Pompeje

Jakožto výplachový blockbuster Pompeje obstávají celkem bez problému. Jediné, co filmu výrazně ubližuje je uchcany PG-13 rating, který bolí hlavně proto, že většina děje se odehrává v gladiátorské aréně. Navíc, kdo se trochu vyzná v historii, tak ví, že Pompeje byly něco jako hardcore verze Sodomy a Gomory ... smolík. Ale jak říkám, pořád se tu někdo řeže nebo to tu digitálně vybuchuje, takže ani "minimalistické" herectví Kita Herinka (který je vlastně jen o něco starší verze Taylora Lautnera) moc neruší.... Prostě a jednoduše, blbost tu jede na celé čáře, tečka. (31.07.2014)

Pompeje jsou přesně tím filmem, kterej než vyšel, tak už jsem četl celou kupu názorů od samozvaných odborníků, že ten film vlastně bude stát uplně za hovno. Točí to totiž Anderson a ten nikdy nenatočil dobrej film. Zdejší písálci a všeznalí odborníci měli názor jasnej ještě předtím, než film vůbec viděli. Co bych taky čekal jinýho. Já pro změnu držel hubu a čekal, až se na film podívám sám. A musím říct, že jsem byl překvapenej slušnou filmařinou, která ale byla zasazena ne do antického Říma, ale do antického Říma upraveného Američany. Ale já to překousnu. Líbili se mi herci, líbil se mi příběh a hlavně se mně líbila druhá půlka filmu, která z prostředí udělá totální peklo. Ve svém oboru tak Andersenovi nemůžu nic vytknout, tohle je prostě přesně to, co jsem od něj čekal a co jsem si také parádně užil. (11.05.2014)

Mé rachitické jsoucno opět mimořádně zavřeštělo závistí hned, jak zahlédlo steroidy a ta-ble-ty tentokráte již na počátku křesťanských věků, zkrátka anabolický komparz v plné parádě. Zase! Vidět pochodující balvany terminátor ve své vrcholné formě, mohl si namísto hodin v posilovně a žraní hormonů nechat nasadit klepeta, aplikovat sraní na hlavu a kaši jednou denně, ten samý den třikrát mávnout dřevěným mečem nad palicí a dnes by byl nejméně Mr.Galaxia. V duchu mozkové kapacity hlavohruďáků (lidí bez krku), pokračuje dál pitomoučký příběh, který se stane v určitý okamžik zajímavý a to jen díky tomu, že je dokonalou kopií Scottova Gladiátora včetně téměř doslovných replik… a to mám navíc pocit, že se čumím na malovaný (a opěvovaný) Titanic. U Jupitera, tolik opisování, za to se ve škole dostávaly koule, paradoxně ale tady koule chybí až hystericky a ukradeným vizuálem taky lze těžko překvapit. Takže v okamžik, kdy již bledí mladící s pokroucenými obratli od promiskuitního, sexuálního, počítačového života… vytáhli z flekatých kraťasů ebonitové tyčinky, by třením vytvořili nějaký ten volt… se vše zesralo ještě víc. Místo tulituli te salutant, milášku bude další hodinu digitálně (a Emerichovsky) exhibovat Vesuv. Po deseti minutách přemýšlím, že také najdu liščí ohon, abych si ukrátil chvíli, zív, nuda jak v tasmánské prdeli… takže buch, buch, buch, prásk, mrak, buch, tři rychlé buchy, prsk… posuňme se tedy v čase. Trapný spoiler: Ták, takže zatímco vše ještě pořád neustále vybuchuje, milenci, kterým osud nepřál, uhánějí na kobyle před pyroklastickým mrakem, ale tak dlouho se dohadují, kdo je větší pyča, že v objetí a lízaje si hrtany zahynou oba, neskutečně smutné. V dohledné době očekávám, že se mezi pubescenty zvýší počet samohan a sebevražd, kdy se budou adolescenti snažit všemožně sebe zapálit podpalovačem PEPO, aby se mohli lupnout na jůtjůb a prosit o lajk. Ne, mně nevysvětlujte, že je to neproveditelné, já se na to můžu tak leda vysrat, tak moc mě vše kolem Pompejí zaujalo. Hvězdy dávám za Luďka Sobotu, který společně s Trinity ve městě šéfoval a za patetické a hrdinné plky o svobodě Afroamerikána s hlasem Žlababy. (22.07.2014)

Pokud se na film díváte kvůli tomu, že vás zajímá obsah, tak bych to moc nedoporučovala. Děj celkově nic moc, půlku filmu se v podstatě nic neděje, až potom na konci se to konečně trochu rozjede, spolu s výbuchem sopky, tím to ale celkově končí. Zbytek byl už pak poměrně absurdní. Zhlédnuto hlavně kvůli Kitovi, takže takové slabší 3* (27.01.2015)

Hlavní a prakticky jedinou zvláštností Pompejí je snaha zkombinovat katastrofický spektákl s antickou akcí. Ke sjednocení obou typů filmu jsou chytře využívány melodramatické konvence, neboť zánik čeká z podstaty žánru jak gladiátora, tak jedince čelícího naštvané přírodě. Vytváření příběhového „backgroundu“, nezbytného pro funkční zapojení individualistického hrdiny do vnějšího dění, zabírá zhruba polovinu filmu a je z něj příliš zjevné, jak Andersona režírování herců nebaví (pokud by někoho zajímalo, jak hraje Kit Harington, tak úplně stejně jako ve Hře o trůny). Díky tomuto základnímu rozvržení vztahů a motivů se pak na druhou stranu může až do konce věnovat PG-13 soubojům a emmerichovsky okázalé zkáze. Podívaná je to uspokojivá, ale ani ve 3D, které se připomíná pouze tehdy, je-li akce rozehrána ve více plánech (cca jedna dvě scény), ničím výjimečná. Akční scény jsou kvůli rychlému střihu a nevycentrovaným kompozicím (postavy vícekrát nesmyslně bojují na kraji plátna) nepřehledné. Kromě toho jsou mnohem přízemnější a méně videoherně stylizované než byste od režiséra Mortal Kombatu, několika dílů Resident Evilu a Rallye smrti čekali. Hry připomínají všehovšudy jen „ptačí“ záběry města (jako z RTS), které nás mají ale hlavně připravit na zmiňované žánrové prolnutí, tj. na boží rozsah zkázy, která přijde. Náboženský podtext, přesněji využití principu boží spravedlnosti, je pak jediným oživením v současném Hollywoodu tak oblíbené levicové vyprávěnky o člověku z lidu, který se vzepře mocné říši zosobňované chamtivým senátorem (Kiefer Sutherland pronese za celý film jedinou hlášku, která je vtipná, byť nejspíš nechtěně). Pompeje nejsou tak hovadsky blbým filmem jako Need For Speed, troufnul bych si tvrdit, že se v nich dokonce skrývá malý kousek historické pravdivosti, ale stejně jako pro NFS pro ně platí, že pokud na filmech neoceňujete, jak vzorně naplňují šablonu klasického hollywoodského vyprávění a žánrové vzorce, moc (u)spokojeni z kina odcházet nebudete. 65% (19.03.2014)