Blade Runner 2049

Na jedné straně pomalé tempo a snad i trochu dějová rozbředlost, na straně druhé podmanivá atmosféra a vynikající audiovizuál. Na jedné straně působiví herci a hypnotické dialogy, na straně druhé občasný mikrospánek vzhledem k tomu, že se tam "až tolik neděje". Na jedné straně žádné nové myšlenky oproti původnímu Blade Runnerovi, na straně druhé komplexní sci-fi vize budoucnosti... Vyberte si. 7/10 (03.11.2017)

Melancholická romance, která do slova a do písmene opisuje zápletku z Drive, jen jí zasazuje do deštěm a whiskey nasáklých kyberpunkových kulis, které jsou neskutečné archporno. S každou další scénou se člověk propadá do tohohle dokonale vybudovaného světa jak Alenka a ani po 160 minutách se mu z něho nechce zpátky do reality. Navíc ta pomalost a zadumanost v kontrastu s jinými současnými blockbustery paradoxně působí neskutečně osvěžujícím dojmem. (07.10.2017)

Blade Runner 2049 je jedním z těch filmů, na které se čekalo celé dekády. Svět z románů a povídek Philipa K. Dicka si žije dál svůj život mnoho let po autorově smrti (zemřel krátce před premiérou původního Blade Runnera) a znovu a znovu inspiruje. Mám slabost pro ten fenomén návratů, kdy se po mnoha a mnoha letech vrací i původní herci a Harrison Ford je tou tváří, která se díky Hanu Solovi, Indymu Jonesovi a Rickovi Deckardovi stala nesmrtelnou. Pokračování neudělalo původnímu filmu ostudu, příjemně rozšířilo svět a noví herci (Ryan Gosling a Jared Leto) do něj zapadli naprosto přirozeně. 2049 je ideální melancholickou postoapo pro současnou generaci. (11.10.2023)

"Nikdy jsem nevyřadil nikoho, kdo se narodil." Tak to mám radost agente K a nyní se podrob normativnímu testu, ať diváka trošku ponudíš. U mne tedy tento test kromě nudy vyvolal ještě alergii na neustále se opakující slova "buňky" či "propojení". Ale to je můj problém, stejně jako to, že podle mne nejlepší postava filmu, pěstitel česneku Sapper, dostala tak málo prostoru. Chápu, že skoro ve třech hodinách filmu bylo těžké pro něj najít nějaké volné políčko, ale já bych si s tím tu práci dal a stříhal bych a stříhal. Ale abych jen nekritizoval, tak mi snímek ukázal dokonalou ženu jménem Joi. Vždyť který chlap by pohrdl kráskou, která se stále usmívá, převléká se v řádu milisekund, dá se kdykoli vypnout a k uspokojení muže neváhá sehnat děvku? Asi žádný, ale důležitější je to, že se to nakonec trošku rozjelo, něco se tam stalo a nějak to dopadlo, čemuž jsem během rozvleklého začátku moc nevěřil. (01.03.2018)

Podezřívám triviálnost zápletky, že měla jen za úkol příliš nerozptylovat od impozantní technické stránky. Básník Villeneuve komponuje jevy z antiutopistického prostředí originálně, ale přitom s respektem ke Scottově odkazu, production design je bezchybný, úderné duo Zimmer & Wallfisch rezonuje s Vangelisem a pak je tu čarovná, vždy v konkrétních barevných tónech laděná skutečnost, že 1.pád: Kdo, co? Deakins, 2.pád: Bez koho, čeho? Bez Dia. Divácky nekomfortní délka nevadila, naopak přispěla k plynulosti vtažení do bezútěšného světa budoucnosti bez budoucnosti. Když pominu diskutabilní funkčnost děje, drobné vady vidím jen v upozadění neo-noir motivů (náplast přes nos ještě nedělá z Káčka detektiva Gittese) a v některých hereckých představeních. Gosling nemůže skrývat svůj omezený rejstřík za to, že je replikant a Ford mně chvílemi připadal, že neví, co po něm vlastně chtějí. To snad viděl i Jared Leto, ale víte co. All those moments will be lost in time, like tears in rain… (19.07.2018)