Ve spárech yakuzy

Tak trochu jiný mafiánský příběh. Hodně černohumorný, místy dost pomalý až nezáživný, aby v zápětí bleskurychle zrychlil ve zběsilou a výtečně natočenou akci. Vyhnaný Yakuzák Aniki je drsným cizincem, který si po svém příjezdu do Států vybuduje chladnokrevným bezohledným násilím respekt a novou "rodinu". Film je plný zvratů, obsahuje řadu vymazlených scén (třeba vyhlazení mexického gangu), ale celkově je bez jasné zápletky a nějak lépe vyklenutého děje. Mezi Kitanovými filmy jde o slabší kousek. Trailer: http://www.youtube.com/watch?v=5GQ43WbB2pY&feature=related (18.11.2012)

Klasická kitanovina. Zpočátku to má tempo zaříkávače hadů, ale všechno visí jen na ochotě diváka přijmout tradiční Kitanovu hru na rozbíjení žánrových schémat. Pokud čekáte, že bude příběh do Ameriky uprchnuvšího zabijáka Yakuzy vylíčen v dynamickém tempu, záhy budete zklamáni. Spíš než příběhu si Kitano všímá postav,vychutnává si situace, které by v žánru akčního filmu byly druhotné (zázemí, vztahy) a zdánlivě klíčové epické scény seká v neskutečných zkratkách. Jeho lyrizující rukopis nelogicky připomene drsně-nežného Kikudžira. Jasná ukázka toho, jak moc tomuto svojskému tvůrci záleží na VYPRÁVĚNÉM, na labužnickém (a snad trochu bezohledně) vychutnávaném subjektivním líčení. To, že postavy jsou jiné, než by člověk dle konvence očekával, zaskočí jen kitanovské neználky. To, že nelítostný vrahoun Bratr (Kitano osobně) skrývá pod maskou jinou bytost, taktéž. Ale stejně to funguje. Narozdíl od Quentina Tarantina nedělá Kitano z všudypřítomné brutality samoúčelnou poetiku, ale líčí ho jako chladnou realitu života gangsterů... Chladnou realitu, která jim všem nakonec srazí vaz. Kmotr po japonsku či zběsilá gangsterská fuga, chtělo by se napsat. Ale Kitano se generalizaci vzpírá. Brother diváka potěší přinejmenším výtečným soundtrackem Joe Hisaishiho... Zapálené kitanovce pak téměř vším. (02.02.2005)

Film pouze pro Kitanovi fanoušky nebo pro ty, co od snímku o jakuze chtejí něco jiného, než by většina očekávala. Dílo se zvláštně vleče, aby pak důležité momenty nepochopitelně naporcovalo a tam, kde by jeden čekal vyvrcholení akční zápletky, nastaví zrcadlo dramatickému přibrždění (o ano, nesmyslně dlouhé a prázdné prostřihy oničem mi pijí krev). Do kontrastu se tak dostává až přehnaně bezohledné vraždění s vykreslováním charakterů postav, které se ale zároveň jaksi ztrácejí v nevyváženém žánrovém poměru akční / drama. Hodnocení bych dal i nižší, ale nechávám za tři, protože mi film buďto nesedl nebo jsem ne zcela pochopil autorův záměr o vyznění. (09.01.2013)

Jednoduchý příběh. Gangster japonské jakuzy rozjede svou živnost v japonském stylu v Americe. Přímý film s úsporným střihem, dialogy a hodně krvavými, stylově natočenými scénami. Ovšem postupem času to začíná být stále méně zajímavé a film se začiná omezovat jen na bezcitné odosobněné vyřizování účtů, chyběl mi tu nějaký emocionální náboj. (08.10.2004)

Stylový návod na rozjezd drogového byznysu v zemi neomezených možností (Tony Montana jistě bledne závistí). Kitano je absolutně "ruthless“. Vrší mrtvé na hromadu a přitom odhaluje nevyzpytatelnost japonské duše, která se občas nezdráhá dosti syrově odhalit, co je ukryto uvnitř. Mám rád scénu, kdy Epps přijímá graciézní omluvu za podvádění v kostkách.. (09.09.2008)