Chappie

Proč? Protože ´Die Antwoord´. Hoďte do jednoho kotle trocha potrhlé komedie, trocha osudově se tvářícího sci-fi dramatu, přimíchejte drobet z Deus Ex a navrch pár myšlenek z Matrixu, osolte to špetkou klišé, zamíchejte a máte tu zábavný, nekonzistentní mišmaš žánrů, kde se v jeden moment rozesmívá svojí ujetostí a pár minut na to se naturalisticky trhá tělo vejpůl. Blomkamp je nepochopený tvůrce, který si dělá věci po svém, v protikladu s tím, jak se dneska točí v kalifornské „továrně na sny“. A to je dobře. A jedno je jisté - ´Die Antwoord´jsou mimozemšťani, jejichž roztomilé neherectví baví. I když věřím, že zrovna oni dva moc hrát nemuseli, ti jsou mrdlí i v reálu :o) (20.03.2015)

Kamarádi se mě ptají, jaký ten Chappie byl, tak vám všem na CSFD napíšu, co jim většinou odpovídám: „Nic moc. Pan režisér se zřejmě urputně snažil natočit další District 9, akorát s roboty, ale moc mu to nevyšlo. Na můj vkus je tam až moc násilí a to především násilí páchaném na samotném Chappiem (nejen fyzické, ale i psychické). Zřejmě aby to nepůsobila tak děsně drasticky, přidal tam režisér i komické prvky, během nichž udělal z robota gangstu. Bohužel vtipné to bylo tak jednou, pak už mi to spíše přišlo trapné. Dalším problémem bylo to, že Chappie je film, kde není jediná sympatické postava, se kterou bych se dokázala sžít – všechny jsem je nesnášela a to i samotného Chappieho (toho tedy až od poloviny filmu, na začátku to prostě bylo roztomilé malé dítě). Akce ušla, Hugh Jackman jako záporák – pro mě role, ve které jsem ho ještě neviděla, takže víceméně příjemný bonus. Maniaka zahrál dost přesvědčivě. Bohužel pro mě už tak dost rozporuplný film končil tak, jako by si to někdo vycucal z prstu (kamarádům říkám z prdele, ale taková sprostá slova tu používat nebudu!). Evidentně v Johanesburgu nemají nemocnice. Má to logické mouchy, nemá to hrdinu. Z pocitového hlediska se mi film absolutně nelíbil (pořád jsem si říkala, že to je přece špatně, takhle to být nemá). Dětem to nepouštějte, raději Číslo 5 žije. (13.03.2015)

Ano, cislo 22 zije!!! Tentokrat nie uderom blesku, ale sikovnym preprogramovanim. Brutalita a nasilie su tu podobne, ako aj v Robocopovi, Chappie bol rovnako mily, ako aj Cislo 5 - Johnny petka, takze mix oboch filmov, ktore som v detsve miloval vysiel u mna na plny pocet bodov a Hans Zimmer to svojou perfektnou hudbou len pritvrdil. Neill Blomkamp sa aj vdaka filmom ako District 9 a Elysium vysvihol u mna na oblubeneho rezisera, od ktoreho sa budem tesit na kazdy dalsi film. Tiez ma prekvapila zaporna uloha H. Jackmana, ale J. Foster nebola v Elysium ina. Takze len mozem suhlasit s komentarom uzivatela Sidzej. (08.03.2015)

Konečně si Neill uklidnil kameramana a přestal z filmu dělat houpacího koně, protože za ty jeho předchozí filmy by si z hlediska houpací kamery zasloužil sešít koule dohromady a udělat z nich boxovací pytel pro kachny. Jenže když odstraníš plíseň ještě to samo o sobě neznamená vůni. Naštěstí má v sobě film složku, která mě chytla a to byl vývoj povah hlavních postav a jednoho roztomilýho pikslíka. Ty proměny byly udělány s naprostou lehkostí a ani trošku nepůsobily uměle a v podstatě udávaly tempo celýho příběhu a nudu poslaly na dovolenou. Závěrečná akční scéna byla natočená na efekt, což moc nemám rád, ale sem skvěle zapadla a více stranou přestřelku jsem si pro její přehlednost vysloveně užíval. Další plusko dodala finalová pointa, protože v sobě měla pozitivní emoce, které vždy umím ocenit. Celkově bych řekl, že se jedná spíš o takovou zábavně akčnější pohádku, která má v sobě až nečekaně velký srdce. (10.03.2015)

SPOILER ALERT___District 9 revised v nadšeneckej transformácii low-budgetového Turbo kid do x-krát nafúknutejšieho budgetu. Inak povedané, obmieňa sa tu znova koncept transgresie ľudského vedomia v spojení s výmenou obalu/tela (District 9 poskytol plynulú metamorfózu, Chappie ponúka skokový prechod) ako potešujúci prídavok do rodiny pozdvihnutia povedomia o tom, že nie sme iba fyzické telo. Ten výrazné "iný" soundtrack v spojení s nezvládnutým vedením hercov (a žalostne zlou voľbou hereckého predstaviteľa v úlohe mladého vedca) mi pripomenul partizánske nadšenie pretavené do podoby hravej pocty určitého 80's subžánru v spomínanom filme Turbo kid. Lenže zatiaľ čo tam bola práve tá pocta a hravý odkaz nosným pilierom a skvele fungovala s obmedzeným rozpočtom, v Chappie tieto "amatérsko-nadšenecké" blbiny už ma dosť rušili. (09.03.2015)