Heli

Asi největší zklamání letošního festivalu. Ze začátku to vypadalo dobře, ale pak jsem zjistil, že režisér pouze volně kombinuje sled různých scén, které sami o sobě mají nápad, ale bohužel dohromady vlastně vytváří jakýsi sled klipů než kompletní film. Pokud byste někoho potřebovali umučit nudou, tak doporučuju tento film. (11.07.2013)

Mexičana proste dokážu vytvoriť úžasné filmy, ktoré pôsobia vo väčšine prípadov úplne uveriteľne a zároveň aj dosť autenticky - čo má na svedomí najmä tá vizualizácia bez servítky. Toto bol jeden z nich - námetovo, aj spracovaním na vysokej úrovni. Len škoda, že niektoré veci vo filme zostali opomenuté a vlastne sa napokon ani nedozvieme, čo sa s Estelou všetko dialo. To bola najväčšia slabina celého filmu. Vôbec mi neprekáža, keď si človek musí počas filmu mnohé súvislosti domýšľať, avšak ak už si mám domýšľať celú vetvu príbehu, tak to mi nepríde vôbec až tak skvelé. Z tohto dôvodu je to len za 3*, hoci treba uznať, že pohľad a skromnú rodinku, ktorá sa ocitne v centre stretov polície, narkomafie a neviem čoho ešte - tak to bolo naozaj výborné. (13.03.2014)

Tragédie Heliho rodiny uprostřed světa drog a gangů, jež je výjimečná skvělou odtažitou režií i kamerou, která si dvakrát rozmyslí, co a jakým způsobem divákovi zprostředkuje. Několikrát zabírá přímo brutální scénu, jindy dění sleduje jen zpovzdálí, každopádně zachycení každodenní všednosti a dusivou atmosféru strachu a nervozity, kdy zase přijedou, je maximálně syrové. Pomalé záběry precizně dokumentují bezmoc protagonisty proti nepolapitelnému, mnohonásobně silnějšímu nepříteli. Koneckonců, ona disparátnost je zřejmá již z plakátu. ~ Mexický film v posledních letech válí především díky Reygadasovi, nicméně poslední snímek jeho žáka Amata Escalanteho svou povšechnou kvalitou lze řadit ke špičce mexické filmové produkce a její nové vlny. (17.08.2014)

Pro mě naprosto průměrný festivalový film, jakých jsem už viděl spousty, nevybočující řady ničím, snad jen scénou mučení, během kterého došlo k menšímu exodu části obecenstva z kina. Působivost té scény však nespočívá v brutalitě, ale tím, jak je natočena - hrajeme si na mobilu, vaříme ve vedelejší místnosti večeři, kouříme tráva a jen tak mimochodem tu mlátíme a pálíme dva týpky. To se stává. Jinak na mě ale Escalanteho režie vůbec nezapůsobila, ničím nezaujala. K dosažení úrovně Reygadase nebo Eimbckeho má imho Escalante ještě daleko. (03.07.2013)

Mistrovská režie, která zachovává odstup, precizně volí perspektivu a rámování (kdy ukázat všechno, kdy jen naznačit), perfektně zachycuje banalitu zla a dusivou všednost bezmoci a strachu. Ano, je to na rozdíl od mnoha "burcujících" člověčinek studené, odtažité, nepředpojaté, ale zároveň je to naprosto nekompromisní, bez náznaku útěchy nebo vykoupení. Obraz stále frustrovanějšího hrdiny a jeho tragédií zasažené rodiny má mrazivý nádech, který vynikne jen proto, že film v klíčových momentech zůstává procedurálně věcný a svět brutality a bezpráví nijak nekomentuje. Všechno je až příliš všední. Penisy hoří, bába vaří, děti se dívají. V něčem z toho lze cítit Reygadasův vliv - především v nedoslovnosti a chirurgicky přesném zachycení prchavé atmosféry všedního dne. Skličující, byť značně divácky nekomfortní. (02.07.2013)