Ve spárech yakuzy

Ale skôr 4 a pol. Kitano sa po neskutočne dojemnom kikujirovi vrátil k tomu čo vie najlepšie a to ku gangsterským filmom. s tým že svoj predobraz gangstera nezmenil, len ho zasadil do iného prostredia a to ameriky. Práve v tom tkvie čaro tohoto filmu. stret africkoamerickej a japonskej kultúry. príbeh celkom banálny. nečakajte nejaký dejový zvrat. na to kitano nikdy nebol. on si vždy natočí nejaký jednoduchý filmík v ktorom zohráva nejaku tú úlohu aj mierna dávka moralizovania ale v tomto je to skôr naopak. ani scorsese nepoužil vo svojich mafiánoch toľko krvi ako kitano tu. každá scéna takéhoto rázu je brutálna a svojim spôsobom nechutná ale nevymiká sa s kitanovej poézie, takže stále máte pocit že sledujete skôr umelecký film. lenže priznajme si to. Motherfuckerujúci američania nie sú to pravé orechové. Film má kopec emocionálnych scén , ktoré skazia impolite black people. ale to nevadí. ide o to že stále to má ten feeling aký by to malo mať. na gengsterku trocha nezvyčajný a prechod s obyčajných drogových dealerov na yakúzacké esá príliš rýchly, ale tieto malé výtky rozhodne prepáčim, či už kvôli záveru alebo celkovému priebehu filmu, ktorý dotvárala pomalá hudba, kamera a close upy na všetkých zúčastnených. Pocit emocionálnosti a celkovo života na druhej strane zákona, na nemilosrdné zabíjanie a na bratskú lásku a pochopenie, človeka , ktorý ani nevie po anglicky a preto robí jediné čo mu rozumie on sám aj iný - zabíjanie - dotiahol kitano do dokonalosti a pre jeho vyznávačov bude lahoda sledovať takýto podarený filmík, ktorý spolu s jeho zatoichim poznajú vo veľkej miere aj u nás. a myslím že tak to má byť. (13.12.2008)

Tenhle film rozdělí své diváky do čtyř skupin: ta první odpadne po čtvrthodině, kdy ji přestane bavit koukat na pobíhající Japonce, kteří jsou jeden jako druhý. Druhá skupina to vypne tak v polovině, znechucena přemírou násilí. Ta třetí skupina to dokouká a odejde s pocitem, že shlédla vcelku zajímavý, ale ničím výjimečný film. A ta čtvrtá? Ta bude nadšená syrovostí a odosobněním, které nám tu Kitano servíruje v plných porcích. Obojí naprosto dokonale zapadá do jednoduchého příběhu yakuzákovi rozbíhajícím svou "živnost" v Americe. A ta živnost přece není o citech, nebo snad ano? (03.06.2005)

Hodně zvláštní a zajímavá Kitanova minimalistická gangsterka - takhle nějak bych si představoval gangsterku od Jima Jarmusche... tedy kdyby trochu zdrsněl. Takeši Kitano je určitě ten nejhustější filmový jakuza jakého jsem kdy viděl, jeho pravá ruka Kato je ten druhý nejhustější filmový jakuza, akce ve filmu jsou přímočaré, nesmlouvavé a bez zbytečných slov, a nezasvěcený divák má možnost nahlédnout pod pokličku zvykům a rituálům japonské mafie. Tolik pozitiva. A negativa? Jazyk filmu je opravdu hodně zvláštní a jeho postavy jednají jakoby bezduše, prkenně, odevzdaně, fatalisticky... určitě ne každému tahle svérázná poetika sedne, mně samotnému sedla tak maximálně na 80%, a to mám přitom menšinové filmy rád. Ale dávám čtyři za několik skvělých momentů (třeba za jídelní hůlky zaražené nosem do mozku). "Japs and niggers, big fucking deal!" (17.04.2014)

Stylový návod na rozjezd drogového byznysu v zemi neomezených možností (Tony Montana jistě bledne závistí). Kitano je absolutně "ruthless“. Vrší mrtvé na hromadu a přitom odhaluje nevyzpytatelnost japonské duše, která se občas nezdráhá dosti syrově odhalit, co je ukryto uvnitř. Mám rád scénu, kdy Epps přijímá graciézní omluvu za podvádění v kostkách.. (09.09.2008)

Na tomto filme sa mi najviac paci to, ze aj ked prisiel Kitano tocit do USA, tak vôbec nic na svojom pristupe nezmenil. Takze to je pomale, brutalne a s typickou Kitanovou atmosferou. Väcsinovemu divakovi isiel na ruku snad len poctom mrtvych, ktorych tu je viac ako je u neho obvykle. Ale akcne sceny su znova v jeho bleskovom style s dôrazom, aby nasilie nepôsobilo samoucelne a cool ale len ako bezna prirodzena sucast yakuzy. Trochu mi vadili len 2 vyhrotene sceny v ktorych sa yakuzaci obetuju, aby zachovali svoju cest. Sice chapem ich pohnutky, ale nikdy som tieto samovrazedne obete nemal rad. V centre deja je vztah, ktory sa postupne vyvinie medzi Kitanom a jeho kumpanom Omarom Eppsom, ktory sa nakoniec ukaze silnejsi ako jeho vztah k skutocnemu bratovi, ktory je neschopny zbabelec. Vsetko to superenie a vyvrazdovanie gangov je len taka omacka okolo. Kitano si znova viac vychutnava len take obycajne blbnutie yakuzakov v casoch volna. Celkovo mi film nepripada tak intenzivny ako predosle Kitanove filmy. Vztah bratov mohol byt prepracovanejsi. Takisto americki gangsteri nepôsobia tak vznesene ako japonski yakuzaci, co vynikne v linii odohravajucej sa v Japonsku, ktora je ovela zaujimavejsia ako ta v USA. Hisaisiho hudba mi pripadala tentoraz len priemerna. Vysledkom je typicka gangsterska Kitanovka, ktora divakovi ocakavajucemu tradicnu americku gangsterku nemusi sadnut. 7/10. (14.01.2017)