Pianistka

Michael Haneke netočí příjemné a hezké filmy, ale zneklidňující dramata, která zraňují a zanechávají po sobě podivnou pachuť. Přesto, nebo možná právě proto, to není špatný snímek. Zobrazuje možná nepříliš rozšířený, nicméně reálně existující svět sexuálních deviací lidí pokřivených neustálým předstíráním, utajováním a nenaplněnými touhami. Je to rozhodně realističtější pohled na určitou stránku erotiky a mezilidských vztahů než mnou nedávno shlédnutý Shortbus. Nevíc se film může pochlubit vynikajícími hereckými výkony v čele s Isabelle Huppert. Ta ve své roli psychopatické učitelky přímo exceluje. Jestli něco na filmu překáží, je to příliš dlouhá stopáž. Některé scény jsou zbytečné a jiné přetažené. Celkový dojem: 80 %. (21.01.2009)

Zběsilý boj poraněného zvířete vyloučeného ze smečky - c, cis, d, dis, moll, rána, f, fis, g, gis, rána – poraněné zvíře krvácí a klade tlapy na klavír – zbytky své zvířecí bolesti zahrává dovnitř, do kláves – hudba, moll, molo, po němž tápe, otrok své i mateřské vášně. Pod Schubertovými podtóny přeplazí moře a ulehá za horizontem, rozkvétá a bije se v hruď. Zloba, závist, strach. Zlo je léčí, a současně škodí. Plodí zběsilou hru na honěnou. Uštvané zvíře svůj hrdý kruh s já-zvířetem, já-člověkem, dcerou i milenkou rozetne a srovná do čáry až sebesmrtí. Stáli jsme opodál, na břehu a dívali se - krvácíme… (17.12.2008)

Obdivuju Isabelle Huppertovou, že vzala takovouto roli v takovémto filmu. Ovšem zhostila se jí skvěle a vlastně nebýt jejího perfektního výkonu, tak by ten příběh ani zdaleka nevyzněl tak "úchylně". Sexuální podtón je místy více než důrazný, ale jak jsem zmínil, pohybuje se spíše v té úchylné rovině. Pokud čeká někdo z diváků výrazně otevřené sexuální scény, dočká se pár tvrdších záběrů, ale celkově je to spíše o erotice myšlenkové a slovní. (09.04.2003)

Tahle filmová adaptace knihy rakouské nositelky Nobelovy ceny za literaturu Elfriede Jelinek je tak kontroverzní, že z ní autorka literární předlohy jistě měla nepokrytou radost. Vytratil se z ní sice feministický podtext, tak typický pro dílo rakouské literární aktivistky, ale zůstalo nezměrné úsilí šokovat (a musím napsat, že se mi právě u tohoto díla příznačně a příslovečně zdá, že šokovat za každou cenu). Jak lze smysl tohoto snímku interpretovat? Jde o popis zvláštní sexuální deviace hlavní hrdinky? Či je to spíše psychologická umělecká studie na pozadí oné úchylky? Nebo je to nějaký vyšší umělecký symbol zvrácenosti doby? Právě rakouští výtvarní umělci s oblibou podřezávají na scéně před diváky živé sele a jeho teplou krví kreslí na plátna obrazy symbolizující prý podivnost téhle dekády. Mně se podivný zdá spíše jejich umělecký záměr jakož i tenhle mnohasečný film. Rozhodně je zajímavý, rozhodně je zvrácený (i když Francouzi umí o zvrácenosti točit ještě silnější filmy, viz třeba bizarní snímek se signifikantním názvem Zvrácený), rozhodně je těžko uchopitelný a rozhodně není pro slabé nátury... Ale možná je to píchnutí do vosího hnízda, kdo ví... Každopádně Michael Haneke potvrzuje, jak mimořádný solitér evropské režie to je... (10.03.2007)

Raz mi jeden veľmi múdry muž povedal: "Každý chlap chce nymfomanku dovtedy, kým na ňu reálne nenatrafí". No a popravde, mal pravdu. Čo sa týka tohto filmu. Tu ide skôr o prezentáciu iných porúch, ako exhibicionizmus, sebapoškodzovanie, voyerizmus a ďalšie, pričom zásadný problém v Hanekenovom spracovaní je v tom, že ani jednu z obsesií z môjho pohľadu nepodal dostatočne agresívne, aby šokovala. Ja chápem, že to mohlo podaktorých pobúriť, ba dokonca emocionálne zasiahnuť, no čo je TABU pre Vás, nie je TABU pre iného, ktorý to môže považovať za bežný sexuálny akt. Chcel som z hlavnou postavou súcitiť, no tá je prakticky celý snímok zvrhlá, mentálne ujebaná na hlavu, tak akú empatiu mal vo mne samotný záver vyvolať? Jediné, čo ma naozaj bavilo, bol podivný vzťah s matkou. To je ale všetko. (13.03.2024)