Pompeje

Šmarjá, to zase byla dramaturgická sebevražda. Sem tam Gladiátor-plagiátor (ha!), sem tam úplně obyčejná kravina. Vizuální pozlátko je celkem OK, pokud jste posledních deset let žili v jeskyni - problém představuje fakt, že téhle (a lepší) úrovně už dnes dosahuje prakticky každá triková výplachovka a Anderson není režisér, který by z ní dokázal vytřískat něco navíc. Dialogy a scénář všeobecně vykazují neobyčejný talent pro nechtěnou komedii, což platí i pro závěrečnou scénu - mému cynickému já se z ní vážně chtělo plakat (radostí z tak vydatné porce klišé a laciné popcornové estetiky). Vzpomínám si, že se mi místy líbilo něco ze soundtracku a herecké obsazení je taková malá rozkoš... jenže není to zase taková švanda, abych tu rozsypával hvězdičky. P.S. S dabingem porce zábavy strmě stoupá - ověřeno! (30.03.2015)

Když jsou lásky či motivace hlavních postav tvořeny jediným dialogem či průhlednou situací, nepomůže ani excelentní casting. Kit, Kiefer i Adewale se mohou přetrhnout, aby svým šablonovitým figurkám dodali alespoň trochu svěžesti, ale daří se to vždy jen na tak dlouho, než jim scénář vloží do úst další jednovětné doznání. Po velezábavných Třech mušketýrech jsem čekal, že bude Andersonovi další výlet do historie náramně sedět, ale i přes souboje, koně, destrukci nebo lávu Pompeje mnohem víc uspávají než baví. (17.06.2014)

Neskutečně stupidní příběh, kterému nasazuje korunu český dabing ("TOHO KONĚ TO BOLÍ!") je protkán celým filmem. Místy to pobaví, jindy otravuje. Např. potěší rozhovory dvou hlavních gladiátorů v cele, které mají nepopíratelný erotický podtext. Člověk by už už čekal, kdy se rozhodnou, že nejlepší způsob, jak oslavit poslední den (a noc) svého života je si ho navzájem zběsile vykouřit. Na druhou stranu postavička Kefíra Šutrlenda je již tisíckrát ohraná karikatura slizkého záporáka. Místy mi díky ní film vlastně připomínal seriály jako Herkules... Co filmu zajišťuje třetí hvězdičku je poslední megalomanská půlhodina, v které se zničí a rozboří úplně vše, co bylo pro film postaveno. Efekty se docela povedly... 5/10 (18.04.2014)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)

|| Scenár: Janet Scott Batchler, Lee Batchler, Michael Robert Johnson | Hudba: Clinton Shorter | Distribúcia: TriStar Pictures, FilmDistrict (US), Constantine Film (GER), Summit Entertainment, Lionsgate Films (Inertnational) | Štúdio: Constantine Films, Impact Pictures, Don Carmody Productions | Rozpočet: 80 miliónov $ | Tržby: 84,035,575 $ || Velkolepý historický film okorenený nefalšovanou americkou megalomániou. Všetko je na plátne dva a viac krát väčšie, než v skutočnosti (V Pompei som bol a videl som aj príslušné historické materiály, plus som nagrcal do Vezuvu - chlastali sme celú cestu) a film sa nehanbí kradnúť z tých najzásadnejších príbuzných filmov. Výsledok je tým pádom celkom slušný, na katastrofickú udalosť našrubovaný príbeh nie je až tak marný, a tak film aj cez jeho všetky fyzické i historické nezmysli ponúkne obstojnú zábavu, s hereckým polenom z Game of thrones, jak ho máme radi :) Ps: Najsilnejšiou devízov filmu je genilálny soundtrack Clintona Shortera, ktorý síce neprináša nové skladateľské postupy a harmónie, ale dokresluje film najpresnejším spôsobom, aký som za posledné roky počul a videl. 70% | Blu-Ray, THX, EN DTS | (05.05.2014)