Stockholm
Kamera:
Alejandro de PabloVOD (1)
Obsahy(1)
Na počátku celého projektu stála myšlenka natočit příběh o únosu, do něhož by bylo včleněné téma Stockholmského syndromu. Nakonec se tvůrci rozhodli vybrat si méně přímočarou cestu a natočit příběh ze zdánlivě každodenního života. Sledujeme především čistě psychologický film, který je postavený na principu, kdy divák je nucen přemýšlet spolu s postavami o nich, o jejich motivacích, způsobu uvažování a záměrech. (La Película)
(více)Recenze (34)
Podle názvu filmu a anotace bohužel nemůžu říct, že by se záměr režie nějak výrazně povedl. Místo toho je nám prezentován další z konverzačních snímků, jehož síla stojí na propracované psychologii jednotlivých postav a charizmatu herců. Javier Pereira ho nesporně má, zatímco Aura působila spíš dost autisticky/psychopaticky a v druhé polovině už jsem jí vysloveně opovrhovala. Stockholmský syndrom je mnohem propracovanější hlubší psychologický mechanismus, který potřebuje delší časový úsek a mnohem větší ups and downs než jsme měli možnost sledovat.I přesto není Stockholm velkou ztrátou času, spíše jedním z mnoha průměrných filmů, který rozhodně neurazí, ale ani více nenadchne. ()
Celý film sledujeme týpka, kterého hraje Javier Pereira, jak se snaží sbalit na jednu noc krásnou Auru Garrido. Dialogy jsou uvěřitelné a opravdu ze života. A přestože vlastně jde jen o dialog dvou lidí, je to celé napínavé od začátku do konce. ()
Navzdory minimalistickým prostředkům (film byl financován skrze crowdfunding) i pojetí to má až překvapivě hezkou vizuální stránku, která v prvních dvou třetinách zajímavě vystihuje atmosféru nočního města, v poslední třetině zase nabízí působivé kompozice záběrů v interiéru. Ačkoliv Stockholm nedosahuje takové přesvědčivosti a vztahové chemie jako trilogie Před úsvitem/soumrakem/půlnocí, i tak se na první část plnou vzájemného oťukávání a přesvědčování dobře kouká a film je tak vlastně napínavý neodhadnutelností svého vývoje. V tom se ovšem ke konci celkem utápí scénář, neboť se vydává cestou možná zajímavých, ale skoro až laciných a rádoby-kontroverzních zvratů, které nevyplývají z nastíněných motivů postav. Když film skončí překvapivě a nás to šokuje, je snadné se oddat tomu, že se jednalo o neobvyklý zážitek - zrovna tak se ale může jednat o zvrat, který je zde jen na efekt, neboť si scénáristé už nevěděli rady. ()
Tohle bylo.......divné. Ta hlavní zápletka je docela dobrá, potkají se dva, on něco chce, ona chce něco jiného. Nakonec uvíznou na mrtvém bodě, kdy ani jeden neumí couvnout. Kdo podobnou situaci nezažil, ať hodí kamenem. Hodnotila bych mnohem výš, nebýt té hory všedních dialogů o kterých mnozí píšou, že jsou na hranici geniality. Ne, za mě tedy ne, řekla bych, že tyhle rozhovory vedou lidi dost běžně, za mě tedy žádné velké oslnění. Moc se mi líbila vizuální stránka posledních cca 15ti minut, bělostný Madrid, bílé šaty hlavní hrdinky a konečně-KONEČNĚ minimum dialogů. ()
Dobré. Přemýšlel bych i nad čtveřicí hvězd, ale nakonec musím skončit u trojky. Trochu atypické, takové mrazivé. Obě části jsou naprosto rozdílné a to, jak chováním postav, tak vším ostatním. Otázkou vyvstává, kdo nakonec vyhrál ten souboj? No, těžko říct... Edit: Nakonec přece jen ty čtyři. ()
Zaujímavá psychologická dráma o dvoch mladých ľuďoch s odlišným postojom k citovej väzbe. Z jednej pozícii, strach zo sklamania a z druhej pozície hajzla, ktorý si rád zahráva s citmi podľa starých praktík. Čím viac odoláva, tým viac je schopný zaisť do krajnosti aby dosiahnuť svoj cieľ a presvedčil svoju výnimočnosť. To sa mu aj podarilo. Netušil s kým si, ale zahráva. Poznačené dievča si zobralo svoju lásku do hrobu, ale nie zadarmo, pretože zanechala po sebe otlačok krvi, ktorý zrejme zohrá zadosťučinenie. Slušne herecké výkony, pôsobivý scenár so snahou rozmýšľať aj po skončení. Škoda, že to réžia nedotiahla, až do presvedčivejšieho konca, čo by určite zanechalo pôsobivejší dojem. ()
Film, kde sa prakticky vyskytujú len dvaja ľudia a úplne jednoduchý námet starý ako ľudstvo, podaný už hádam miliónkrát milión variantami. Kvalitne napísané dialógy a chémia však spôsobujú, že som sa nenudil a hodina a pol bola zaplnená slušným príbehom jednej noci a rána. Réžia schováva, čo je za jednotlivými postavami a ich chovaním. Vypomstí sa to však v závere, ktorý práve kvôli tomu vyšumí a aspoň pre mňa nemá taký efekt. Páčilo sa mi, že réžia necháva diváka na pochybách a nie je predvídateľné, ako sa bude príbeh odohrávať, čo sa odohrá, kto bude mať navrch v danom momente. Lovestory trochu inak a to sa cení. ()
Závěr film zachraňuje...dobré dialogy, a ta žena je nádherná:-) ()
Nenápadná a nečakane výborná konverzačka dvoch ľudí, so zaujímavým zvratom a krásne zilustrovanou témou muža a ženy, noci a dňa, lásky a odcudzenia, života a smrti. ()
Šíleně ukecaný film, který musí člověk sledovat, stejně jako musí dýchat. Výcuc španělské maniodepresivní duše. Živé (=reálně znějící) dialogy, situace i herecké výkony. Už dlouho jsem neslyšela publikum v kině se tak upřímně a nahlas smát i úžasem mlčet... ()
Není radno zahrávat si z cizími city, když druhou osobu neznáte a nevíte co může prožívat uvnitř. Nějakým způsobem se člověku špatné chování vrátí. Každý vnímá svět podle toho jak vnímá sebe a lidé jsou rozdílní. Navíc když je člověk závislý na lécích které ovlivňují jeho vímání může spostu věcí vidět jiným úhlem pohledu. Neuvědomovat si hodnotu lidského života, být vykolejen, nevidět východisko, být ztracen...Neubližujme a nedělejme věci, které by nás mohly dohnat a vrátit se nám. 88 minut života. ()
Výborná psychologická dráma, Španieli nesklamali. Neviem, do akej miery sme vo filme videli príznaky Stockholmeského syndrómu, každopádne skvelá konverzačná vec, ktorá nenudila ani sekundu. Zvláštne boli posledné dialógy a mne osobne chýbali dovysvetľovať určité veci (vzťah s matkou, priateľka). ()
Milé překvapení, neustále jsem čekal, kdy muž hodí slečně něco do pití, zamkne ji ve sklepě a nazdar. Tahleta zápletka s holkou s psychickými problémy je daleko lepší. Tak se tam toho vlastně děje hodně… Přeberte si to, jak chcete. Celkem mě zaráží, že tenhle španělskej snímek jsem našel až teď.. ()
Herci mi nebyli vůbec sympatičtí. V první půlce zafungovala moje emapite, kdy jsem se v podobné situaci párkrát vyskytla a nepříjemně mě to vrátilo do starších dob, on slizounek, ona hraje divadlo. Ve světlé půlce mě neskutečně vytáčela, dala bych jí ránu. On mi přišel konečně normální. Závěr posledních 10 minut předvídatelný. Vlastně o ničem a tejmství jen naznačena. ()