Milenci ze severního pólu

Tento film je tak nadčasový a "nadprostorový"... Pro mne osobně jeden z nejkrásnějších filmů o lásce společně Kar-wayovým filmem Stvořeni pro lásku... Přestože se jedná o vztah dvou nevlastních sourozenců, stejně máte stále pocit, že se díváte na něco incestně zakázaného... Prostředky, jimiž režisér zachycuje lásku svých protagonistů, jsou voleny s tak jemným citem pro lidské city, že si přejete, aby film nikdy neskončil... a rozhodně ne smutně... právě to si přejete, jelikož smutek se celým filmem line jako taková tenká červená nit... některé divácké tužby se však nevyplní... Tento film je u mě hned na 11. místě v osobním hodnocení. (22.06.2009)

Po Zrzavé veverce můj druhý Medem v pořadí. Nevím proč, ale něco z atmosféry filmu mi silně připomínalo Tykwerovy Zimní spáče. Možná ty náhody, které rozhodují o našem příštím osudu - občas neškodí, když si to člověk uvědomí. Film je poskládán střídavě z pohledů Otta a Any a všechno do sebe zacvakne až na konci. Vynikající. (20.03.2011)

Osudové náhody a propletence servírované z pohledu obou milenců a jejich strasti při hledání jeden druhého Julio Medem vylíčil takovým způsobem, že na to jsou snad slova krátká. Stejně jako jména hlavních hrdinů Otto a Ana, tak celý příběh je jedna velká smyčka, zdánlivě bez začátku či konce, tudíž ano je to snové, romantické, dojemné, dokonale podmanivé a téměř bez chyby a já jen nechápu, že jsem Medemovu tvorbu objevil až teď. (13.05.2008)

První film režiséra Julio Medema, který jsem viděl. Rozhodně zajímavý a originální. Minimálně VELMI dobrý. Rozhodně 4*. Myšlenka míjení dvou lidí, kteří stojí vedle sebe, jeden druhého svým konáním ovlivní (například takovou drobností, jako cigaretovým kouřem), ale vlastně se nepotkají, je jedinečná - na druhou stranu jsem měl pocit, že už toho je v některých chvílích moc. Po přesunutí děje do Finska přestal být film křišťálově čistý. Přesto stojí MIlenci polárního kruhu za to. ■ Výborný komentář napsal FateKEEPER. Cituji kousek (lépe bych to nenapsal): "Ve vzduchu visí setkání dvou lidí, jejichž citový život nikdy nebude normální. Tvůrci využívají bizarních situací a absurdních rozhodnutí postav k zrcadlení nesmyslnosti a osudovosti těch vztahů, které člověka pohlcují, ale nedovolují mu pro vlastní odlišnost pokračovat běžnou cestou. Otto s Anou tak putují na sever, očekávajíc toho druhého, aniž by museli cokoliv svým blízkým přiznávat. Stačí jim dostatek vzájemné podobnosti." (17.07.2010)

Bohužel, Milenci se mi definitivně potvrdilo, že Medemovy filmy mají sestupnou tendenci - magické Krávy mě uhranuly právě schopnosti naprosto přirozeně a tematicky účelně proniknout lidské dějiny věčnou sférou imaginárna, Zrzavá veverka svými průniky do iracionálna a záměrným zatajováním důležitých informací dokázala stále udržovat provokativní tajemství a přispívat svěží metafoře děje, Země se snažila už o ambicióznější postižení metafyzické otázky kosmu a i když nakonec řešila spíše existenciální otázku jednoho muže, prolínání světů už nepůsobilo tak přirozeně a spíše mu vypomáhalo ohromující vizuální ztvárnění. Milenci definitivně přecházejí k myšlenkové vyprazdněnosti, která slouží silně ornamentální formě a umělému výkladu světa. Ten je značně svérázný, poetický a ve výsledku se mu daří vytvořit poměrně silný příběh lásky a její věčnosti, avšak zcela pryč je dráždivé tajemství, živočišnost a nepojmenovatelná mystická atmosféra předchozích Medemových snímků. Milenci jsou i přes své téma dosti chladný snímek, který mě příliš nezasáhl a rozvíjel se v jakémsi odstupu. Medem se hold vydal cestou narativního experimentování, básníka vystřídal bystrý vypravěč a stranou zůstala duše a bezprostřední vztah k tématu a situacím, v nichž se předtím režisér dokázal dotýkat něčeho bytostného. (19.01.2013)