Medvídek Pú: Nejlepší dobrodružství

Co mi skutečně vadí jsou výrazné odchylky od knižní předlohy. Částečně je to samozřejmé dáno i tím že knižní předloha je vyprávěna velmi specifickým jazykem, což je hodnota "přeložitelná" do filmové podoby vždy pouze omezeně.  Dysneyho mladší krátkometrážní film "Ijáčkův den" přesto jazyk originálu ctí daleko lépe a také s dějem pracuje věrněji. Vymyšlení zcela nových situací, pomíjení jiných, pro knižní předlohu zcela základních, případně spojování dějů v knize zcela nesouvisejících mi připadá velmi násilné. Spíše by bylo možné tvrdit, že je film Mileovou knihou "inspirován", než že to je jeho filmový převod. Kladem je naopak skutečně skvělé výtvarné provedení, bezchybná animace a neuvěřitelný smysl pro humor. Stačí zmínit všechny ty tygrovy nečekané skoky, vítr který způsobí pád sovina stromu, průběh povodně atp... Celkový dojem: 70% (25.12.2021)

Nejstarší a nejznámější příběh medvídka o tom jak uvíznul v noře. Jako malej jsem ho četl a doteď si ho dobře pamatuju. Jen mě trošku rozhazovali drobné niance v dabingu, oproti jiným dílům. Tady byl Sova ženskeho rodu, prasatko zase mužského (přestože ten střední je vynikající) a les byl najednou stoakrový a né stokorcový. Jinak jako vždy dobře pobavil. (26.10.2011)

Je v tom opět otisk mého dětství. Nicméně ne tak velký, aby ve mě asi zanechal dostatečnou nostalgii a pochopení. Mnohem větší vztah jsem asi měl k seriálu o Medvídkovi Pú, který jak tak pozoruju asi ani neexistuje, takže nevím co jsem celé své dětství dělal. Příběhy pro děti, ale na rozdíl od jiných Disney filmů s vámi asi nepůjdou do dospělosti. Bohužel. (10.08.2017)

Kreslená klasika, kterou jsem měl štrašně rád, když jsem byl ještě dítě. Příjemnou společnost plyšového medvídka, tygra, oslíka a mnoha dalších jsem si vždy užil. A i teď, když jsem se na to z hecu podíval, pořád jsem se smál a na hodinu se vrátil do dětských let. Navíc výborný český dabing nemá chybu. Určitě doporučuji dnešním dětem, aby Medvídka Pú rozhodně zkoukly. (16.12.2010)

Jako malá jsem tuto pohádku neviděla. Měla jsem jen nějakou knížku, omalovánky a plyšového Medvídka Pú, kterého jsem měla moc ráda. Zbožňovala jsem ty obrázky a všechna ta roztomilá zvířátka až do doby, kdy jsem tento film shlédla. Najednou byl z Medvídka Pú hloupý břídil, co jenom jí med nebo myslí na to, jak jí med. Oblíbený Ijáček, kterého mi bylo vždycky líto, protože stále ztrácel ocásek, promluvil starým basem a vystěhoval Prasátko z jeho domečku, aby tam mohla bydlet Sova. Nikdo na to nic neřekl, Sova se nijak nežinýrovala a z Prasátka byl najednou bezdomovec ... to byla jediná chvíle, kdy se Pú zachoval přátelsky a nabídl Prasátku spolubydlení. Vůbec jsem tento příběh nepochopila. Pokud měl naznačit dětem, aby nelpěly na materiálnu, bylo by asi vhodné, kdyby to z toho ty děty mohly pochopit. Jinak si to neumím vyložit. Celý snímek mi přišel zdlouhavý, písničky mě tentokrát vůbec neoslovily a ten psychedelický sen byl opravdu hrozný. Nemohla jsem se rozhodnout, zda dát dvě nebo tři hvězdy, několikrát jsem to změnila, ale nakonec zůstávám u dvou, protože obrázky jsou sice krásné, ale na povedený film to nestačí. Navíc když to srovnám s o dvacet sedm let starší Popelkou, která je okouzlující, nemůžu dávat hvězdy jen za dětskou nostalgii. (17.06.2011)