Torzo

Erotika není všechno. Tento film nemá moc propracovaný scénář, což je pro italská gialla normální. Ovšem už dlouho se mi nestalo, že bych si hned na začátku tipl vraha a trefil se přímo do černého. V giallu by přece měl být vrah někdo, do koho bychom to vůbec neřekli. Oběti se navíc smrti moc nebrání, což nám sice umožňuje sledovat větší pole působnosti zabijáka, ale přeci jen je to proti logice. Film určitě nenudí a některé scény, jako například ta v bažině, jsou velmi povedené, ale to mi prostě moc nestačí. Celkově takové slabší tři hvězdy. (10.07.2011)

Slušný slasher/giallo který schazují jen typické italské wtf scény (pantofle). Na giallo chabý příběh, na slasher zase malá glorifikace zabijáka... namísto kvalitního příběhu je tu však spousta nahých lidí, což, světe div se, docela funguje. Martino je většinu stopáže režijně zručný, demenci v rámci žánru odpouštím a chválit hudbu je nošením dříví do lesa. (18.09.2009)

Drsné, strhujúce, eroticky exaltované a šikovne vygradované giallo, v ktorom všetko do seba premyslene zapadá ako skrutka do zárezov matice. Zločiny majú priam estetickú hodnotu a pôsobivý je nielen spôsob ich realizácie, ale aj prípravná fáza, teda to, čo im predchádza. Polonahé ženy v rozopnutých blúzkach unikajú pred zbesilým šialencom s klasickým maskovaním a vražedným nástrojom, ktorým sa snaží, okrem dievčat, zahubiť aj traumu vlastného detstva, ktorú symbolizuje všadeprítomná "bábika". Krása potenciálnych obetí je prirodzená a nadčasová. Nejde len o krásky so špecifickými znakmi 70. rokov. Mimoriadne pekne vyzerá najmä Carol (Conchita Airoldi), len škoda, že pošla tak skoro, ako druhá. Po bahennom kúpeli v močarinách lužného lesa sa vykúpala aj vo vlastnej krvi. Silná a kľúčová je scéna, keď mŕtvoly dievčat zostanú voľne ležať v dome na vysokom brale a zabiják ručnou pílou oddeľuje ich končatiny. Chce sa zbaviť tiel obetí, ale netuší, že hore v izbe zostala posledná živá. V tej chvíli sa identifikujeme s Jane (Suzy Kendall), ktorá to všetko sleduje a rukami si zapcháva uši. Ten rezavý zvuk naozaj nemusíme počuť, ale napriek tomu ho veľmi hodnoverne zreprodukujú ťahavé tóny hudby. Neľutujem ani jednu videnú minútu tohto filmu. (16.11.2010)

Solídne giallo s bohovskou cca 15 minútovou scénou v dome v závere filmu, ktorá je úplne minimalisticky nakrútená a poväčšinu nehrá žiadna hudba - napriek/vďaka tomu je neskutočne napínavá. Záverečný flashback a odhalenie vraha je trochu sklamanie (ale v rámci žánru ešte celkom ok). Čo prekvapí, to je osadenstvo, resp. materiál na vraždenie (ceckaté študentky na univerzite), ktoré svojou tuposťou, sexuchtivosťou a chuťou odhaľovať sa nemajú ďaleko od postáv v slasheroch. To vlastne platí aj na celý film, keďže vrah tu má väčší priestor ako v iných giallo (má aj výraznejšiu masku/šatku...) a úplne absentuje línia s vyšetrovaním. (08.06.2015)

To bych nikdy nevěřil, kolik se v sedmdesátých letech vyskytovalo na italském venkově různých deviantů a zvrhlých jedinců, kteří rádi pozorují za bukem mladá děvčata s vyplazeným jazykem. A to nemluvím o vrahovi, jehož motivem nebylo sexuální uspokojení, ale asi radost ze zabíjení a množství krve, ale o místních buranech, kteří se sešli v druhé polovině filmu na náměstí a zírali na přijíždějící krasotinky se slintající hubou, že jsem se v tu chvíli snad i styděl, že jsem chlap. Náš vrahoun má zálibu v zabíjení a jeho motiv a totožnost se samozřejmě dozvíme  až na konci tohoto povedeného snímku. Hlavně jde o to s jakou precizností a možná i radostí své oběti kuchal a že jich nebylo málo. Ve filmu vidíme mnoho nahoty a také mnoho krásných italských žen a to asi hlavně proto, že tento film produkoval slavný italský producent Carlo Ponti, který měl rád krásné ženy a jednu z nich si dokonce vzal. Nemluvím o nikom jiným než o první dámě italského filmu, kterou zná celý svět pod svým uměleckým pseudonymem Sophia Loren. První půlku, která se odehrává ve městě Perugia jsem se tak trošku rozkoukával, ale v druhé půlce, která se odehrává v malém italském městečku Tagliacozzo, které se může pyšnit nádhernou scenérií jsem byl napnutý jako struna na nefunční kytaře, protože napětí gradovalo  a postupně jsme se úspěšně dostali do konce, kde bylo vše uspokojivě vysvětleno. Pro všechny milovníky italského filmového žánru Giallo je tento film povinností a dokonce jsem se na internetu dozvěděl, že tento film je nejoblíbenější italský thriller filmového režiséra Quentina Tarantina. Režisér Sergio Martino je mistrem tohoto filmového žánru a podle místního hodnocení si myslím, že tento žánr je v našich končinách vcelku oblíben a proto se přidávám se svým hodnocením a dávám zasloužených 80%. (02.11.2021)