Běž, chlapče, běž

Skutočnosť, že sa Srulik musel zo dňa na deň postarať o seba sám je príšerná. V deviatich rokoch. No sranda to asi nebola. Toľko zabuchnutí dvier pred nosom. Ale je úžasné, koľko dobrých ľudí stretol na svojej ceste. Príbeh nenudí, páčila sa mi kamera a herecky to bolo tiež vydarené. Hudba miestami príšerná ... nehodiaca sa. (17.07.2018)

Ačkoli k tématu holocaustu nepřináší film nic nového, jde o další podařenou záležitost reflektující tuto neblahou kapitolu z dějin lidstva. Problémem bude asi její zaměnitelnost, protože Danquart jede víceméně v zajetých kolejích a v podstatě nepřináší nic, díky čemu by si měl divák po delší době film pamatovat. Jinak je ale výsledek výborný a lze mu vytknout jen velmi málo věcí. Jednou z nich je snad jen pomalejší tempo a přehnaná stopáž, v níž se bohužel tvůrce dostává k tomu, že některé věci zcela zbytečně opakuje, čímž vše jen protahuje. Také občasné prolínání snů s realitou není úplně odlišeno, takže se může stát, že divák bude pár vteřin tápat, kam se děj posunul. Malinkou výtkou budiž i klišovité vyobrazení nacistických důstojníků jako tlustých, chlípných a upocených mužů, to se ale dá snadno přejít. Krom toho už ale vlastně musím jen chválit. Kamera je moc krásná a některé scenérie zabírá hodně zajímavě a až opojně, režisér se nebojí ani občasného použití ruční kamery, která vše oživí. Hudba je potřebně tklivá, nikoli ale vnucující. Oba bratři Tkaczové, kteří se v roli hlavního hrdiny střídají, jsou naprosto výborní a drží krok s podobně výbornými herci dospělými. Je taky moc dobře, že Danquart příliš netlačí na emoce a nesnaží se prvoplánově dojímat a všechny silné scény točí s citem a příliš je neprodlužuje. Run Boy Run sice není moc originální, ale jako zástupce filmů o holocaustu funguje báječně, a i když brzy splyne s jinými, nelze říct, že by nebyl zajímavý. 80% (17.06.2014)

Nič ma nezdvihlo z kresla, nič ma neokúzlilo, z ničoho som nemal pocit hnusu, ako pri SCHINDLEROVOM ZOZNAME, či PIANISTOVI. Táto rádoby skľúčujúca vízia holokaustu a židovského problému, je skôr akousi disneyovskou, mládeži prístupnou verziou vtedajších udalostí. Až mi to príde, ako Twainove príbehy o Tomovi Sawyerovi. (02.02.2023)

Uveriteľnosť naozaj nie je silnou stránkou tohto filmu. Guľky lietajúce okolo alebo prežitie v nemožných podmienkach sú ešte to menšie zlo oproti ľahkému prerodu zlých Nemcov na uvedomelé dobroprajné osoby. Ale možno aj taký bol svet vojny, ktorý nikto nechceme zažiť a nechceme vedieť, či to mohla byť pravda. Mimo toho bol film natočený zručne, pútavo a zaujímavo, no bez výrazného zásahu do čierneho. (08.05.2017)

Němci prohráli válku, protože imrvére řvali - uprchlíci a partyzáni byli tudíž ve velké výhodě... to mně tak na okraj přišlo do hlavy. Jinak stejně, jako u jiných válečných příběhů, i tady bych uvítala dovětek, že události, které jsem právě viděla, byly smyšlené a jakákoliv podobnost se skutečnými osobami čistě náhodná. Bohužel, jakkoli se to zdá neuvěřitelné, jsem znovu postavena před hroznou pravdu a ponechána hloubání, že označení člověk by mělo být výsadou a udělovat se jako vyznamenání (já vím, já vím - kdo o tom ale bude rozhodovat, že? snad ne zase nějací lidé? :-O) Vzhledem k množství tématicky viděného mohu porovnávat, rozvíjet myšlenky a ptát se: "Kde se bere tolik nenávisti, co je to za sílu, kterou má šanci trumfnout jen pud sebezáchovy? Co "lidi" pohání k vynaložení takového úsilí pro smrt jednoho obřezaného chlapce?" A ne, nedělám si iluze, že dnes by tomu bylo jinak, bojím se rozhlídnout a zeptat se - kdo by se rozhodl nebýt člověkem? A stejně jako jindy mě do svých osidel lapil smutek... kolik utrpení na jeden život, kolik bolesti... možná stejně jako odvahy i víry, kterou ten malý konvertita prokázal... Skvělí Kamil a Andrzej Tkaczovi, solidní, nehrotící přístup Pepeho Danquarta. (06.11.2014)