Říjen, 3:4

Ou, tak tohle šlo hodně mimo mě. Tento drzý brutální humor ve stylu raného Tarantina fakt nemusím, nepřijde mi vtipný, filmy s mafiánským tématem mě moc neoslovují, baseball mě nezajímá... a aby to ještě nebylo málo, celý film je natočený podivnou formou, která připomíná spíše náhodně poslepený soubor různě navazujících scén, než pořádně odvyprávěný příběh. Jako ano, atmosféra prostředí a kamera měly něco do sebe, nějaký ten vtípek se asi dvakrát, třikrát povedl a během více scén mě táhla jistá zvědavost, co přijde, a naděje, že vše někam pořádně dospěje... inu, pro mě nedospělo. Sice se děj někam posunul, ale v závěru jsem zase vnímal jenom sled scén bez pořádné výpovědě. Přitom mě Takeši Kitano předchozím filmem Ten chlap je magor! vyloženě nadchl a doufal jsem, když se v polovině zjevil na scéně Kitano i jako herec, konečně dostane snímek pořádný spád, ale jeho postava mě svým šíleným a někdy i vyloženě nechutným chováním brzy začla vytáčet. Až příliš často mě Říjen, 3:4 buď nudil dlouhými scénami o ničem nebo štval a iritoval vším možným, abych na něm dokázal cosi plně ocenit. Náladu mi to ovšem aktuálně zkazilo hodně. [30%] (11.09.2022)

85% - Rukopis Takeshiho Kitana je mé divácké duši blízký. Boiling point je plný výsměchu a spikleneckých mrknutí. Typické autorské prvky (např. západní sport, hazard, moře, a hlavně z ničeho nic vybuchující syrové násilí) se nedají přehlédnout. Svou formou i obsahem je film v podstatě nejapně brutální akčňák, ale posledních deset minut mu dodá hned několik významů zároveň. Dynamický film plný drsných překvapení a humoru nepatří mezi Kitanovy zralé vlajkové filmy, ale jeho sledování si vždy dovedu užít. Jako Takeshiho fanoušek je mé hodnocení patrně nadsazené, ale nač se snažit o objektivitu, když zde mám popisovat svůj subjektivní názor? (28.06.2007)

Líný a apatický mladík, co hraje baseball a pracuje na benzince, nic ze svých povinností a úkolů nedělá pořádně, což ho nakonec dostane do problémů s jakuzou a do nejnudnějšího kitanova filmu. V první třetině jde vesměs jen o baseball a nicnedělání prokládané občasnými trapnými vtipy aby se to nakonec přelilo do druhé třetiny, kdy se mladík zaplete s jakuzou, ale velmi podivným skokovitým způsobem, což je vůbec problém celého filmu, že je to takové skokovité a ještě k tomu se skáče od nijaké scény k nijaké. S jakuzou a místním jakuzáckým trdlem, kterého hraje Takeši Kitano, se kadence neuvěřitelně trapných vtipů ještě zvětšuje až to nakonec přejde i na nesmyslně hloupé násilí, které přinese jediný výrazně zábavný prvek filmu a tím je scéna na karaoke. Zbytek je prostě nuda vedoucí odnikud nikam a celý film vlastně ani nemá pořádnou zápletku a cíl, což se nakonec odrazí i v úplně podivném zakončení filmu. Prostě to funguje všechno špatně a zvlášť když se člověk podívá na to co Kitano opravdu dokáže natočit ať už jde o násilí nebo vtip nebo samotný příběh, což už vlastně dokázal v debutovém filmu přímo předcházejícím Boiling pointu, k jehož režii se dostal náhodou, ale udělal z toho mnohem zábavnější film než bylo tohle. Boiling point bylo velké zklamání od jednoho z mých nejoblíbenějších režisérů. A ještě taky k hereckým výkonům se nedá nic moc říct, protože prostě žádná postava tam ani nemá moc co hrát, až na Takešiho, kterej je ale úplně překvapivě trapnej. (04.12.2010)

Takeshi musí strašne milovať pláže, zatiaľ bola jedna vo všetkých filmoch čo som od neho videl. Pravdou je však, že sa na ne vždy teším a nikdy nesklámu, pretože to sú tie najzábavnejšie a najidilickejšie momenty. Tak ako nemôžu chýbať pláže, nechýba samozrejme ani yakuza, pripravená odpraviť každého, kto sa na ňu krivo pozrie. Ku všetkému krásne sekunduje baseball a tu si človek tiež užije pekný náklad humoru. Kitano ako ešte nikdy nasklamal a dúfam že ani nesklame :) (27.09.2012)

Mladý japonský nekňuba, kterému to nejde v práci, u dívek, ani v baseballovém mužstvu, se jednou dostane do křížku s yakuzou a do drsného světa japonské mafie se propadá stále hlouběji. Zajímavá konfrontace dvou světů, druhý, paralelní příběh, v němž hraje hlavní roli sám Kitano, je o něco povedenější - především co se tempa a víceméně komediálních (občas značným cynismem zavánějících) nápadů týče. Hlavní linie postupně poněkud ustupuje do pozadí, ovšem je o něco složitější, mnohoznačnější a propracovanější. Výborné jako komedie i brutální exkurze do světa nevybíravé yakuzy. (22.07.2006)