Díra u Hanušovic

Dobře natočený film, dobře zrežírovaný, ale nebýt těch pár opravdu dobrých a vtipných hlášek, bylo by to profesionální "vesnické" video z obyčejného dne. Dějová linka nejspíš nebyla ani narýsována a snaha herců o napodobování nářečí jde bohužel až moc vidět. Jako celek to prostě nefunguje, pan režisér Krobot, by se měl trošku zamyslet. Avšak věřím, že si to své fanoušky někde najde. /35%/ (Kino - Prom.) (21.10.2014)

Snímek o lidech, kteří začínají stavět dům od krbové římsy - humorný i lidský náhled do života osob na Jesenicku, oblasti, kde se s lahváčem Šeráku vstává i chodí spát, zelená se pije ve velkém a každý se se svým osudem snaží vypořádat, jak to jen jde. Skrze jednotlivé příběhy místních hrdinů se Krobot skvěle přibližuje mentalitě celé této oblasti a s nádechem poezie tuto mlhavou a krutou vysočinu přenáší k divákovi. Když sedím v jedné z hanušovických či okolních hospod, v oblasti, která vás okamžitě vtáhne do sebe, přemýšlím o okolosedících štamgastech, jak asi jejich život probíhá. Tento film mé myšlenky a představy vystihl naprosto přesně. (09.07.2014)

Čeští intelektuálové, kteří se koncentrují ve městech, procházejí ve vztahu k venkovu obvykle dvěma fázemi. První představuje idealizaci. Důvěrně známé městské prostředí si spojují se všemi myslitelnými neduhy moderní civilizace - konzumismem, egoismem, sebestředností, promiskuitou a celkovou morální degradací. Venkov má být místem, kde dosud funguje komunitní způsob existence, lidé žijí skromně a v harmonickém vztahu s přírodou, oddávají se veřejně prospěšným pracem a uchovávají cenné kulturní tradice minulých pokolení. Tato idealizace bývá ještě silnější, pokud se může opřít o filtrované vzpomínky z dětství, kdy zažívali báječná dobrodružství u příbuzných. Vyjasněme si ještě, co venkov není: satelitní obce v pásmu kolem velkých měst s dobrou dopravní obslužností, kam se stahují ti, kteří si nemohou dovolit drahé městské bydlení. Pokud se intelektuál s realitou venkova seznámí, dostaví se druhá fáze: hluboké rozčarování. Intelektuál je zaskočený chudobou ducha (ti, co od života něco chtějí, míří za vzdělaností jinam), absencí mladé generace, tvrdě pragmatickým až cynickým vztahem k přírodě, setkává se se závistí a touhou po nedostupném konzumu, která mívá smutně groteskní podobu. Chybí tam kulturní stimuly a místo vřelé družnosti převládá uzavřenost a nedůvěra. Miroslav Krobot procházel v době natáčení evidentně druhou fází a výsledek tomu odpovídá. Jako komedie snímek funguje, pokud jste ochotni komediální stránku zredukovat na karikatury venkovských buranů. Nefunguje ale po dramaturgické stránce a navíc se Krobot nepředvedl jako režisér. Jedinou silnou stránkou je herecké obsazení, kdy využívá silné sestavy Dejvického divadla. Dost dobře nechápu ocenění Českých lvů, tohle je snímek, který by se v nominaci vůbec neměl objevit, natožpak sklízet žně. Jako ukázka života na vesnici je to křečovité a přepísklé a člověk se spíš zamýšlí nad tím, jak funguje tamní ekonomika a společnost. V osadě s několika desítkami obyvatel přežívá hospoda? Celkový dojem: 40 %. (11.12.2020)

Znegujte si prívlastky, ktorými tu bezpočet užívateľov častuje tento uhrančivý výkon a choďte do toho. Nuda? Plytké postavy? Prehrávajúci herci? A ak niekto napíše, že to nebola komédia alebo bola slabá, ten práve vykričal do sveta svoju značne oklieštenú, priam buranskú predstavu o nej. Tak z toho prosím neviňte tvorcov. (31.01.2018)

Pár zajímavě rozzáběrovaných scén a nucení se do deadpan poetiky nestačí, když film spoléhá na klasické pilíře české komedie: vidláky, chcípáky, vulgarismy, upocené soulože, hvězdy přehrávající v "komických převlecích". K tomu si připočtěme stupidní stereotypy a vynalezení nové formy dialektu, což je tak to jediné, v čem Krobot vyniká. Díra nabízí bídu tuzemské kinematografie v plném rozsahu, jen v trochu přijatelnějším balení. (09.07.2014)