Only the Dead See the End of War
Hudba:
Michael YezerskiObsahy(1)
Michael Ware strávil několik let v Iráku jako válečný zpravodaj magazínu Time. Dokumentoval americkou invazi do Iráku v roce 2003 a boje v ulicích i teroristické útoky, které následovaly. Natočil okolo 150 hodin materiálu na svou příruční kameru, podařilo se mu navázat kontakt s některými islamistickými teroristy s konexemi až na v té době nejobávanějšího teroristu světa Abu Musab al-Zarqawiho, jehož následovníci po jeho smrti založili tzv. Islámský stát, a byl třikrát unesen. S odstupem času se Ware rozhodl sestříhat jeho unikátní záběry do filmu a přidat k nim vlastní komentář. (xrubesd)
(více)Recenze (20)
Nedávno jsem se málem unudil u For Sama a tak hurá, tady to byl jiný handycam... Dobrý irácký úlovek od válečného korespondenta, co postupně ztrácí pud sebezáchovy a nebojí se běhat venku s vojáky na ráně. Je tu skvěle vidět Zarqawiho guerilla, řada mrtvých a umírajících včetně popravčích videí - bez větší cenzury a okolků, prostě sympaticky syrová reportáž. Od teď bude první co mě napadne na téma této války, zatímco na Afghánistán račte pustit The Longest War. "Our great advantage over you that you are afraid of death and we are not." (dík @Real Tom Hardy za echo) (x) ()
Jeden z najlepších dokumentov tohto typu, aký som kedy videla. Zatiaľ čo klasické vojnové filmy prinášajú veľmi prikrášlené zábery vojny, v Only the Dead uvidíte čo je to skutočná vojna, brutalita a nenávisť. Autentické zábery, ktoré diváka vtiahnu do deja a pri niektorých scénach vám bude tuhnúť krv v žilách. Nemyslela som si, že som taký slabý kus, ale popravy, odseknutá hlava a záverečná scéna so mnou poriadne zamávali. Naozaj silný dokumentárny film. ()
Dokumenty nejsou zrovna žánr co bych nějak extra vyhledával, ale tohle bylo hodně dobré. Jen ten poslední záběr mě přišel moc odsuzující oni tam zabíjejí kdekoho a vojáci nechají jednoho teroristy chcípnout a on ho skoro lituje.Škoda, že jsme se nedozvěděli něco více o osudech toho Yuriho a třeba i těch vojáků jak se jim vede a tak. ()
Válka je jedno velké šílenství. A tenhle dokument to jen dokládá. Ačkoliv si stále opakuji poučku, že oni bojují tam aby my mohli žít své klidné životy zde, přesto jsem si opět říkal.. Co tam ti kluci sakra dělají? Opravdu má jedna dobitá zaprášená arabácká barabizna s kobercem na podlaze cenu několika životů amerických vojáků? Obzvláště, když za dva dny ji mají zase bubáci??? Co životů, má vůbec cenu té vystřílené munice? Je jasné, že ti co tam přežijí, tam nachází svá vlastní já. Někoho to semele, někdo se loží, ale někdo v tom presu v sobě najde zvíře. Kruté nemilosrdné zvíře bez soucitu, které převezme vládu nad tělem i myšlením a díky kterému člověk vydrží více a déle naživu. Jakmile jej v sobě najde, už jej nikdy nezavře do té tmné síně vlastního já. Už to nejde. Nikdy. Myslím, že tohle se Ware snažil hlavně sdělit. A použil k tomu celou řadu dokumentárních záběrů napříč válkou v Iráku. Při některých bojových záběrech z reálných přestřelek budete tajit dech. A kdo ještě neviděl někde na netu video z nějaké té echt brutální islámské popravy, bude asi ze záběrů v tomto filmu v šoku (přesto zde ještě ale není ukázán ten nejvyžší level krutosti a barbarství). Asi nejhutnější je bezpochyby ten poslední záběr, který opravdu vypovídá o totálním vyhoření jakékoliv humanity amerických vojáků. Četl jsem o podobných věcech v různých zápiscích z Tichomoří z války Pacifiku, kdy po šílené mlatě Američané nechávali Japonce umírat v agoniích, nebo ty zasažené plamenomety vybíhající z bunkrů záměrně nestříleli ,,ať si to vyžerou''. Je to i v Tenké červené linii, kdy mariňák sedí na bobku nad těžce zraněným japonským vojákem a říká mu anglicky, chcípneš, ty práci tam nad náma, ty čekaj na tebe... --- Upřímně, já se nedivím. Být v tom pekle den co den a pak jednoho z těch co po mně pálili dostat pod ruku v jeho posledním tažení, asi bych mu také nepíchl látku na utišení bolesti. Taková už prostě válka je. Jen si říkám, co ti kluci. Až se vrátí domů do Států... Budou umět fungovat ve světě, který znali dřív s tím vypuštěným zvířetem uvnitř? * * * * ()
Jak se můžeme dozvědět, co se skutečně děje? ČT, Nova a další - ne kanály, ale přímo stoky a žumpy, odkud se line jen smrad a odkud je ke zpravodajství tak daleko, jako od proklamované snahy koaličních sil někde něco uklidnit a nedej Bože někam přinést demokracii ke skutečným důvodům jejich 'mírumilovných' akcí. Zbývají tedy jen videa - autentické záběry. Jenže kdo posoudí autentičnost? Od chvíle kdy se na veřejnost dostalo video BBC, kde si reportér domlouvá akci s ozbrojenci, aby se v záběrech ozývala střelba, od doby kdy ta samá stanice předabovala slova své vlastní reportérky, aby diváci místo napalmu mohli slyšet, že Assad používá chemické zbraně, kdo může uvěřit 'autentickým záběrům'? Zbývá jen prohlášení těch, kteří nemají co ztratit a ukázky toho, co se nahrát nedá. Je to sice málo, ale to jediné, co lze brát v úvahu jako nestranný pohled. Nestrannost se hledá jen velmi těžko. I tady po necelých pěti minutách vidím titulky: "Iráčané sice nemají Saddámův režim v oblibě, ale podporují antiamerickou propagandu." Asi jsem paranoidní, ale ptám se, který blbec nebo fanatik tohle přeložil? Iráčané podporují propagandu? Proč by to dělali? A odkdy je slovo 'course' propaganda? A opět se vracíme k těm drobným rozdílům mezi 'mírumilovnými rebely' a 'umírněnou opozicí' v Sýrii a Libyi a 'teroristy' a 'separatisty' na Ukrajině. K rozdílu mezi bombardováním (nejlépe humanitárním :), které se prostě stalo a netřeba k vybombardovanému Bagdádu nic dodávat a Aleppu, kde se neustále skloňuje výraz 'válečný zločin' ve všech pádech. Rozdíl? Žádný! Nanejvýš ten, že v jednom případě je režim podporován a v druhém rozvracen. V jednom případě jsou hlavní hrozbou imaginární zbraně hromadného ničení a v druhém skuteční ozbrojení povstalci. Ale i po shlédnutí tohoto dokumentu jsme skoro tam, kde jsme byli, ale alespoň si pár dětí uvědomí, že žádný 'respawn' zkrátka neexistuje. A možná se někdo i zamyslí, jaký je vlastně rozdíl mezi fanatikem-teroristou, a jeho proslovem k bojovníkům, ve kterém odsoudí okupanty a zrádce, vyzve k boji až do konce a velitelem, který jako ve filmu volí heroická slova, že se není čeho bát, že vykopou nepřítele z té či oné oblasti a že budou stát při sobě, dokud je smrt nerozdělí a nejspíš i potom.. a na závěr se ještě pomodlí k Bohu (dobrý výběr záběrů). No a pak to tak či onak někde bouchne - ať už bomba v autě nebo pár fosforových dárků od osvoboditelské armády a začnou umírat lidé. A aby ti blbí lidé neměli zmatek v tom, kdo je vlastně ten špatný, přeloží nám televize, jakému týmu máme vlastně fandit. Zajímavá byla i ukázka z Fallúdži. Pár nepřátel je schopných ubránit snad jedinou místnost, kam byli zahnáni a americká jednotka se stahuje. Nastupuje hrdinný serža a jeho pokus o sólo akci - toliko k taktice tohoto sboru. Jediná záloha seržanta je reportér s kamerou. Hooah! No a umírající "terorista" je kapitola sama pro sebe. Za jak dlouho bude z teroristy hrdina, který bojoval proti okupantům? Vždyť s tím máme vlastní zkušenosti. Lidé, kteří u nás zabili (či se o to pokusili) účetního, SNBáka a hasiče jsou už nyní hrdiny-odbojáři. Takže vlastně jako vždy- záleží na úhlu pohledu. Pokud by měl někdo dojem, že nějak sympatizuji s teroristy - NE, ROZHODNĚ NESYMPATIZUJI - ani s těmi z ISIS, ani s těmi z NATO!! () (méně) (více)
Galerie (18)
Photo © Dogwoof Pictures
Reklama