Temné kouty

Druhá Zmizelá se nepřekvapivě nekoná. Toto temné drama z pera Gillian Flynn se ve filmové podobě proměnilo v průměrné osobní drama s prvky thrilleru, které většinu času drží v hlubinách průměru nevyrovnané zpracování, které často přestává dávat smysl a režírující a píšící Gilles Pasquet-Brenner nedělá nic, aby potápějící loď zachránil. I napříč zvučné předloze a zajímavému obsazení jsou tak filmové Temné kouty průměrností, která sice nabídne pár zajímavých momentů, nicméně vyrovnává je bezezbytku těmi vyloženě špatnými. [60%] (18.06.2015)

Zmizelou stejné autorky Gillian Flynn nechejme stranou. Ano, uznávám, je to (na plátně) trochu jiná liga. Sedmiletá Libby byla zmatená, byla vyděšená. Po masakru, při kterém naposledy vydechly její dvě starší sestry a matka, ukázala na bratra Bena. Jeho obhajoba se s ohledem na jeho aktuální lhostejnost a zhrzenost bortila jako domeček z karet, na desítky let se tak jeho nejbližší přítelkyní stala vězeňská cela. I Libby je uvězněná, jen docela jinak. Vzpomínky nejsou až tak hluboko pohřbené, rány zdaleka nezhojené, navíc jí proflákaný život (nálepku oběti zpeněžila dokonale) donutí přidat něco do už léta nuzného rozpočtu. A jak je patrné od začátku, asi se před téměř třiceti lety stalo všechno trochu jinak. Temné kouty nejsou klasická detektivka, předkládá se nám spíš psychologické drama. Škoda nicméně, že tu máme od každého trochu. Potenciál přitom byl. Ani s podivnou skupinou samozvaných detektivů se tu moc nepracuje. Postav se objevuje a zase mizí hodně. Přehled jsem ale měl; to, že Flynn nenapsala také scénář, je nicméně cítit. Do 100 minut se toho příliš nevejde, navíc David Fincher je jenom jeden. Takže leccos působí roztěkaně, uspěchaně a divák se jen málokdy může zapojit do pátrání po tom, jak to vlastně tehdy bylo. Tvůrci střídají dvě časové roviny (první současná se soustředěnou Theron, druhá, kterak se jedna rodina snaží udržet nad vodou), lákají obě zhruba stejně. Věčně nabroušená Charlize Theron je znovu bezchybná, škoda, že je její sobecká postava vlastně hlavně právě sobecká (paradoxní je, že samotná herečka také vyrostla na farmě mezi zvířaty a že její matka v sebeobraně smrtelně postřelila jejího otce). Závěr překvapí, stejně jako překvapí jeho až „absurdnost“, když se na to podíváme skutečně nezaslepenou optikou. Do vnitřního světa postav nepronikneme zdaleka tolik, jak bychom mohli. Očividně (dle názorů mnohých, sám jsem knihu nečetl) si čtenáři pošmákli víc. Troufám si tvrdit, že za lecčím stojí režisér Gilles Paquet-Brenner, který je odtažitý a nevyužil cynismus a vnitřní boj několika postav. I přes tuhle všechnu kritiku mi nicméně výsledek sedl. Nejsou to zdaleka hvězdné čtyři hvězdy, ale nakonec mi tak nějak pasují víc. (27.06.2015)

Z počátku se poměrně v rychlým časovým sledu střídala dvě pásma, takže jsem potřeboval chvilku na orientaci a seznámení se s postavama jak v čase současném, tak ve flashbackové části. Naštěstí postav není tolik a nový příchází postupem času, takže orientace v příběhu je mnohem lepší a rychlejší než třeba v pařížském metru. Hodně dlouhou dobu se film soustředí na odkrývání nových skutečností jednoho brutálního zločinu. Vše sleduješ s pozice Libby a do odkrývání filmařských karet jsou zapojený i vzájemné vztahy hlavních postav a šikovně si s tebou filmaři hrají na cestu z thrilleru do psycholgie a zase zpět. Za nejemotivnější část filmu označuji jednoznačně závěr, který mě těžce rozcuchal. Svůj podíl na kvalitním filmovým zážitku mají i luxusní herecký výkony ústředního tandemu Chloë/Chlarlize. Pokud v Chloë budeš hledat roztomilou holčičku, tak bych spíš doporuči jehlu v kupce sena, tam ta šance na nález je rozhodně vyšší a Charlize ? Už po druhý mně tento rok dokázala jak talentovaná je to herečka, ona není nijak výrázná v gestech nebo fyzckým herectví, ale prostě tě uhrane a každou scénu ji sežereš. Nejradši bych přenechal rozhodování zda čtyři či pět vyznavači bydlení v sudu, jistému panu Díogenésovi, ale čas nevrátíš, tak si musím poradit sám. (09.06.2015)

Až se vám bude zdát, že se děj poněkud komplikuje a že se těžko orientujete v množství postav, tak nezoufejte, bude hůř, ale na konci to do sebe zapadne. Naštěstí. Protože chvílemi jsem měl fakt obavy, jak to dopadne. Na celém filmu je fajn, že je celkem napínavý, dobře zahraný a podle kvalitní knižní předlohy. Tvůrci si mohli ale dát víc záležet. Výsledek působí jako delší verze kterékoliv epizody Odložených případů a přihrává k tomu i televizní look. Po skončení filmu si oddechnete, že to máte za sebou a že to zas tak blbý nebylo. Ale znovu bych si to nepustil. (30.10.2015)

"Pamatuješ, jak jsem ti dal ten popelník s plameňákem ??" - "Bylo mi deset, a nekouřila jsem.." Tady mě nesmírně mrzí, že takovou látku nedostal do rukou lepší režisér.. Velká škoda, velká škoda jako vždy skvostné Charlize v žánrově naprosto nefunkčním a v souvislosti s názvem i obsahem pouze symbolicky přetmaveném snímku.. (20.04.2016)