Boku dake ga inai mači

Většinou si počkám až je seriál celý a až pak jej zhlédnu, tentokrát jsem, ale nevydržel a když vyšel 7. díl, moje vůle byla rozlámána na absolutní kousíčky. Anime je to hodně kvalitní a na to, že se povětšinu času pohybujeme ve školním prostředí základní školy, tak se vyvarovalo typické Japonské infantilnosti a navíc si drží stabilní úroveň po celou dobu. Jenomže i přesto mi u něj chybělo jakési kouzlo, které by si mě obmotalo kolem prstu. Tímto pocitem jsem oplýval pouze u prvního dílu, ale i tak jsem viděl nejlepší anime za posledních pár let. Příběh je super a drží se v thrillerově kriminálním stylu, které mám tak rád, jen je škoda, že pachatelem byl ten o kom jsem byl přesvědčen zhruba od třetího dílu. Charaktery jsou celkem barvité, ale psychologii moc vyšperkovanou nemají. (26.03.2016)

Jsem rád že jsem se k Boku dake ga inai machi konečně dostal, protože to co jsem viděl bylo jedním slovem kouzelný. Celá série si drží hodně vysokou kvalitu a ani při jediném díle jsem neměl pocit, že by ztrácela něco ze svého kouzla. Hlavní postava je v tomhle parádním a hodně zajímavém příběhu výborná a to samé se dá říct i o zbytku ostatních postav, hlavně o jeho matce. Skvěle napsaná role. No a ten konec, ten byl stoprocentně dechberoucí, až mě to úplně rozladilo. (14.02.2017)

Wow. Prostě wow. Jednak už tady dlouho nebylo nic o skákání v čase, ale tento kousek má navíc ještě náběh na slušné psychologické drama. K zajímavému příběhu přidejte ještě hustou atmosféru, propracované postavy, příjemnou animaci, pěkný soundtrack, opening a ending, a máte bez diskuze nejlepší kousek sezóny. Bohužel u odhalení identity sériového vraha se žádné překvapení nekoná, což na jednu stranu zamrzí, ale naštěstí na celkové kráse zas až tak moc neubírá. 9/10 (08.01.2016)

Po zhlédnutí Sword Art Online jsem měl o schopnostech Tomohika Itóa značné pochyby, po zhlédnutí první řady Gin no sadži jsem se pro změnu jemně uchýlil k názoru, že se možná jen v případě SAO tento režisér chopil poněkud nešťastné látky, a po zhlédnutí Boku dake ga inai mači se k témuž názoru kloním s definitivní platností; přesvědčen, že téže látce bych v podání jiných režisérů a studií bez většího váhání dokázal udělit pouhou jednu hvězdu. Itó zde dokazuje, že i z pochybné kočkopsí předlohy rádoby psychologického, rádoby sci-fi a rádoby detektivního rázu dovede vytvořit dobře prokomponovaný vyprávěcí celek a předložit divákovi podívanou, která – ač pracuje s postavami ne vždy logicky uvažujícími a motivacemi uvěřitelnými – mi postavy přece činí sympatickými, která – ač nepevnými pravidly cestování v čase na příběhové nelogičnosti si postupně zadělávající – přece dovede držet nějakým způsobem pohromadě, a která – ač identitu vraha velmi zřetelně prozrazuje na dlouhé míle dopředu – přece napětí nezabíjí, ale naopak s ním výborně pracuje, umí si udržet divákovu pozornost v relativně vysoké míře až do konce a je k tomu velmi zdařile naanimovaná a ozvučená. Do budoucna bych si přál, aby Itó spolu s hlavním scenáristou vytvořili nějaké původní dílo, nezávislé na jakékoli předloze, kde by mohli naplno ukázat své tvůrčí schopnosti. Režisér je to totiž vynikající a z látky s mnoha dírami a hloupými chybami dokázal přece vytvořit dílo, které minimálně na silné 3* má. (25.03.2016)

Brilantná nadprirodzená detektívka, ktorá sa pohráva s diváckou vnímavosťou. Zatiaľ čo finálna úprava pôvodnej predlohy pôsobí značne zjednodušene a prispôsobene, v konečnom dôsledku prináša takmer rovnako úderné finále. Zachováva sa totiž stále nadpriemerne konštruovaný story-telling a jednotlivé postavy naberajú na kontúrach práve vďaka skvelým dabérom a miestami mrazivému soundtracku. Takto prispôsobené pandemónium tak diváka prirodzene zhltne a od prvej až po poslednú dvanástu epizódu ho nenechá odtrhnúť pohľad od diania. Adaptácia samozrejme nie je bezchybná. Čerpanie z predlohy istým spôsobom viacnásobne zviditeľňuje hlavného vinníka. Nakoľko je spracovanie omnoho strohejšie a dynamickejšie, ostatní podozriví dostávajú príliš málo priestoru nato, aby sme o nich vôbec mohli uvažovať ako o vrahoch. Ohľadom samotného adaptovania by som sa rovnako vrátil k úlohe Airi, ktorá sa mala pôvodne postarať o návrat spomienok, ale pre dĺžkové účely bola odsunutá na druhú koľaj. Tu si už nie som celkom vedomý poškodenia zápletky, nakoľko finále autori zvládli bravúrne, len neisto teda porovnávam pôvodné a alternatívne. Napokon predsa len ide o niečo, čo v anime svete nemá obdobu ani ekvivalent. Konzistentné a súčasne autentické pohrávanie sa s diváckou mysľou. (26.03.2016)