Detektiv Down

Norský režisér Bård Breien ukazuje, že je možné natočit něžnou, ale nesentimentální lehce černou komedii, která netrpí obsesí korektního vyjadřování, aniž by urážela handicapované lidi. Detektiv Down je přesně vyvážen mezi zábavou a smutkem člověka, který se liší. Hlavní hrdina Robert Bogerud, syn policisty, provozuje detektivní kancelář. Potenciální klienti se přestanou o jeho služby zajímat v okamžiku, když ho uvidí. Přece nesvěří pátrání mladíkovi s Downovým syndromem. Robertův pohled na svět je rozkošně polodětský, přímočarý, bez zbytečných komplikací, současně i lehce nevyzpytatelný, protože nikdo se nemůže být jistý, co všechno je ještě schopný pochopit, a kde jsou jeho limity. Svými nápady totiž umí překvapit a není zase tak hloupý, jak jeho okolí obvykle předpokládá. Film má milou lehce ošuntělou atmosféru, vyladěnou na noir žánr. V hlavní roli vyniká Svein André Hofsø, který skutečně trpí Downovým syndromem, a jak už to bývá, tito lidé jsou schopni zajímavých výkonů. Záleží na prostředí, ve kterém se pohybují, a lidech kolem nich, kteří byli schopni rozvinout jejich schopnosti. (24.04.2014)

Další film režiséra Kurzu negativního myšlení je takové osobní "must-see". Breien opět přišel s neotřelým humorem a ač Detektiv Down není tak silným filmem, je zajímavou hříčkou na žánr noir s hlavní postavou, která i přes Downův syndrom předčí všechny ostatní. Navíc příjemné pražské lokace a tempo i délka optimální vzhledem ke zvolenému žánru. (26.03.2014)

Tenhle nápad se jeví nedomyšlený, díky čemuž v některých pasážích buď nefunguje komedie nebo detektivka. Jakoby se režisér s těmi žánry spíš pral. Takže jsem se sice chvílemi bavil, ale střídaly je scény, ve kterých se vlastně vůbec nic zajímavého nedělo. Výsledkem by mělo být průměrné hodnocení, ale to tu dát nejde, tak jsem trochu přimhouřil oko. (04.06.2016)

Nápad natočiť klasickú detektívku s downiakom v hlavnej úlohe je originálny a zo začiatku aj veľmi vtipný. Postupne si ale divák na to zvykne a aj pokračujúce úškrny ľudí voči detektívovi už tak nezaberajú. Plusom je aj skvelá žánrová atmosféra, či už vďaka hudbe alebo komentáru hlavného hrdinu. Našťastie celá zápletka je vystavaná akceptovateľne na to, aby ju bol schopný vyriešiť. Viac ako na komplikovanosť prípadu sa tu stavilo na morálne vyznenie (láska nadovšetko), takže čím viac sa detektív zbližuje s rodinkou pre ktorú pracuje, tým viac odhaľuje ako veľmi je nefunkčná. Celkovo ma detektív s downovým syndrómom bavil viac ako ten s tourettovým, keď rozťahaný prípad vyšetroval Norton vo filme Motherless Brooklyn. 6/10. (25.06.2022)

Hm... Jako celek je to dobrý, všechno funguje jak má, jenže tomu hrozně nesluší to, kterak děj jede podle nejklyšovitější šablony, jakou detektivka může mít. Ale naštěstí je délka přiměřená a hlavní postava zábavná (byť by mohla být zábavná mnohem víc, tím zvrhlým způsobem, který se zjeví jenom párkrát), vedlejší postavy sice někdy drhnou (respektive mají stejný problém, jako hlavní postava a to, že by pro lepší výsledek měli být mnohem jetější). Vlastně je docela těžký popsat, co je na tomhle filmu tak dobrého, když všechno jede na půl plynu, ale ono to dobré prostě je, Nejvíc ze začátku, ze kterého je Noirovost cítit parádně a v závěru, kde se zjeví ty nejlepší vtipy, škoda je ale slabšího případu, který mohl být mnohem víc ve stylu zvrhlých, psotníkem posedlých psounů stepních, závislých na cukru (kteří tu bohužel nejsou). Slabší čtyři, které by byly plné, pokud by rozličné humory byli více kruté a černohumorné. (18.04.2014)