V hodině rysa

Jeden by z toho mohl být na konci úplně dojat a naměkko .. ano, už nějakou dobu žijeme na kontinentě a v době, kde a kdy je téměř každý odporný sadistický vrah, lidská bestie, zrůda bez jakéhokoliv slitování ve skutečnosti oběť .. mnohdy, jak se později ukáže dokonce ovečka boží, která má právo na naše pochopení a speciální zvláštní zacházení při kterém si pár psychiatrů může zvýšit svou kvalifikaci a profesní renomé .. ano, obzvláště to platí u mladistvých, případně nezletilých deviantů, které u nás po pár letech dokonce propouštíme zpět na svobodu s úplně novou osobní identitou ... tady Helen ale zvolila jinak, mnohem správněji a spravedlivěji ... (23.04.2015)

Začátek mrazivě dobrý, po přesunu do léčebny to ale ztrácelo šmrnc a tak trochu smysl a bohužel pointa a prozření Frk Farářky tomu ale vůbec, vůbec nepomohlo. Půlhvězda navíc za celkem dobrou pomalou atmosféru, kteoru holt seveřani ve filmech vytvořit umí, když se jim zachce. ~~~ 2,5* (27.06.2015)

Výtečný zneklidňující prolog, nicméně následná zhruba hodina postavená hajdalácky. Nejasné motivace postav, hodně křečovitá práce s retrospektivou, která se tváří jako vázaná k některé z figur, přitom vesele mixuje perspektivy. Nadbytečně melodramatický voice over, usilovné lovení toho, jak vlastně Hodinu rysa vnímat - jako detektivku? thriller? psychologické drama? V normě to drží jak tradičně velmi civilní a tlumená Sofie, tak Kragh-Jacobsen, manýristicky čarující s navázáním detailu a zvukové stopy, barvou i prostředím. Není v tom nic nad rámec výtvarné exhibice, ale přinejmenším se na to dobře dívá. Pak každopádně přijde pointa, která v pravém slova smyslu vykoupením, pro postavy i diváka. Skvostný film ve filmu komponovaný z krátkých fragmentů, jasně ohraničené obrazy, lyrické veršování o lásce zrozené nadávek vytraktované téměř pohádkovou kompozicí, kde se dráty běžící do nicoty dotknou božího hlasu. Skandinávské pojetí duchovna a zároveň málomluvný doják. Věci začnou konečně dávat smysl, otázkou je, jestli už není trochu pozdě. Pointa opět dotlačená do posledního nahlas vysloveného poznání. Škoda, větší úspornost výrazu a víc fragmentárnosti by tomu slušelo. I proto, že všechny pokusy o kauzalitu končí v případě Hodiny rysa zmatečně a polovičatě. Nakonec je tak nejlepší právě kruté spirituální jádro celého příběhu, které mě, přiznám se, dostalo. (21.03.2014)

Velmi enervující snímek, kterému odpustím i drobné nelogičnosti. Jen nedokážu přimhouřit oči nad tím, že o možnosti přespat v přísně střeženém objektu plném psychopatů rozhoduje maník z ochranky. To, že mi nebyl představen kompletní personál, naopak kvituji s povděkem, neboť o něm snímek nebyl. Až bude natočen film o strastech a slastech zaměstnanců detenčního ústavu, budu to považovat také za důležité, aby se v onom snímku promenovali před kamerou převážně oni. (15.11.2018)

Úvod navnadil a já se těšil na temnou cestu do zákoutí vrahovy mysli. Jenže ouha. Jakmile se děj přesunul do ústavu pro nezvladatelné násilníky, nastoupila nuda, ve které psycholožka s farářkou řeší něco, co nedokázalo upoutat mojí pozornost. A pak je tu taky vězeň, co má strašně rád svojí kočku. Prakticky přes hodinu se čeká na chvíli, kdy chovanec odhalí, co ho trápí, ale mě přišlo, že to nemá absolutně nic společného s tím, co tomu všemu předcházelo. Tady mě sever zklamal. 30% (29.06.2015)