po titulu blockbuster roku (to by nešly do kin v březnu), jejich primárním úkolem je diváka - lze-li to tak vzhledem k náplni snímku říct - pobavit. Film je to nenáročný, pěkně udělaný (nevím, jaké je 3D-čko, ale záběry na řítící se materiál obklopený popelem mohly vypadat dobře...), za zvláštní zmínku určitě stojí práce Clintona Shortera, jenž nenápadně zamaskoval ostatní nedostatky (navíc mě momentálně nenapadá žádný jiný film, který by měl po celou dobu svého trvání tak výrazný hudební doprovod), popřípadě Kit Harington (ten chlap je vážně kus XD) a Kiefer Sutherland, jehož slizký římský záporák je sice jak přes kopírák, ale přejete mu pomalou a bolestivou smrt a tak to má být.;-) P.S.: "Noahu", ty si můžeš jít s brekem sežrat nějakej kořínek nebo zmasakrovat pár potomků Kainových, protože tomuhle popcorňáku nesaháš ani po kotníky. (29.03.2014)

Kto čakal od Andersona niečo iné, jeho problém. Ja som dostal presne to čo som očakával - fajn akciu, hercov, deštrukciu, celkom slušne efekty, gýč, trápne dialógy so slušnými hercami a dostal som niečo ešte navyše - totálne nevyužitý milostný príbeh. Čo sa týka hudby, tak sa Clinton Shorter celkom predviedol a spolu s Andersom tvoria výborne vykradačké duo. Aspoň, že ta hudba sa fajn počúva. Update: musím uznať, že repete po deviatich rokoch ma bavilo viac ako premiéra v dobe uvedenia a keď vidím, čo dnes Anderson točí (Monster Hunter), tak si jednu pridám, pretože toto sa dá aspoň v pohode pozrieť a užiť. Obľúbené soundtracky: Pompeii, Home, Streets Of Pompeii, Praying For Help. 75% - 3* (30.05.2014)

Neskutečně stupidní příběh, kterému nasazuje korunu český dabing ("TOHO KONĚ TO BOLÍ!") je protkán celým filmem. Místy to pobaví, jindy otravuje. Např. potěší rozhovory dvou hlavních gladiátorů v cele, které mají nepopíratelný erotický podtext. Člověk by už už čekal, kdy se rozhodnou, že nejlepší způsob, jak oslavit poslední den (a noc) svého života je si ho navzájem zběsile vykouřit. Na druhou stranu postavička Kefíra Šutrlenda je již tisíckrát ohraná karikatura slizkého záporáka. Místy mi díky ní film vlastně připomínal seriály jako Herkules... Co filmu zajišťuje třetí hvězdičku je poslední megalomanská půlhodina, v které se zničí a rozboří úplně vše, co bylo pro film postaveno. Efekty se docela povedly... 5/10 (18.04.2014)

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)