ソナチネ
Režie:
Takeši KitanoScénář:
Takeši KitanoKamera:
Kacumi JanagidžimaHudba:
Džó HisaišiHrají:
Takeši Kitano, Susumu Teradžima, Ren Ósugi, Tecu Watanabe, Aja Kokumai, Hóka Kinošita, Masanobu Kacumura, Kandži Cuda, Ken'iči Jadžima, Jódžin Hino (více)Obsahy(2)
„...že ty se nebojíš vlastní smrti, že? ... Ty jsi drsňák. Mám ráda drsňáky.“ „Nenosil bych zbraň, kdybych byl drsňák.“ „Ale střílí se ti tak snadno...“ „Protože se snadno vyděsím.“
Aniki Murakawa (Takeshi Kitano), zasloužilý jakuzák unavený životem ve stínu smrti, je v čele skupiny svým bossem vyslán na Okinawu pomoci spřátelenému klanu. Už od začátku ale celá akce smrdí, a když několik jeho mužů padne v přestřelce, odjíždí se zbytkem do odlehlého domku u moře, aby vyčkali dalších rozkazů. Tady odpočívají, hrají hry a dovádí na pláži. K Anikimu se po jednom incidentu přidává dívka a ten se zdá být po dlouhé době šťastný. Jenže skutečnost je jiná než se zdála a nic netušící Murakawa je od bezstarostné hry s frisbee opět vtažen se zbraní v ruce do hry, ve které už se mu nechce bojovat...
Čtvrtý film hvězdy japonské mediální scény a renesančního Takešiho Kitana, který své filmy nejen režíruje, ale obvykle v nich i hraje nezřídka hlavní role, střihá je a točí podle vlastního scénáře, je už psán zcela pevným rukopisem svého tvůrce. Míchá v sobě tiše prožívané emoce, statické záběry z odstupu, prolínané těmi jeřábovými záběry na strnule hledící tváře, hru střihu, hlubokou symboliku, zejména však všudypřítomnou poetiku přerušovanou akty násilí a neortodoxního humoru a v poslední řadě přítomnost moře i oceňovanou hudbu režisérova dvorního skladatele Joe Hisaishiho. Film díky své účasti na filmovém festivalu v Cannes mezinárodně upozornil na Kitanovu tvorbu a získal si hluboké uznání široké kritiky.
„Ale smrti se nebojíš...“ „Když se bojíš smrti tak dlouho, tak dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřel.“
(AlDelon)
Videa (1)
Recenze (51)
Melancholická gangsterka, kterou bych potřeboval vidět ještě jednou. Hraní na pláži a celkově veselá nálada překvapivě dělá se zabijáků milé chlapíky, stejně tak romantická (?) podzápletka je hodně netradiční. Akce je krvavá a nekopromisní a o drsné vtípky taky není nouze. A Takeshi svým chováním připomíná mého strejdu (nemyslím střílení lidí). Když se bojíš smrti dlouho, dosáhneš bodu, kdy si budeš přát, abys zemřela. ()
Bravurní yakuzácké drama, které dobylo Takeshi Kitanovi světový věhlas, není jen dalším filmem o válce gangů, ale hlavně nádhernou minimalistickou baladou o přátelství a opravdových osobnosti skrývajících se za pokerovými tvářemi gangsterů. Opět se můžete těšit na režisérův nezaměnitelný pomalý styl vyprávění, cit pro detail a také na jeho osobitý humor. ()
Skoro som po tych rokoch, ked som nevidel starsie Kitanove filmy, zabudol na to akym pomalym minimalistickym stylom toci. Nuda to sice nie je, ale miestami je to fakt az prilis rozvlacne a nebyt nadhernej hudby, tak by to bolo dost nezazivne. Pribeh o Yakuzakovi, ktory je proti svojej vôli zapleteny do vojny gangov, ale pomaly uz zacina mat tento spôsob zivota plne zuby, co najviac vystihuje samotny zaver. Je to poeticke, skôr zalozene na atmosfere. Viac ma zaujala druha polovica filmu v ktorej Yakuzaci len tak blbnu na plazi, kym cakaju na dalsie pokyny. Film je natoceny v dlhych pomalych umeleckych zaberoch. Naproti tomu akcia je dost rychla a stroha. Ziadne cool finty. Par bleskovych vystrelov s brutalnym finišom. Vysledkom je tradicna kvalitna Kitanovka s pomalym tempom a mnozstvom scen komponovanych ako nadherny obraz. Treba sa na to naladit, co aj mne po dlhsej dobe, ked som si dal repete jeho filmografie, trvalo par filmov. 7/10. ()
Sonatine se zprvu tváří jako "normální" nebo chcete-li "dobrá" gangsterka z prostředí, v němž smrt neznamená nic, ale za to čest, úcta a síla slova jsou nade vše. Není to žádný zázrak, ale dřív než se stačí do snímku vkrást nuda, projeví se nezaměnitelný Kitanův rukopis a film se začne ubírat nečekanými směry. Poznáme zcela nečekanou lidskou stránku drsných mafiánů. Byť to na sobě nedají znát, pocítíme silné emoce plynoucí z jejich prožívání. Film je hravý, dokáže být v jednu chvíli veselý a během okamžiku zase smutný až krutý... velmi povedené. 8/10 ()
Scénář: Takeshi Kitano .. Podivný je život a vyřizování účtů v Yakuze. Pan režisér a zároveň hlavní herec si jen obyčejně hraje, brutalitou či jemným humorem nešetří a natáčení evidentně užívá. Bohužel na úkor nějakého hlubšího prožitku a sdělení. Většinu stopáže se střídají dlouhé záběry s minimalistickou akcí nebo radostným dováděním, ale vše se poměrně vleče, trochu až nudí. Takeshi Kitano určitě umí, tentokrát mi ale nesedl.. 70%. ()
Galerie (23)
Zajímavosti (5)
- Po závěrečných titulcích následuje ještě málo známá kratičká scéna se záběrem na časem, pískem zaváté věci na pláži a slunečnice, se kterými si pohrává přímořský vánek. (AlDelon)
- „Sonatine otevírá obraz ryby proklaté šípem z harpuny, téměř to vypadá jako část nějakého uměleckého díla, či přímo celého plátna s malbou. Ta ryba, která byla takto naskrz napíchnutá, je Pyskoun vlnkovaný (anglicky Napoleon fish), který žil v obrovském množství v jižních vodách Japonska – ovšem poslední dobou jejich počty klesají a klesají. Přišlo mi, že to bude úderný výjev, říkal jsem si, že to vytvoří zřejmý kontrast, mít ve filmu překrásnou a nádherně zbarvenou rybu, jež se očividně nezdá k jídlu, probodnutou tím šípem. Zkrátka mě to najednou tak napadlo,“ prohlásil režisér Takeši Kitano. (AlDelon)
- „Sonatine je pro mě téměř jako ztracené mistrovské dílo. Takže když jsem uslyšel, že Quentin Tarantino jej objevil (Tarantinova společnost Rolling Thunder projevila zájem a film distribuovala v USA), napadlo mě, že musí mít dobrý vkus,“ s ironickým pousmátím dodal režisér Takeši Kitano. (AlDelon)
Reklama