Gemma Bovery

Po poněkud protáhnuvší se akci s kolegy z práce se mi stále nechtělo spát, a tak jsem se rozhodla podívat na Gemmu Bovery, kteréžto dvd jsem před nedávnem zakoupila… Při mých lingvistických schopnostech to bohužel bude znamenat, že budu muset film zhlédnout ještě jednou, jelikož na francouzštinu s anglickými titulky bez problémů a na poprvé bych oba jazyky (případně alespoň jeden z nich) musela opravdu umět… A to pro mě nebude žádná výhra, neboť ten film dokázal zahrnout takřka všechno, co v životě nemusím. Paní Bovaryovou jsem nečetla a ani žádné zpracování neviděla a obávám se, že na první setkání s touto ženou, nebyl výběr filmu, pro nějž byl předlohou komiks, zrovna pro mě to pravé ořechové… Ale už se stalo. U mě nebyla důvodem ke zhlédnutí magneticky přitažlivá Gemma (jak zde přiznala většina spolukomentujících pánů) ale můj důvod byl takřka identický, jen zase brán ze ženského pohledu (byl jím kanadsko-francouzský hoch s tváří Adonise z muzea v Louvru), takže i já bych našla nějaké zajímavé momenty, už jenom ten, že někdo další také žije ve světě literárních hrdinů a pak mu uniká život skutečný (nebo se aspoň neodvíjí podle jeho představ). Závěr byl z tohoto úhlu pohledu skutečně velmi zajímavý, i když naprosto nekorespondující s předchozími vztahy v rodině pana Jouberta; řekla bych, že se autorka předlohy nebo autoři scénáře k filmu mrkli na internet a zjistili si, se kterouže další dámou bývá paní Bovaryová srovnávána… Konec (nejen filmu) byl taky mírně pozměněn oproti dílu klasickému, uvidíme, co řeknu při dalším zhlédnutí, na charakteristiku hlavních postav bych si (až na hlavní hrdinku) zatím netroufla a ji už tady zase ostatní komentující, kteří jsou vesměs chlapi, zhodnotili lépe a u Nielse si zase počkám na to další zhlédnutí, zatím si myslím, že mu Télemachos v Odysseovi či sebestřednej, rozmazlenej fracek Nicolas v Imaginárních láskách (i když tady takovej měl být vlastně taky) a dokonce i věčně šťastně nešťastnej Mathias v You and the Night sedly lépe (i když ta bílá květina k němu rozhodně pasovala); teď mohu za sebe říci, že mě film nijak nenadchnul, ale zase ani nijak vyloženě nenudil, ačkoli nebyl moje krevní skupina (to je tak když se někdo dívá na film v jednu ráno a z úplně pošahaných důvodů). (27.03.2015)

Jedna anglická potvůrka se přistěhuje do francouzský vesnice a místní chlapi z toho maj v kalhotech jaro. Gemma Bovery je červené knihovna jak když vyšije. Umím pochopit, že ve Francii vegetovala na předních místech v návštěvnosti. Vyprávění příjemně plyne, v žádným směru netlačí na pilu a Gemmička je tady super krásná, ale je to prostě o ničem. Naštěstí jsou to francouzi a ty jak známo uměj dokonale vymazlit závěry svých filmů a zdejší epilog je fakt hodně zábavný lahůdkářství. (23.11.2014)

Zhlédnuto bezprostředně po (druhém) dočtení stejnojmenné komiksové předlohy Posy Simmondsová. Zatímco komiks hodnotím jako vrcholně zábavné dílko, které nápaditým způsobem navazuje na Flaubertovu literární klasiku a kreativně ji aktualizuje pro nové tisicíletí, film kvalit předlohy nedosahuje. Přitom se jí drží vcelku věrně: ve filmu je zachycena většina z knižního děje a vypuštěny byly pouze některé detaily, především ty ze začátku příběhu ohledně Gemminy minulosti a Charlesovy manželky a dětí. Film mi je ovšem protivný tím, co nového přidává k původní předloze - bylo cítit, že Anne Fontaine se rozhodla na látce zdůraznit především její komediální rovinu. Hlavně v samotném závěru jsem to shledal vážně otravné - scéna s příjezdem nových sousedů je nevtipnou fraškou, která shazuje jinak vcelku příjemný dojem z celého fimu. Jako problematické hodnotím i samotné obsazení - och bože, Gemma Arterton přece vůbec neumí hrát. Ne že by na tu krasotinku nebyl hezký pohled, ale její prkenný herecký projev je k uzoufání nudný a nevýrazný. Ta herečka vůbec neumí mluvit před kamerou, chodit, ani zahrát pitomou milostnou scénu (nemluvě o tom, že si na sobě musela nechat podprsenku, zatímco Niels Schneider se ve filmu vesele promenáduje, jak ho Bůh stvořil, kristebože!). Řekněte mi někdo, že nebyla pro svou roli vybrána jen proto, že má stejné křestní jméno jako titulní hrdinka! Když tak nad tím přemýšlím, od samého začátku jsem doufal, že by to mohl být jiný film. Takový, kde by Gemmu hrála třeba Diane Lane a Martina pro změnu Toni Servillo. Ne že by Fabrice Luchini byl špatný, naopak (ostatně tento film nebyl jeho první tvůrčí spoluprací s režisérkou, s níž už před před 6 lety natočil pozoruhodný film DÍVKA Z MONAKA, který si však nezískal příliš vřelé přijetí). V mých očích je toto prostě látka, která by snesla o poznání více "artovější" přístup. Takto vznikla pouze slušná francouzská komedie, která je sice příjemným osvěžením v záplavě unifikované hollywoodské produkce, ale nejvyšších filmových met se zde nedosáhlo ani omylem. Co na tom, že jsem film zhlédl v totálně natřískaném kinosále Světozoru v rámci Festivalu francouzského filmu - na film jistě vyrazila jeho cílovka (čti frankofilní hipsteři a staré báby, které měly potřebu se připitoměle hihňat všemu, co v tom filmu bylo nevtipné), která však v kontextu kompletní divácké obce představuje jen menšinu, a nedovedu si představit, že by tento film mohl aspirovat na výraznější komerční nebo kritický úspěch. Protože kdyby na to přišla řeč, já sám bych ho asi nikomu s čistým svědomím doporučit nemohl, na to jsem už příliš zhýčkaný mnohem lepšími evropskými filmy. Ale pokud máte chuť, jděte do komiksu, ten doporučuji všemi deseti. (23.11.2014)

Romanticky prosluněná La Provence nikdy nemůze být úplně špatná. Dámské provedení "Dobrého ročníku", které je méně komediální a snažící se podle knižní paralely být víc dramatické/osudové, ačkoliv se to daří duchaplně uchopit až těsně před koncem. Oba dva přírůstky jsou však stejně okouzlující a pulzující ryzí vitalitou francouzského venkova. Vynikající kamera a střih, ještě lepší Gemma Arterton, které tohle bylo šité na míru a určitě nejen kvůli shodnému křestnímu jménu. (28.08.2015)

Šest hvězd. Ne za film, ale za způsob, jak někdo dokázal využit erotický potenciál krásky jménem Gemma Arterton. Z profilu je v jednom záběru hodně podobná Laetitii Castě, v ostatních ale jako femme fatale kraluje a já marně pátrám v žebříčcích a paměti, jestli se v mé současné filmotéce prohání nějaká větší kočka. A Fabrice Luchini, co hrál ve filmu S Molièrem na kole, tomu dodává humorně-satiricko smutný charakter vypravěče. Od jeho prvního pohledu na Gemmu jsem ho naprosto chápal, a cítil s ním. Když se Gemma se světem v pozadí otočí od okna, každý básník zapomene verše, natož advokátsky stylizovanou odpověď. Ten konec je sice hodně free, ale co už, víc než příběh mě tady zajímal způsob, jakým se pracuje s obrazy ženy svůdnice, s prototypem nešťastné, ale nádherné dívky uvězněné v manželství. Jason Flemyng prototypem Jiřího Schmitzera, Niels Schneider je zase francouzským Ryanem Phillippem. Střetnutí lahodné francouzštiny s brilantní (patrně londýnskou) angličtinou, jimž je rozumět každé slovo (a to jsem si myslel, že jsem francouzsky nikdy neuměl). (29.01.2015)