Funny Games

(pozor na spoilery) Neubránil jsem se dojmu, že německý ovčák pobíhající v druhé nebo třetí scéně po bytě je zřejmým odkazem na závěr Bressonova snímku Peníze. (Obě scény jsou záběrované velmi podobně, navíc ve Funny Games je tomuto pobíhání věnováno tak "zbytěčně" mnoho času, že ona pasáž přímo nabádá k tomu, aby v ní bylo hledáno něco jiného než jen informace týkající se příběhu filmu; Haneke se k ovlivnění Bressonem hlásí a mezi jeho nejoblíbenější filmy patří A co dále, Baltazare a Lancelot od jezera.) Chcete-li, srovnejte tyhle dvě scény, v kontextu obou celých filmů. Bressona zajímá, co člověka může dovést k tomu, že je schopný "bezdůvodně" vyvraždit jakousi cizí rodinu. Haneke film otvírá teprve těsně před činem a hraje si s divákovým očekáváním - jak to tu mnohem lépe, než bych byl já schopen, popsal např. Artran. Přestože se mi nakonec dostavilo jisté sklamání, pramenící pravděpodobně z toho, že jsem věděl o filmu předem příliš mnoho a mnoho čekal, celkově to bylo vlastně geniální (i když ne vždy úplně dotažené). Zahýbalo mnou nečekané zjištění, snad se mi to podaří popsat : Byl jsem připravený na extra nepříjemný, brutální film. Bál jsem se už před vstupem do kina. Vše bylo přesně tak, jak jsem si to představoval. A pak ta scéna, jak mladíci náhle zmizí. Věru trochu nevěrohodné chování přeživších manželů. A ač jsem tím sám sebe překvapil, řekl jsem si v duchu, že jsem se těšil, že tam toho mučení bude trochu víc. Haneke mě dostal. Pak se samozřejmě (podle logiky plnit divákovo očekávání, i když to vyzní nevěrohodně) mladíci vrátí s lapenou manželkou a na začátku následující scény se zdá, že Haneke opravdu počerpá trochu inspirace od Tarantina. V tu chvíli jsem byl vyděšený, že jsem myslel, že uteču z kina. A dostal mě znovu. Žádné mučení (ála řezání ucha v Gaunerech) nepřijde. Zastyděl jsem se.. (06.02.2010)

Haneke je démon. Obě verze FUNNY GAMES hodnotím stejně, je to naprosto zrcadlová práce do nejmenších detailů. Je až neuvěřitelné, co Haneke dokázal vytvořit - dokonalá práce s divákem. Ve FUNNY GAMES jsem cítil všechny pocity, co může film nabídnout. Dokázal mě šokovat, pobouřit, nervovat a pořád mě měl Haneke ve svých rukách. Zpomalené záběry jsou kruté a všechno zlo nás drtí na malinké kousky. FUNNY GAMES je pocta pro MECHANICKÝ POMERANČ a zaslouženě patří k vrcholům subžánru exploitation. ******* Pohledy do kamery je perfektní hra s divákem a dostává diváka na místo činu, vlastně i divák je součástí vražd a násilí, protože spolupachatelově přihlíží. (16.12.2013)

Další óda na sadismus od sadisty Hanekeho z Republik Österreich, v který bourá koncept čtvrté stěny, naprosto se vysmívá filmovým klišé, opěvuje post-grunge, a rafinovaně se zamýšlí nad podstatou významu násilí. Funny Games jsou zkrátka unikátní lekce mučení. Aneb užitečný manuál k tomu, jak vyjebat s divákem.... anebo s vaším sousedem. (26.11.2021)

Masakr. Michael Haneke si s diváky pohrává stejně jako ústřední dvojice padouchů se svými oběťmi. Připravte se na to, že se vám zastaví dech, a nikdy nebudete vědět, co se stane v příštích minutách. Také se naučíte hrát několik zábavných společenských her, které pak můžete vyzkoušet na svých přátelích (ale připravte se na to, že vám přátelé začnou postupně ubývat). (26.08.2006)

Tento rakúsky hororový thriller považujem za akéhosi prechodcu súčasnej vlny drsných európskych hororov. Aj keď priameho zobrazenia násilia sa tu divák vlastne nedočká... Čaro tejto snímky je v niečom inom - v jej drzosti, opovážlivosti a mrazivosti. Aj keď sa vo Funny Games vyskytli isté prvky, ktoré nemám rád, na stredoeurópske filmové pomery ide naozaj o skvost. (27.05.2010)