Díra u Hanušovic

Takový částečně o ničem. Autoři se tu snaží dělat humor z toho, že si berou různé situace z venkova a sází jednu za druhou. Takže humor na účet té naší malosti. Je plesnivý chleba? Tak si z něho tu plíseň seškrab. Nebo kdo se sprchuje v poledne (plýtvání vodou)? Atd. Sice je to trošku přehnaný, ale jako proč ne. Doplnit to s nějakým příběhem, který by měl nějakou pořádnější zápletku a vyvrcholení, tak bych hodnotil lépe. Ale tohle tu chybělo. Šlo spíš jen o takový monotónní dějový popis. Párkrát jsem se zasmál, ale do paměti se mi to nevyryje. (15.01.2015)

Nejprve klady - dobrá kamera, syrové herecké výkony, určitá meditativní nálada. No a to je tak vše. Ano, takhle si herci pražského divadla představují život na severomoravské vesnici v pohraničí. Jak jsem psal už v článku Z díry u Bedřichovic (http://www.blisty.cz/art/73905.html), jde o hodně zjednodušený a jednostranně orientovaný pohled. Moje zkušenosti jsou spíše opačné - vesnice rozkvétají, snaží se podnikat, otevírají nová sportoviště, pražírny kávy, minipivovary, baráky nově nahazují. A lidi jsou tam stejní jako všude - jedni mrchy, druzí průměr, a jiní se snaží chovat slušně. Ale aby vše byl jen výkvět negativních vlastností a žádná postava pozitivní, to se vidí jen v takovýchto filmech. Prostě jen neředěná depka, vše je špatně, vše je na prd, a div, že na vesnicích lidé nepáchají z té bezmoci hromadné sebevraždy. O tomhle ten film bohužel je, o ničem jiném. Možná je to jen nošení pražských depek pražských inťošů do vesnic, ale doufám, že se tímhle zkresleným a jednostranným úhlem pohledu nedají lidi zmást a budou žít v pohodě své životy. Tenhle film je jen typickou ukázkou toho, jak jedna vrstva společnosti je totálně odříznutá od jiné, a jak falešně o tom svědčí. Jo, a btw - mše mají trochu jiné atributy, než jsou ve filmu ukázány (i když zde je jen vždy úvod nebo závěr mše), např. se hned po pozdravu nesedá, stejně jako se hned po knězově rozloučení takhle divně neprchá. (28.12.2014)

,,TAM NECHOĎ, SÓ TAM SAMÝ ČURÁCI!...“ /// Tak tohle je fakt hustě náročnej biják! Rozhodně žádná řachanda. Jestli se teda netlemíte jako kokoti smradlavýmu houmlesákoj kvůli tomu že smrdí, nebo slovu kurva, protože … je asi kurva vtipný žejo. Rozhodně je tady teda víc sexu než ftipu. (jestli se u vás na vsi nepíchá, tak je volba jasná!) Rozhodně je třeba brát film z takovýho toho (jak říkáme my fajnšmekři) globálního hlediska a vocenit to (až neuvěřitelný!) CELKOVÝ vyznění. Přijmout ten fakt, že jako ty lidi takový sou. Že taková díra je. (Je? Prej jo... Říkal Michal, že…) Film, kterým rezonuje ticho (sedět vedle někdo s popcornem, tak je zaděláno na dost brutální zábavu!) a je vo naprostým hovně! (Že píšou vo díře? Myslím, že by to ještě mohli změnit...) To je jako v tom bijáku vod Hanekeho. Akorát teď už dokážu tyhle kousky ohodnotit! Nebo vocenit? (Takže bych celkem doporučil věřit tý první větě.) /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Přijel na návštěvu Véna z vesnice a chci mu udělat radost. 2.) Přijel jsem na návštěvu a chcu rodině ukázat, jak to U NÁS žije! 3.) DEJVICE!. /// PŘÍBĚH * HUMOR * AKCE ne NAPĚTÍ ne (27.07.2014)

Neuvěřitelně autentický film, na Cestu ven to v tomhle směru třeba nemá, ale film působí neuvěřitelně uvěřitelně. Velmi se líbily scény, kde se dlouho nehýbe kamera, což celému efektu autentičnosti jen nahrává. Postavy a jejich charaktery i činnosti jsou skvěle vypracované a jednoduché, tak aby seděli na vesnického člověka, Nářečí je vtipné samo o sobě, i když oproti Krobotově seriálu Čtvrtá hvězda tu vtipu výrazně ubylo. Celkový dojem filmu mě dělá hrdým na to, co jsou Češi schopni natočit. Doufám, že od Krobota uvidíme další počiny. (22.03.2015)

Absence celistvého děje, pomalé tempo a povětšinou zcela statická kamera podtrhují minimalismus a banalitu moravské vesnice a odrážejí v sobě klid a loudavý životní styl jejích obyvatel. Miroslavu Krobotovi se podařilo beze zbytku realizovat jeho jasnou vizi, což dokládá jeho tvůrčí a režisérské schopnosti. Nicméně nejde o vizi zrovna dvakrát zábavnou, neboť úspěšné zachycení atmosféry zapadlých koutů Jesenicka prostřednictvím několika fragmentů z osudů svérázných vesničanů nestačí na celovečerní film. Také nečekejte žádnou komediální řachandu. Jde o realistický pohled do mikrosvěta jedné vesničky a zároveň o autorské vyjádření Miroslava Krobota, který si svým prvním vlastním filmem ostudu rozhodně neudělal. Leč jistou míru zklamání zakrýt nelze. (08.07.2014)