Pompeje

Paul W.S. Anderson to umí rozjet, ale tak aby mi vyrazil dech, to se mu ještě nepovedlo. Pompeje jsou po akční a vizuální stránce fantastické. Po příběhové stránce už je to horší, ale zachraňuje to dobrý děj, který od začátku nenudí. Herecké výkony dobré, i když více neoslní. Kit Harington začíná být pomalu můj oblíbenec a začnu jeho filmy vyhledávat. Citová stránka chybí, což je docela škoda, protože v některých scénách byla potřeba. O klišé se rozepisovat ani nemusím. Kostýmy a vše dobré, vyloženě nic neotravovalo. Jediný kdo se do filmu nehodil byl Kíefer Sutherland .. 6/10 = 62% (11.05.2014)

Takhle zmrvit film! A já se tak na film těšil. Panebože, ještě že jsem na to nešel do kina, asi bych se oběsil. Čekal jsem více katastrofický film a ne 40 minut do konce padající kamení a polorozbořené budovy. Takové efekty umí i THE ASYLUM. Navíc, historické filmy nesnáším.....Ještě ať mne zklame Noah a už opravdu skočím pod vlak.... (04.05.2014)

Mladý gladiátor, prezývaný "Kelt" bojuje o svoju slobodu v aréne. Počas presunu z Ríma do Pomeii spozná krásnu Cassiu. Takmer okamžite sa do seba zamilujú. V ceste za ich láskou však nebude stáť iba obyčajný súboj medzi smrteľníkmi, ale aj udalosť, ktorá sa navždy zapíše do histórie najväčších prírodných katastrof. Navzdory rozdeleným táborom hodnotenia tohto snímku som sa rozhodol pridať k skupine laických kritikov. Dôvod jednoduchý. Proste to bolo slabé. A to po takmer všetkých stránkach. Voľba hlavného hrdinu a jeho herecký výkon hodný slabšej tele novely mi prišiel rovnako amatérsky, ako niektoré bojové choreografie a dialógy. Celý film mi vlastne až na pár efektov pripadal ako bez duše. Nemastný, neslaný, bez nápadu, neoriginálny príbeh pochoval toto skvelé téma rovnako ako láva Pompeie. Niektoré prvky okopírované z historickej "bašty" ala Gladiátor, odsúdili tento brak tam kam patrí (to bola teda drzosť). Teda do hlbokého podpriemeru. A tento sráč bude režírovať Resident Evil 6. Ako keby toho posral málo. Ako by povedali bratia "Polaci": "Šukáme talentu tam kde nejest". (03.05.2014)

Tak co, klucí? Tesilky škrtily při tom zhodnocování tupé gladiátorské vyvražďovačky? Špatně se při tom hloubalo nad předsókratovskými principy dialektiky Zénóna z Eleje? Že prý Pompeje nenabízí obhajobu Parmenidovy nauky o nedělitelnosti bytí a nemožnosti pohybu? No kurva! Žehrovali jste na nedostatek epikurejského axiomu, že strachu z bohů netřeba jakožto i ze smrti? I vy klucí jedni! Nebylo vám po chuti trochu lásky a potu na pozadí epické přírodní katastrofy, že jste tu tím tak ostentativně pohrdli? Existencialismus vás úplně zkazil, vy ch*y*t*r*o*l*í*n*i. Pompeje snad poprvé ukazují příběh, který zaujme i bez zpomalujících záběrů a zcela dokonale hraje hru na kočku a na myš, kdy se mírné otřesy neustále připomínají a nenápadně útočí a hlavně oznamují: "Vaše starosti bychom chtěly mít." Načež v situaci nejkritičtější sopka vychrlí své smrtící magma, které se nám zprvu může jevit jako osvobozující. Přísahám, že se ještě nikomu nepovedlo vytvořit takovou symbiózu mezi živlem a osudem člověka. A že tu takových pokusů bylo, že pane Emerichu? (30.05.2014)

Zvětralé jak týden starý Radík. Anderson tentokrát není na vině sám. Scénáristický splácanec Gladiátora, Spartaka a Rozpoutaného pekla trpí tupými dialogy a povětšinou předvídatelným dějem. Jon Sníh je sice prkno, ale dokud se nepokouší o romantiku je snesitelný. Kiefer si Říšského padoucha až zvráceně užívá, ale moc to dobrému dojmu nepřidává. Opravdu dobrá je jen Shorterova hudba, finálové řádění pana Sopky a překvapil mě i úplný konec. Máte ráda sport? (31.05.2014)