Ruka

Vážení přátelé... Hlavně druhá část 18ti minutového filmu opravdu bere dech nad zjevným faktem, že harlekýnem je bezpochyby Trnka sám a tento film je o něm a jeho boji s komunistickým establišmentem... Trnkovo OPUS MAGNUM a zárověn opus poslední! Ne nevyjímečná věc u mnohých umělců... viz. Mozart, Bethoven, Heath Ledger a další... (27.12.2010)

Je neuvěřitelné, jak hutnou atmosféru lze vyvolat "pouze" pomocí loutek. Velmi silná alegorie, která by klidně snesla mnohem delší stopáž (což neříkám často), s poměrně jasným poselstvím a odkazem na dobu a místo vzniku (přestože soudě dle příspěvků ze zahraničí to tak možná působí jen u nás). Trnka tímhle jediným dílem v mých očích jasně poráží soudobou konkurenční dvojici zlínských animátorů Zeman-Týrlová. 100%. (24.02.2011)

Rok 1965 byl na alegorie bohatý. Vedle filmové podoby Bílé paní Karla Michala přišel Trnka s Rukou. Jak byla první komická, druhá je téměř hororová. Vzpomněl jsem si při ní na Skleněnou harmoniku, s níž Ruku spojuje podobná atmosféra, jen je tragičtější a temnější. (10.11.2016)

Pokud jde o děj je "Ruka" nejpovedenější Trnkův film. Po předchozích Trnkových filmech, které jakoby spadaly do žánru "loutkového velkofilmu" působí tento minimalistický příběh jako zjevení. Je těžké film vnímat jinak, než že v něm Trnka podává svědectví o své tvorbě a údělu. Nositel státní ceny nám ukazuje, že se nestotožňuje s tím, jak je státem oslavován a představován. - Alegorický příběh "Ruka" vypraví o harlekýnovi vyrábějícím květináče, jehož největším snem je přání, aby vykvetla jeho růže. Jeho prostý život se náhle zcela změní ve chvíli, kdy je konfrontován s rukou - s rukou mnoha gest - budující, hrozící, manipulující, všepřítomnou. Rukami laureován umírá v důsledku vlastního strachu. - Celý tento příběh vykouzlil Trnka prostřednictvím pozoruhodně malého množství rekvizit, jen prostřednictvím náznaků. Složitý příběh je možno vyprávět prostřednictvím tak mála prostředků jen díky jejich symbolicky mnohoznačnému užití. Kromě ruky samotné může být příkladem toho skříň, která kromě své původní funkce v průběhu děje poslouží Ruce jako vchod do harlekýnova pokoje a v závěru se promění v harlekýnovu rakev. (01.02.2004)

V době vzniku jasné, poetické a zároveň na krev mrazivé podobenství vztahu mezi totalitní autoritou a svobodomyslným jedincem, jakýsi "1984" v osmnácti minutách. Dnes nás může Ruka svádět k tomu, abychom ji chápali jako metaforu komunismu, kterého už jsme se zbavili, ale stačí se zamyslet nad aférami kolem špiclování NSA, nad naší informační zranitelností a nad pravidly, která jsme nucení dennodenně dodržovat, abychom se nestali podezřelými, a tenhle padesát let starý film náhle získá nový rozměr... (01.09.2014)