Jen 17

Případ filmu, který se snaží být tak uhlazený, elegantní, nevulgární a rádoby provokativně nejednoznačný/liberální ve svém vyznění, až je bezzubý a plochý jako prkno. Mám ostatně pocit, že naroubovaná epizodka s Charlotte Rampling představuje Ozonovo alter ego, které jejími ústy říká, že nemělo dost odvahy a přesto ten film chtělo natočit, jelikož i poměrně cudně pojatý snímek o sexu neplnoleté dívky s těžce plnoletými muži pořád dokáže poškádlit buržoazní morálku. A být v každé recenzi porovnáván s Buňuelem pověsti režiséra také neuškodí, že ano. (a Marine Vacth je francouzský klon Rooney Mara - tzv. "robotická herečka") (09.09.2014)

Melissa P., Třináctky, Klip... Aneb takovejch už bylo, a stejně zůstaly ploché. François Ozon a jeho rozbor nerozbor dospívající dívky, hledající dobrodružství skrze nebezpečného ale dobře vynášejícího koníčka. Marine Vacth předvádí tolik, až divák vypne mozek a hltá jen její svlečené tělo. Více v externí recenzi pro kult na konci listopadu. (22.11.2013)

Hlavní představitelka je opravdu krásná a velmi výrazná. Přehršel nahoty a velmi naturalistické sexuální scény jsou věc která divákovi utkví nejvíc, ovšem motivace mladé hrdinky a příčiny prodávání vlastního těla mi byly celý film záhadou. Rebelie? Probuzená sexualita? Nuda? Netuším. Dramatický prvek je zastoupen v podstatě její jen nezletilostí a rádoby nevázáností,...nevím.Za mě nic moc. (21.11.2013)

moje první setkání s Ozonem a pocity smíšené.Očekával jsem něco co půjde víc do hloubky,ale v reálu Jeune a Jolie spíš klouže po povrchu a když má dojít na pravé emoce,se mnou to neudělalo nic.Je viditelné,že Ozon má ženy rád a moc hezky se na film kouká,ale jinak je to jedno z těch typických francouzský dramat,které člověk brzo zapomene...60% (28.07.2014)

Neotřelý pohled na sexualitu sedmnáctileté dívky. Na můj vkus sice dospěla až moc rychle, ale přiznejme si, která z nás nějakým způsobem neexperimentovala, když byla v jejím věku. Dějový zvrat uprostřed příběhu, způsobený náhlým úmrtím Isabellina klienta přî souloži, mě vytrhl z letargie a začala jsem film daleko pozorněji sledovat, což mi vydrželo až do samotného konce. Kvituji s povděkem, že se François Ozon nesnaží moralizovat a nechává čistě na divákovi, jak se nejenom s poněkud frackovitým chováním Isabelle srovná. (24.04.2020)