Antonia

Bez akéhokoľvek hollywoodskeho lesku. Antonia predstavuje oslavu života ženy, v ktorom prevláda „voľná“ láska, genderová solidarita a práca na poli. Dôsledkom zvoleného prístupu je, že všetci muži vystupujú buď v roli záporákov, alebo slabochov slúžiacich ako servis ženám (i keď scéna „stojka“ je perfektná) a tiež, že merítkom kvality života je intelektuálna jednoduchosť. Vysoká inteligencia vedie k morbídnosti alebo je len analógiou schopnosti rodiť deti, smiať sa či sušiť seno. V takomto vesmíre by som žiť nechcel, neodškriepiteľným na druhej strane zostáva, že režisérka šikovne prepína medzi komédiou a drámou, vďaka čomu jej film nepôsobí neprirodzene. (21.04.2013)

SPOILER!!! "V těchto osvícených dobách"... je jedna replika z tohto krásneho a nebezpečného filmu zároveň. Krásny je preto, lebo sledujeme každodenný život a tvrdú prácu na holandskom vidieku. A osvietený je preto, lebo hlavné hrdinky degradovali mužov na druhú koľaj a vystačia si samé, až do tej miery, že otcovia ich detí ani nevedia, že sa stali rodičmi. Ten feminizmus a lesbická láska mi nevadili. To, čo mi vadilo viac, bol negativistický pohľad na cirkev a náboženstvo a filozof, ktorý číta Shopenhauera a Nietzscheho, až sa obesí, lebo svet je zlý. Popritom, každý oprávnene a vierohodne hľadal svoj kus šťastia. Všetky tieto problémy dokážem pochopiť. Myslím si, že každý z nich by bol hodný samostatného filmu. Toto je však len náčrt - koláž, v ktorom hlavná hrdinka akceptuje veci aké sú poukáže na nich, a málokedy ich rieši. Napriek tomu, že s mnohým, čo film obsahoval sa nestotožňujem v tej povrchnej podobe s akou to bolo prezentované, musím mu dať 5 hviezd pre silu a pozitívnu energiu, ktorá vo mne ešte aj na druhý deň rezonuje. (09.01.2009)

/Nizozemský a vlámským film/ Místo Antonie v novodobé nizozemské kinematografii je nepopiratelné z několika důvodů. Zemi přinesla druhého Oscara za Nejlepší neanglicky mluvený film, k němuž se o dva roky později připojil třetí. Zaznamenala nevídaný finanční úspěch na mezinárodním trhu, přičemž v amerických kinech zdvojnásobila svůj rozpočet. V neposlední řadě byl film průlom pro režisérku Marleen Gorris a díky explicitnímu feministickému vyznění snímku i pro režisérky obecně. Je to zároveň film velmi lokální, pracující a polemizující ve vyprávění s národní i kulturní identitou. Posoudit věrohodnost této rozpravy je na někom povolanějším, jen ze zdejších komentářů ale soudím, že každému je jasné, že k představě sevřené národní pospolitosti přistupuje režisérka a scenáristka v jedné osobě dost podvratně. Antonia je feministická oslava života, ve které se aktivitou hrdinek rozkládají ztrouchnivělé tradice. Jako problém shledávám, jak průhlednými stereotypy musí být jak obžalované zrůdy, tak dobráci. Antonia se při charakterizaci postav zaštiťuje poetickým realismem – tím si v médiích vysloužila přízvisko „feministická pohádka“. Osobně mi kombinace této odlehčené stylizace a vážnosti, s jakou snímek nakládá s tématy emancipace, sexuality nebo rozkladu rodiny, bránila v napojení na cokoli, o čem film zrovna vyprávěl. Vyskytuje se tu mnoho postav – vše jsou karikatury sloužící k různým argumentům, nejčastěji proti mužské sebestřednosti a společenské a církevní krátkozrakosti. Film je to formálně zvládnutý, ale stylem docela jednotvárný, utápějící se v účelově malebných záběrech a ve hře s barevností dekorací a kostýmů, které se mění ve vztahu k náladám a době. Nic nového pod sluncem, tohle je crowdpleaser, který své myšlenky umí podat srozumitelně a přitom líbivě. (13.02.2017)

Sága jednej rodiny a ich známych. Strasti a radosti života, ktoré si voľne plynú v čase, opísané trpko-humorným a pútavým spôsobom. Tému filmu ako aj takýto spôsob narácie príbehu mám veľmi rád a snímok v tomto smere veru nesklamal. Navyše takmer každá druhá veta tu stojí za hlbší rozbor - nádherná ukážka filozofie života ako i návod ako sa dá žiť. Film si rozhodne zaslúži väčšiu pozornosť. 80/100 (28.02.2016)

Docela mne překvapuje, s jakou dávkou samozřejmosti je tento film mnohými hlasy považován za silně, až militantně feministický. Samozřejmě - pokud se na něj jako na takový film díváte a berete v potaz pravděpodobný záměr autorů...rek, najdete zcela po právu nezpochybnitelný důkaz v každé větě a každém obrazu. Ale záleží přece jenom na úhlu pohledu a na tom, co a jak chce příjemce interpretovat. Byl by ten film mizogynní, kdyby byl z hlediska prezentace událostí a chování postav až na nutné rozdíly zcela totožný, avšak byl by příběhem rodiny samých mužů, kteří mají na háku společenské předsudky, navzájem se respektují jako samostatné myslící bytosti, schopné dělat vlastní rozhodnutí bez tun zbytečných rad a "dobře myšleného" poučování od "starších a zkušenějších" a především navzájem uznávající svoji jinakost bez utkvělých představ o tom, jaký by kdo měl být, aby mohl být považován za plnohodnotného člověka? Nebyl a ani by nemohl být, protože by se ve filmu děly stejné věci, pouze s opačným genderovým znaménkem. Jisté ale je, že by nebyl oceněn žádnými cenami a nenávist vůči němu by propukla násobně větší, ženy jsou v západním světě přeci ještě stále utlačované...ehm. Ta věčná problematika statu quo, který nelze nikdy určit a prohlásit za pravdu, lze pouze jeho předestíranou podobu přijat či nepřijat, protože v základu stojí vždy jednotlivec a až na něj se nabaluje vše další. Navíc Antonia je žánrově samozřejmě čistá utopie, takže dumat nad jakoukoliv realističností, prvoplánovostí nebo naivitou čehokoliv v diegezi je zde zcela zbytečné, utopie slouží k jiným účelům. (09.04.2020)