Šingeki no kjodžin

Attack on Titan po dekádě skončilo a navždy zůstane jedním z nejvýznamnějších počinů audiovizuální tvorby. Nejenže to je seriál, u kterého jsem pocítil fyzickou neschopnost zvednout se od obrazovky, ale hlavně je to seriál, který ze mě udělal anime fanouška a ukázal mi krásy japonské tvorby včetně mangy, protože jsem na konec čekat nevydržel. Právě manga zůstane anime poražena, protože Isayama musel spěchat, zatímco MAPPA nemusela (a díky tomu jsme se dočkali bizáru v podobě “Final Season Final Act Part 2”) a dodala ještě lepší finále díky rozšířeným dialogům. Když se takhle zpětně podívám na plakáty a zavzpomínám na všechny ty zvraty a hlavně ten žánrový i narativní zlom, který to přineslo, tak se vlastně nestačím divit, kam až jsme se dostali. Přiznám se, několik slz na konci ukáplo a já jsem vděčný, že jsem si tuhle jízdu mohl prožít a doufám, že mě ještě někdy něco chytne jako Shingeki no kyojin. (06.11.2023)

Moje nová droga. Chytnul jsem se asi po prvních třech dílech a pak už s tím nešlo přestat. Nevím, kde začít. Je to nekonečná jízda napětí, emocí a dějových zvratů. Dobře zvolený formát, kdy jeden díl má cca 25 minut, takže – sotva to začne, tak už je konec a vy honem honem pouštíte další díl. Hrdinové jsou zajímaví a celkem rychle jsem si je oblíbil. Takřka neustálá akce a nevídá (pro mě) brutalita, děs a deprese. Něco takového jsem jednoduše nikde jinde ještě neviděl. Už jen ti titáni – patnáctimetroví nazí tvorové, kteří vypadají jak mentálně zaostalí muži středního věku, kteří pomalu kráčí nebo klátivě utíkají. Mají připitomělý úsměv od ucha k uchu a neřeknou ani slovo. Vypadají děsivě sami o sobě, ale ten nápad, že zabíjejí lidi tím, že je žerou (doslova) je za milion… Nejde to popsat, to se musí vidět… (27.01.2017)

Zas jedno vynikajici anime. Nabite akci, lehce ujecene s dobrym soundtrackem a vynikajici animaci. O sympaticke postavy nouze rozhodne nebyla(Vzdy, jakmile se objevila Mikasa nebo Levi, tak jsem mel radost a te radosti, vzhledem k tomu, ze to jsou hlavni postavy, bylo dost a dost!). Libilo se mi, ze tam nebyly zadne nesmyslne vsuvky, at uz co se animaci nejakych pocitu tyce(je pro to nejaky specialni nazev? Jak byva castokrat napric celym serialem vetsinou hlavne u hlavnich hrdinu ty doprovodne animace, kdy se vetsinou zmeni i cela scena nebo tam jen z nicho vyskoci treba nejaky symbol/nerealny obrazek), tak takove, co by zbytecne natahovaly dej. Cely serial pro me byl vcelku narocny, protoze jsem ho sledoval v originalnim zneni s anglickymi titulky a moje anglictina neni zrovna vyborna. Takze jsem castokrat vyhledaval potrebna slovicka, coz trochu rusilo celkovy dojem/zazitek, ale prestoze jsem se na serial musel mozna az prehnane soustredit, naramne jsem si ho uzil. P.S.: ceske titulky jsem nanasel a navic jsem to videl ve verzi, kde uz primo v obrazu jsou vplane titulky anglicke, tolik k tomu proc jsem podstupoval tu anglickou torturu :)) (Videna 1. a zatim jedina serie) (28.08.2015)

Na to jak slibný námět Attack On Titan má, jde o docela nudný seriál. Respektive zoufale nevyvážený. Většinu děje zabírají citové výlevy zpola hysterických postav, které jsou nejen otravné, ale pro zápletku téměř irelevantní. Následuje scéna útoku zabijáckých obrů a improvizovaná lidská obrana. A další epizodu se začíná nanovo. Plusem jsou dynamické a do určité míry pohlcující válečné scény a titulní píseň, mínusem odfláknutý scénář s dírami v logice, že by jimi prošla celá armáda titánů. A pochopitelně i to, že jsem si prakticky ke všem hrdinům rychle vypěstoval averzi. Mrtvými se tu naštěstí nešetří, takže každý žije v neustálém strachu z ušlapání, nebo sežrání. Nezbývá než doufat. (30.08.2015)

Zasloužený fenomén, který svého času rozbořil lehce stojaté vody a zamířil si to do všech koutů světa. Nevídané tempo, šokující zvraty a láska k ústřední trojici Eren-Mikasa-Armin, stejně jako k parádním postavám vedlejším (Levi, Sasha a postupem času další a další charaktery) měly za následek, že než jsem se nadál, namířili si to Titáni mezi moje nejoblíbenější anime světy vůbec. Takhle dravý střih, soundtrack i efekty se zkrátka jen tak nevidí a i s přibývajícími epizodami a sezónami (jakkoli je čekání na ně mnohdy vražedně dlouhé) se nestačím divit, jak odvážně racionální odpovědi jsou řečeny na ty nejtroufalejší dějové otázky. Od jisté chvíle tkvělo největší kouzlo v otazníku největším, tedy otázce "Jak jen tohle může skončit?" Nejraději bych se ale pídil po každé stopě ještě pěkných pár let a tuze mě mrzí, že to není možné a že konec vážně přijít musel. (18.12.2013)