Bohové musí být šílení

Tahle komedie má prostě svoje kouzlo, kterému se vyrovná ještě tak max. druhý díl, Xi Xao je prostě skvělý a jeho konfrontace s okrajem civilizace, která je pro něho něco nevídaného je prostě zábavná... výborný český komentář. Podobný úsměv ve mne vyvolal komentář u komedie Sexuální Praktiky Pozemšťanů... (12.01.2005)

Je pravdou, že mě tato svým způsobem ujetá komedie bavila mnohem víc v mládí, než když jsem jí po hodně dlouhé době viděl znovu, ale své osobité kouzlo neztratila ani po letech. Neúnavný křovák s flaškou od coca-coly prožije během své dobrodružné cesty řadu situací, které jsou nad rámec jeho chápání, ale o to zábavnější to bylo. Zvláště když ta příroda okolo byla prostě nádherná – doslova pastva pro mou cestovatelskou duši. Takže nemůžu jinak, než dát lehce nadprůměrné ohodnocení…70% (22.06.2018)

Na západní publikum zacílenou, již názvem přímočaře "zblázněnou" komedii - jež při diváckém hlasování na montrealském festivalu zvítězila spolu s Carmen Carlose Saury - si pamatuje i dnešní dvacátnická generace z dřívějšího televizního uvádění, a pro mnoho z diváků je dost možná i jediným "africkým" filmem, s nímž se jim podařilo setkat. Úspěšná žánrová směs, s prvky akčního a dobrodružného filmu i (chaplinovské) situační grotesky, nabízí lehkou rodinnou zábavu skrze náhled do vysušené divé přírody pouště Kalahari v Botswaně, kde se postupně pojí trojice narativních linek, v níž vystupují bílí (angličtí) zdomácnělí protagonisté (mikrobiolog, novinářka přecházející k misijní učitelské práci), černí povstalečtí násilníci i původní "křováčtí" obyvatelé savany, přežívající v "primitivním" vývojovém stádiu. Tak totiž optika filmu jednotlivé skupiny odděluje a představuje, v zájmu humoristické nadsázky, která je ale mírně nekorektní až (nezáměrně) exploatační, vykořisťovatelská. Příznačným námětem pro kritiku skrze post-kolonialistický přístup je (nejen) úvodní turisticky naučná "dokumentaristická" pasáž a momenty přímočarého srovnávání s civilizovaným, ale chaotickým a nebezpečným světem, ale i samotná narativní metoda, která si v pasážích "křovácké" linie vypomáhá autoritativním vypravěčem, jenž má v moci interpretovat domorodé myšlení a konání a přináší "nám" barvitý překlad dění. Zneužití bezmocných účastníků nebo naopak neškodný, navíc láskyplně pojatý vhled do "nepoznamenané" (ani Coca-Colou) kultury? (03.01.2014)

Ztráta iluzí. Tenhle film jsem naposledy viděl v dětství někdy v první půlce devadesátých let, od té doby ne. Pamatoval jsem si ho jako super zábavnou komedii. No... a dnes večer běžel v televizi. A já udělal tu chybu, že si ho pustil. Viděl jsem ho po víc než dvaceti letech - a musím velmi výrazně snížit hodnocení. Až teď sleduju, jak je to o ničem a dost pitomý. Otakar Brousek tam provází komentářem i to, co je jasně k vidění, a aby se udržel lehký tón, i když teroristi vraždí odpůrce, je to zrychlený jako v grotesce. K tomu protivná učitelka s dobráckým hlasem Nadi Konvalinkové (fakt nemám rád českej dabing) - a nejlepší herec je křovácký domorodec s úžasným jménem, kde mě ten vykřičník uprostřed fascinoval od dětství. Takže... jako vzpomínka na dětství fajn, ale jako film to fakt nestojí za nic. (17.03.2018)

Po viacerých stránkach dokonalá vec. Zrýchlené zábery odkazujú na nemú éru, myšlienka sa pohráva s konfrontáciou dvoch tak rozdielnych svetov, dokumentárna časť filmu nenásilnou formou naučí niečo o Botswane, a potom tu máme ešte niekoľko príbehových línií plných smiechu, romantiky, rinčania zbraní a v neposlednom rade dobrodružstva. Príbehy do všetkého krásne zapadajú, spočiatku si kráčajú vlastnou cestou, v istom bode sa začínajú prelínať, aby sa nakoniec spojili v jedno. Skrátka dokonalá vec. (14.03.2014)