Dirty Wars

Je to nasnímáno efektněji než reklama na prací prášek a do života mi to dalo podobné množství nových informací. Američané sami jsou asi poslední národ na světě, který potřebuje být uporozňován na to, že jejich intervence ve světě jsou ryze pragmatické, cílem jsou prachy, a leckdy to není zrovna čistá hra. Moc mě ale nebaví pohoršovat se nad tím, že si velmoc dle libosti upevňuje pozice. Chce to trochu realismu. (26.02.2014)

Dokument působí trošku rozpačitě, nicméně i přes spíše formální nedostatky je obsahově velmi dobrý. Pokud pravidelně nesledujete politiku a mezinárodní dění, Jeremy Scahill a jeho vyšetřování několika případů zabitých civilistů v různých částech světa, výstižně a skrze zaměření se na klíčové údálosti shrne vývoj a tendence v USA vedeném "boji proti teroru" za posledních 10 let. Znepokojující. (21.10.2013)

Forma, akou je film natočený neoslní ale obsah zasiahne dvakrát. USA a ich rozpínavá politika plná špinavostí, o ktorých široká verejnosť vie len málo alebo častejšie vôbec nič. Tento dokument ponúka práve pár takýchto špinavostí a.k.a "War on Terror". Zase Američania klesli o stupienok nižšie v mojom rebríčku.... (25.03.2014)

The war on terror transformed into a self-fulfilling prophecy. Určitě jste někdy měli učitele, který svým monotónním intonace prostým přednesem dokázal spolehlivě uspat celou třídu a to i navzdory sebezajímavější látce. Jeremy Scahill je právě takovým učitem. A je to škoda zcela zásadní, protože je evidentní, že je kromobyčejně nadaným investigativním novinářem, který se nebojí tepat do nepopulárních témat a pokládat nepříjemné otázky na tělo západnímu světu. Úplně z toho čiší jak je současným stavem věcí znechucen, jak by chtěl narušit status quo "toho o čem se nemluví". Zárověň je i zřejmé, že mu nejde jen o laciné kydání kontroverzní špíny na rodnou hroudu, ale že se skrze odhalení chyb snaží něco změnit. Má talent na to najít ty správné příběhy i důkazy, které sice mnohdy nejsou jednoznačné či bez otazníku nad jejich věrohodností, ale to on ani netvrdí, jen si myslí, že by měly být známy a ať si každý udělá názor sám. Nejde ani tak po velkých konspiracích (a přitom vše kolem JSOC by k tomu přímo svádělo) jako po konkrétních osudech. Chybí mu jediné; soudnost. Měl to přenechat odprezentovat někoho, kdo by to uměl náležitě prodat a kdo by nemluvil až příliš a to i v místech, kde by se slušelo nebýt doslovný. Ono to vůbec působí jako devadesátiminutové předčítání zprávy pro komisi více než co jiného. Tomu odpovídá i forma, která není ideální a snaží se nedostatek relevantního obrazového materiálu zakrývat snímáním Scahilla při chůzi městy, jízdě vlakem apod. Čili sice vrcholně zajímavé i přínosné, ale kvůli formě a nešťastnému projevu prostě spíše nudné. (29.01.2014)

Investigatívny novinár Jeremy Scahill odchádza do Afganistanu aby prešetril udalosti v oblasti Gardeza, kde boli tajnou, vojenskou pechotou NATO (JCOS - označovanou miestnymi obyvateľmi aj americký taliban), určenou na vykonávanie špeciálnych operácií (špinavej "roboty"), bez milosti, OMYLOM, zastrelené 3 ženy a jeden vysoko postavený policajný náčelník. Po neuveriteľne krutom skutku vychádzajú na povrch ďalšie skutočnosti, ktoré zanechajú chladným len máloktorého diváka. "JCOS" je od roku 1980 prísne utajovaným zoskupením vojakov, ktoré sa zodpovedá jedine pár osobám, sídliacich v budove - "ČIERNEHO" DOMU vo Washingtone. Bez ohľadu nato čomu verím, a čomu nie, proti srsti mi je hlavne vyjadrenie osôb, ktorí bez najmenších problémov, označujú ľudí, ktorí sa snažia ukázať aj druhú stránku "mince", toľko obľúbeným pomenovaním - konšpirátor. Z môjho pohľadu, ako môže nejaký "prispatý" novinár z Joj či Markízi písať, či komentovať udalosti z pohodlia, keď nevytiahne päty z teplého domova a "nepočuje, nevidí" názor iných, žijúcich v danom mieste konfliktu (viď Ukrajina), a preberať len dezinformácie zo "západu". Slovensko je typickou krajinou, ktorá prostredníctvom médii dokonale uspáva svoj národ. (20.05.2014)