Ladri di biciclette
Zlodeji bicyklov
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Bicycle Thieves
Režie:
Vittorio De SicaKamera:
Carlo MontuoriHudba:
Alessandro CicogniniHrají:
Lamberto Maggiorani, Enzo Staiola, Lianella Carell, Gino Saltamerenda, Vittorio Antonucci, Giulio Chiari, Carlo Jachino, Emma Druetti, Nando Bruno (více)Obsahy(1)
Italský film, který na pozadí příběhu nezaměstnaného dělníka podává realistický obraz sociálních poměrů dnešní Itálie. Hlavnímu hrdinovi filmu hrozí, že hned po nastoupení práce v novém zaměstnání, které těžce získal, se znovu ocitne na dlažbě, poněvadž mu kdosi ukradl jízdní kolo, které je pro lepiče plakátů podmínkou zaměstnání. Všechno další úsilí hrdiny filmu směřuje k tomu, aby nalezl zloděje a získal zpět své kolo. Když se však přesvědčí o marnosti tohoto počínání, rozhodne se v zoufalství stát se sám zlodějem. Je však na místě dopaden, a vděčí jen soucitu toho, kterého chtěl okrást, že není odevzdán policii. Ruku v ruce se svým osmiletým synkem, který ho všude dporovází, kráčí pak uprostřed davu lhostejných lidí vstříc další nejistotě v nezaměstnanosti. Bezútěšné dějové vyústění tohoto příběhu, líčeného v sytých realistických barvách, je v plném souladu s bezútěšným postavením statisíců těch, kteří v dnešní Italii živoří v bídě a nezaměstnanosti.
Film polemicky zdůrazňuje sociální rozdíly poválečné italské společnosti, poukazuje bez nejmenší stopy proklamativnosti na drobných, ale nanejvýš věrohodných útržcích každodenní reality na stav, kdy je člověk člověku vlkem, na situace, ve kterých vládne dravý zákon džungle, jenž odpírá méně schopným lidem právo na práci a důstojnou existenci. Autenticitu sociálně laděného snímku podporuje výběr představitelů hlavních postav, které našel režisér doslova na ulici mezi nezaměstnanými. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (225)
To východisko se může zdát směšné. Muž dostane práci a potřebuje k ní kolo. Jenže to kole je mu ukradeno. Dnes by nad tím člověk mávnul rukou, ale právě to, že hrdina filmu nad tím rukou nemávne a ani mávnout nemůže, to vytváří krásný a krutý obraz dobové Itálie. On kolo potřebuje, protože jinak z něj bude zase chudák bez práce. Lidská výpověď o světě, kde není pro každého člověka místo. Alespoň ne takové, jaké by si přál a potřeboval. Je nesmírně děsivé, že to je svět náš a ne zas tak moc vzdálený. ()
Sledovat bezradnost, zoufalství a beznaděj hlavního hrdiny, jehož jedinou touhou je pracovat a obstarat živobytí pro rodinu je zážitek skličující, jelikož vidíme jen další a další hořkost a zklamání. Boj o vlastní důstojnost je navíc o to těžší, že se neodehrává pouze před ním samým, ale skrze syna i před zrakem budoucích generací. Pro diváka 21. století skrývá na první pohled osobitě krásný Řím 40. let spíše bezútěšnost, ze které již motlitby či Bůh ven nepomohou, ale zatím ani nic jiného... ()
Taliansky neorealizmus patril k najsilnejším umeleckým filmovým smerom. Aj keď netrval dlho, filmy nakrútené v tomto období patria ku klenotom svetovej kinematografie. Sú to filmy, ktoré vyhrávali medzinárodné ocenenia Oscarov nerátajúc a ktoré ešte dnes nestrácajú nič so svojej sily a výpovednej hodnoty. Medzi trojicu veľkých neorealistických režisérov patrili Rosselini, Visconti a De Sica. Práve Zlodeji bicyklov Vittoria De Sicu sa radia k vrcholným dielam tohto obdobia. Obsadenie nehercov, otvorený koniec, sociálne problémy, ktoré pozorujú oči dieťaťa sú tradičné motívy De Sicovej tvorby. Zlodeji bicyklov sa rovnako ako ostatné filmy tohto smeru snažia prezentovať realitu bez príkras. Snažia sa zachytiť život obyčajného človeka, bez toho aby sa snažili situácie zdramatizovať. Zlodeji bicyklov je príbeh vybudovaný na vzťahu otca a syna a krádež bicykla je akýmsi light motívom, ktorý je v pozadí celého príbehu. Oveľa väčší dôraz sa kladie na snahu syna pomôcť otcovi nájsť ukradnutý bicykel. Nejeden krát chlapec svojho otca zachráni pred problémom a tento detský pohľad na svet je to, čo je vo filme dominantné a hlavne ku koncu má svoje opodstatnenie. Jedná sa o nestarnúce dielo, ktoré inšpirovalo nejeden film a ktoré dokazuje silu Talianského filmu v povojnových rokoch. ()
"Na tuhle práci musíš být chytrý a rychlý." To není sdělení tajnému agentovi, ale Antoniovi, který právě získal prestižní zaměstnání státního lepiče plakátů. To mě sice rozesmálo, ale jinak patřím mezi individua, jimž nečiní potěchu sledovat film plný beznaděje a dětských slz. A ani "objevná" myšlenka na téma, že zoufalí lidé dělají činy, mi nepřipadá šokující a tento "realistický obraz poválečné Itálie" je pro mne jen dalším z kritikou opěvovaných filmů, které mé oči dobrovolně již nikdy neuzří. ()
Vskutku banální zápletka, která se postupně mění pro hlavní hrdiny nepříjemnou a pro diváky příjemnou procházku po Římě. Italský neorealismus asi nikdy nebude můj šálek kávy, ale Zloději kol mají jednoznačně největší sílu v jednoduchosti a díky tomu jsou pro mě přístupnější než většina ostatních italských filmů této doby. 7/10 ()
Galerie (85)
Photo © The Criterion Collection
Zajímavosti (22)
- Sally Potter sa k filmu vyjadrila takto: "Myšlienka snímky je vyjadrená jasne. Vyvolané pocity sú prirodzenými následkami motívov príbehu a taktiež hľadiska, z ktorého je film vyrozprávaný. Je to politicky zameraný film, naplnený tichou, ale planúcou vášňou. Nikdy však nepoučuje. Skôr pozoruje, než by vysvetľoval." (Biopler)
- Sergio Leone sa k asistentovi réžie dostal vďaka menu svojho otca, na ktoré reagoval De Sica. De Sica však už pri úvodnom stretnutí Leonemu povedal, že ho nie je schopný platiť. Jedinou možnosťou, ako si zarobiť nejaké peniaze, bolo prijať epizódnu rolu. K roli sa viaže historka. Konkrétne ku kostýmu, z ktorého v daždi stekala farba a poškodila Leonemu jeho nový sveter. Dlho sa snažil presvedčiť De Sicu, aby mu zničené oblečenie preplatil, no ten tvrdohlavo odmietal. Úspech filmu túto nepríjemnosť Leonemu zažehnal. (Biopler)
- Součástí filmu byla původně scéna, ve které se malý kluk rozhodl vymočit na plot. Americké úřady se však rozhodly scénu vystřihnout. (Ghostface2)
Reklama