Ruka

Jednoznačně nejlepší český animovaný film vůbec! Jiří Trnka zde dokázal vyjádřit spousty hodnot, v ději poznamenaném okolním světem. Naprostá genialita tohoto díla vyzní především v jeho mnohovýznamnosti a v naprosto originální ruce, pokoj nebyl jen záchrana, ale i jeho konec. Strhující příběh, který je základem české kinematografie. Trnkův příběh po právu získal nejen v Evropě mnohá ocenění, dodnes jeden z nejuznávanějších animovaných filmů na světě. (01.02.2004)

Úžasný krátký film velkého výtvarného génia. Můj oblíbený již od dětství. Velmi zvláštní je, že tento film pro dospělé (Nehledě na to že je animovaný) baví, dojímá a fascinuje i děti. Jeho skutečnou myšlenku jsem však pochopila až v pokročilém věku, znázorňuje to krásně přesně to, čeho se nejvíc bojíme. Krásná parafráze s jasnou, výborně podanou myšlenkou. Děsivé a opravdové až zamrazí. (08.10.2011)

Jiří Trnka k svojim filmom písal scenáre, bol hlavným výtvarníkom a režisérom. Bábky najprv vymyslel, potom z moduritu, latexu či iných materiálov vymodeloval, obliekol do kostýmov, ktoré sám navrhoval, a napokon im tajomným filmovým rituálom vdýchol život – dotyk im ukázal ako prirodzene držať telo, otáčať hlavu, zdvihnúť ruku, kráčať, zastaviť, či len tak stáť, ležať, objímať sa; svetlo ponúklo priestor i hĺbku ich citom; kamera im dala tvár a reč; strih ich votkal do nášho času; a hudba Václava Trojana im požehnala. V roku 1965 napísal a natočil vtedy už ťažko chorý Jiří Trnka svoj posledný film Ruka. Vo filme tentoraz nie sú veľké davové scény ani veľkolepé prírodné panorámy, len komorné zábery jednej bábky a jednej ruky. Celý sa odohráva v malej hrnčiarskej izbietke. Žije v nej zručný Hrnčiarik, má tam posteľ, skriňu, stoličku so stolčekom a hrnčiarsky kruh. A kvietok. Preto hnetie hlinu iba na črepníky. A robí ich dobre. Baví ho to. Jeho talent si raz všimne plazivá mocná Ruka, ktorá ho požiada, aby jej postavil sochu... ...Jiří Trnka zomrel v Prahe 30. decembra 1969 ako 57-ročný. Bol pochovaný so všetkými poctami ako jeden z najvýznamnejších umelcov minulého storočia. Pár týždňov po jeho pohrebe bol jeho film Ruka zakázaný a nesmel sa vysielať nasledujúcich 20 rokov. viac tu - http://blog.tyzden.sk/vladimir-leksa/2012/03/16/jiri-trnka-rozpravkar-ktory-daroval-dusu-babkam/ (18.03.2012)

Umění pana Jiřího Trnky = Umění velkého Umělce. Ruka nemá nejmenší chybu, je dokonalá ve všech ohledech. Souhlasím s uživatelem belldandy, že se co do děje jedná o nejpovedenější Trnkův film. Stejně tak souhlasím s tvrzením uživatele Marigold, že by se snímek měl vysílat v hodinách dějepisu. Já osobně bych ho pouštěl i v občanské výchově. Mít možnost šesti *, zde bych neváhal. I "hororová pohádka" o harlekýnovi a ruce může být nejvíce protitotalitním snímkem, který jsem (zatím) shlédl. Když jsem snímek viděl poprvé, běhal mi mráz po zádech a jako člověk velmi sensitivní jsem poté dlouho nemohl spát. A nikdy nezapomenu na sny, které jsem poté (co jsem konečně usnul) měl. Zdálo se mi o padlých vojácích, které do náruče smrti vehnala totalita vedená touhou ovládnout svět. Fuj, bylo mi z něj úplně zle. Kdyby za nic jiného, tak za tohle patří panu Trnkovi (další povedený Plzeňák) můj (a nejen můj) nehynoucí obdiv. Pane Trnko - byl jste úžasný. (16.09.2015)

Jiří Trnka na plastické vystihnutie totalitného správania, kontrolujúceho život, prácu i smrť poddaných, nepotreboval ani jedno slovo. Stačil prostý príbeh jednoduchého hrnčiara, ktorému sa do života, vyplneného miesením hliny a výrobou kvetináčov, začne miešať ruka. Excelentný finálny odkaz veľkého výtvarníka a režiséra! (27.01.2021)